Martin Vontor
- Počet článků 321
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 762x
Seznam rubrik
- poetry
- intro
- Reportáž ze Stodolní
- Royal Newsletter-et scriptum e
- King link= Sanctum nomen
- during the life of King
- GUBERNIUM-četnické humoresky
- Po smrti o Smrti se Smrti
- §91- IUSTITIA SATIS
- UK of Silezian-Moravian-Bohemi
- Ballad of the fox, knights and
- Ostrava - my city
- Vesmíru o Vesmíru
- PRYnCYPall - hudba, kultura
- Doprava - Cirkus na kolečkách
- archiv
- Osobní
- Nezařazené
Martin Vontor
Den Otců aneb Tátafest v Ostravě
Jednu šíleně horkou neděli se na ostravském Kuřím rynku, tedy pro nezasvěcené Jiráskovo náměstí, takové zastrčené, hned vedle toho hlavního, Masarykova náměstí. Ale to jen pro ty, jenž jaksi Ostravu neznají příliš, se konal první ročník festivalu TÁTAFEST, pořádaný právě k Mezinárodnímu dní Otců.
Martin Vontor
ŠTĚSTÍ -láska,život,city...jde to dohromady?
Drahá L. , L jako třeba jenom lásko a zbytek kolem si domysli sama jsi-li inteligentní a chytrá,ne však domýšlivá. Něco se stalo co mne přinutilo opět změnit styl psaní a směr.Vlastně vždyck je to tak,když příjde něco co nějak utne tu nit inspirace či zastaví děj,tedy mne. Psát se dá o ledasčem cokoliv.Mohu zde,pokud to Tebe zajímá psát o věcech týkajících se mého života osobního či o věcech,týkajících se tak všeobecně života kolem,tak jak to vidím Já a třeba TY máš zájem se na chvíli koukat na svět mýma očima a pak je tu stále jedna vlna,která se řítí pomalu ale jistě směrem k Tobě i když se Ti to možná nezdá,ale je to právě ta vlna ČASU či děje,která se zastaví a vím,že jen tak z interntu se nedá vše poznat.Možnbá někde v koutku duše bys mne ráda znala anebo jen chtěla vědět pravdu či ji dostatečně pochopit.Věř mi,že se to nedá a to jen proto,že vím,že nejlépe se lidi poznají a pokud chtějí cítit lásku,tak jen pokud jsou osobně spolu a snad tohle je ten kámen úrazu.Protože tady je ta hranice,kdy se prostě ukazuje zda někdo chce či nechce. Já to beru takto,kdyby někdo chtěl či jsi doopravdy chtěla a nebylo by různých překážek a to jak na základě věcí těch,které si člověk sám nasypal či nasbíral do života a které třeba nechce měnit na základě svých nějakých postojů či snad svých komplexů,ale to už záleží na tom co dělá a na jakém základě jestli je to na základech ostavených ze strachu či opatrnosti anebo jisté touhy,která žene člověka někam,kde to třeba nezná.Ale víš,zase jsem se octl někde ...
Martin Vontor
Kdo nekouká na Talentmanii je OUT aneb něco o obrně
Zřejmě nejsem jediným,kdo kouká po večerech na televizní obrazovku a čerpá z toho,co nám poslední dobou naše televizní společnosti nabízí.Síla zvyku,je čtvrtek a chtěl jsem klasicky sledovat další díl Ordinace v růžové zahradě.Neznalý však televizního programu a jelikož u společnosti UPC patřím spíše mezi uživatele nejmenšího balíčku,nemohl jsem si nevybrat z celé té dosavadní nabídky show Talentmania 2010.tedy myslím si,že se to tak jmenuje a zatímco někteří to jistě sledují se zaujetím,tak Já pro změnu spíše z nudy,ale nemohu tvrdit,že mne na tom něco nezaujalo,co by ve mne nevyvolalo jisté emoce.Tedy dnes ,protože vím,že tento pořad bude jistě trvat do chvíle,kdy příjdou vánoce.
Martin Vontor
Život je změna
ŽIVOT JE ZMĚNA-leč každým okamžením se něco změní.každej si to však mění sám,třeba jen,že dávno rozhodl se tak.Chtěl to,tak to udělal,kdyby to nechtěl,nedělal by to....co potom říct...mrzí mne to? anebo se jen zeptat..hej Ty...a je Ti to taky alespoň trochu líto?
Martin Vontor
Obyčejný pracovní den jednoho železničáře(0019)
Klasické ráno.To pracovní.Stejné jako jakékoliv,třeba to co mne čeká zítra.V půl čtvrté mne z černočerné noci probudí tón budíku nastavený na mobilu.Ještě chvíli,řeknu si s pocitem jistoty,že mně probudí alarm číslo dvě.Alarm číslo dvě a pak ještě jeden,ale to už je zvonění na poplach,kdy šmahem beru nachystanou plnou polní,hrknu do sebe kávu a cestou na zastávku autobusu si zapálím cigaretu. Poněkud se spěchem docházím na zastávku abych zjistil,že vlastně mám ještě deset minut čas než mi jede autobus.Musím jej stíhat.Musím,protože další nejede.Až za hodinu. Někdy si tu chvíli zpříjemníme s Evčou,když zavolá anebo ji prozvoním Já.zatím nemohu volat.Ne pokaždé,jenom když se tak nějak sejdeme.Já na ranní a ona dá se říci,že skoro po noční. Někdy možná i Ona nemůže spát a tak vědoma si toho,že dávno jsem vzhůru mi zavolá.někdy se ji povede předstihnout signál budíku a budíčkem mým příjemným je Ona.Prostě se někdy trefí a jednoduše jej předstihne.Někdy se to tak nějak sejde.Příjemné ráno cestou na nádraží a pak vlakem do Studénky a venku svítá.
Martin Vontor
Jedem krajinou aneb Vrah se vrací na místo činu(0018)
Sedím si tak jednouc na nádraží ve Studénce pod platanem na nástupišti,tuším číslo 3 u 15.-té koleje odkud někdy vyjíždějí vlaky směrem na Štramberk a přemýšlím si. Vlastně jsem se na chvíli potápím co by Titanic do spáru nostlagických vzpomínek na prošlé léta,vzpomínajíce jak a jestli opravdu dřív bylo líp,na základě výroků snad mnohá lidí: LÍP UŽ BYLO či A BUDE HŮŘ. Někdy,protože ono to vždycky záleží na tom,kde to výpravčí tou dobou řídící vše z věže centrálně na dálku v Přerova postaví.Tak totiž již rok funguje řízení dráhy a proto není divu,že jednou to postaví na kolej č.3 jindy na kolej č.15,podle toho jak jej to napadne či uzná za vhodné a lidi,zvyklí stále chodit na štramberské nástupiště,lítají jako prádlo ve větru či letouny při bitvě o Anglii nadávající a sprostě titulující tu bandu nemožných železničářů. Prostě kohokoliv vidíce v oranžových montérkách s logem firmy ČD a zcela netušíccže spousta z těch pracovníků již nemá zhola nic od reorganizace ČD a.s. společného s osobní dopravou a přepravou,kromě právě starého,kdysi nafasovaného pracovního oděvu,který si někdo sem tam dokáže splést s TECHNICKÝMI SLUŽBAMI.
Martin Vontor
Jak to ta Petra Paroubková může vědět?(0017)
„Nové političky si vyklestily cestu do vlády přes postel !!!“ vyšlo nedávno z hlavy manželky Jiřího Paroubka Petry,která se očividně nehodlá smířit s kauzou Zelený Raul. Zpráva,která letí jak najednou světem,tak především internetem a dál se šíří pomoci lidských úst. Prostě lidé melou a melou až to semelou na padrť.
Martin Vontor
Když se někomu mihne nůž před očima (0013)
A tak jsem něco zdupal. Ano,doslova zdupal,když to mám napsat výstižně. Vlastně jsem ani neměl chuť či náladu něco psát,což jistě někomu neuniklo a z těch,které z jakýchkoliv rozdílných důvodů nějak zajímá to mé tlachání či blábolení o věcech,které se mně dějí,které si zapříčiním sám tím,že něco udělám ať již věci dobré či z pohledu jiných nedobré,ale věci,které se jakkoliv promítnou do života mého okolního a vždycky jsem si vědom,že ta prvotní příčina veškerého dění pochází ode mne.Ode mne se všechno odvíjí,sice ne u všech,ale u některých ano a pak jsou věci,které tak nějak časem navazují či začaly navazovat na věci mé.
Martin Vontor
0012. Blogem ke štěstí aneb GRAND PRIX F-1 v ČR
Nedělní ráno. Jindy tak obvyklé,když zcela obyčejný člověk má svůj pracovní víkend a kráčí cestou na autobusovou zastávku za deset minut půl šesté.
Martin Vontor
0011. Pod žárem pálicího Slunce když to žije
Krásný letní sobotní den. Akorát tak dobrý na to trávit jej s někým někde na dece u vody či ve stínu nějakého stromu. Nejlépe by bylo se svým Miláčkem,jenomže Ona je ode mne právě asi tak dvě hodinky cesty SuperCity Pendolinno. Pokaždé mně to vyjde tak,že krásný slunný víkendový čas trávím v zaměstnání a ten další víkend,kdy mám volno,se zatáhne a prší a když to tak vnímám již poněkud delší dobu,tak z toho začínám mít docela slušný komplex.Jako by to bylo všechno obráceně či naschvál a jedinou útěchou v této přetěžké chvíli básníka či psavce je opět Ona.Ona a náš společný přítel Vodafone.
Martin Vontor
0010. Ranní romance Evě cestou z práce,do tance
Bláznivý facebook Hned po ránu a tak to střídám.Počítač,kafe v kuchyni.Cigareta,zase kafe a zase počítač.Pořád dokola.Dokolečka dokola. Jako kolotoč a ani nevím proč. Jak dlouho tohle ještě dělat budu? Ptám se. A vlastně to vím, hned si odpovím. Vždyť zabíjím tím jen nudu,než mi zavoláš. Spát se mně nechce poněvadž se těším na tu chvíli až Ty příjdeš z práce domů. Autem, anebo to střihneš přes obchody krokem pěším. Počítám, za jak dlouho to vlastně stihneš?
Martin Vontor
0009. Zdravotnictví aneb Když příjde láska a věcii věci jiný
Půl pátý ráno,něco mne budí a nemohu spát.nejsem však sám,zapínám pc a sleduji zda nastane po včrejšku u mne ekonomický nárust.Krásný romantický zážitek být s Evčou ve spojení během takřka celého semifinálového zápasu MS 2010 ve fotbale mezi reprezentacemi Německa a Španělska.Ještě dnes ráno se mně vybavijí jisté útržky z jejich prožitků.Ty nervičky kdy už měl být konec a pak jsme šli spát.Eva ještě na facebook posílá status,Ona věděla,že Španělé vyhrají.No a mně těšilo to,že jsem prostě dal na ní a vsadil na Španěly ačkoliv jsem byl přesvědčený o tom,že se to ja vždycky,povede němcům,kteří nikdy nic pořádného nepředvedlia spíše sklízeli úspěchy svýmy antifotbaly.Konečně asi i ten pověstný fotbalový pán Bůh si řekl jednou: Já nevím co ti lidé furt proti těm němcům mají a tak budu muset alespoň jednou se na tom svém obláčku otočit na bok a mrknout dolů.Zřejmě to udělal,jinak by to skončoilo remízou a s Evou bychom šli spát až po trestných kopech,kdy by jistojistě Němci vyhráli se štěstím na penalty. Vstávám brzy,tedy budí mne jisté tělesné věci a tak se jdu kouknout ze zcela svých osobních ekonomických důvodů zda mně vyšly výsledky a jestli jsem zase o něco bohatší či chudší. "Jsem bohatšííííí...." zní do ticha od půl šesté ráno mou dutou hlavou a v tu chvíli mne Eva zničehonic častuje krásnou zprávou,zatímco myšlenky mé se již zaobírají vládou nově nastolenou reformou ve zdravotnictví a tak si tou dobou už s cigaretou a nad ranní kávou říkám co to asi přinese do budoucna.
Martin Vontor
0008. Vyhrají Němci anebo Španělé aneb Eva a chobotnice mají jasno
Je to poprvé,co tento něco jako román zasahuje do sportovního odvětví a tak zkouším co to udělá se sportovními fajnšmekry,leč i sportu sluší trocha romantiky,myslím si a dodávám,ještě štěstí,že na facebooku se najdou,kteří si to čtou tak nějak s přehledem.Tak asi tak již dva dny debatujeme s Evčou o tom,kdo nakonec získá titul mistra světa ve fotbale za rok 2010.Mně po shlédnutí zápasu Argentina-Německo,kdy naší západní sousedé zcela jasně a kupodivu i famózně přehráli jihoamerické favority napadají právě němci,ačkoliv jsem je vždycky nesnášel a nikdy neměl rád a Španělé mně byli kolikráte daleko sympatičtější a Eva inuitivně dává na svůj pocit,jelikož jiněco říká,že to budou právě Španělé a tak se tak po dva dny snažíme rozluštit tuto hádanku.Pro Evču je spíše co by pro ženu fotbal zcela nezajímavou a nudnou hrou,která ji nebaví,ale přesto jí ten zápas Holanďanů s Uruguaci chytl natolik,že poněkud změnila názor.Více jí baví hokej a mně poslední dobou také,protože každý má rád když se něco děje a fotbal často zavání spíše nudnými okamžiky,sem tam zpestřenými nějakou tou šanci,ale to čekání na ní asi nikoho nebaví.Takže spíše to sledují tak nějak sporadicky,ale Evu to zajímá,protože se spolu bavíme i o věcech o kterých některé ženy nechtějí ani slyšet anebo kdyby jen něco zaslechly,tak spustí jako flašinety přesně ty věty,které muži nemají rádi,když dělají něco co v podstatě by se asi z morálních důvodů nemělo či nehodilo,ale stejně nakonec když se podaří,tak peníze příjdou vhod i té ženě. Což jsem rád tomu,že mohu nabýt dojmu,že Eva je výjmečná v tom,že se s ní vlastně mohu bavit bez nějakých komplikací dá se říct zcela o všem a tak nějak,ačkoliv na nohou od půl čtvrté rána a v nohách zase našlapaných několik kilometr kolem vlaků v práci trávíme 1. půli jihoafrického semifinále.
Martin Vontor
0007. Špatné začátky předzvěstí dobrých konců
Trochu se to zasekává,to psaní.Práce od rána do večera a pak zase od večera do rána,to potom jeden únavou padá a druhý neví,kde mu hlava stojí.Někdy zbytečné či nesmyslné věci se pak na tu dálku v hlavách rojí a čas?Ten ze svého bochníku den za dnem pomalu krojí.Hodiny ubíhají a vteřiny běží,chvíle strávené u počítačů,u mobilů či před usnutím,když přemýšlí se a leží. Vlastně spousta lidí,což jsem tak asi postřehl ihned poté,co dostali jsme se s Evou do intensenzivního vztahu;ano,intensenzitivního,protože poslední dobou se zvláštní věci dějí,jakože dekodér na internet se mně zblázní a chvíli šílí a potom Evin profil na facebooku začne blbnout a Ona? Chudák holka doma z toho potom šílí.Nešťastná.Nešťastná v té chvíli,ani ne tak kvůli toho,že by asi jako každý normální člověk dnešní doby,který si naivně o sobě myslí,že je IN je v podstatě závislý na silných každodenních dávkách internetu.Ona ne.nejvíce je nešťastná z toho,že spolu nemůžeme dle jejich představ komunikovat přes Facebook,tedy světový komunikativní portál a potom jí napadají další věci,které prostě řešíme pomoci mobilu,tak jako kolikráte spolu řešíme i toto psaní. Vlastně tak nějak funguje láska či vztah na dálku do tý doby,než se sejdeme a budeme spolu a to si piště,že spolu budeme,Já si to přeji a Ona mně to říká.Určila datum,přesně tak jak si to naplánovala,poněvadž kozoroidy si organizují svůj život podle sebe a vše si pečlivě plánují a zvažují i když se to mnohým nelíbía začnou si nich myslet kdo ví co,ale v očích kozorožky by zjistili,že jsou vlastně... Jo proč to nenapsat.Proč se rovnou nepřiznat,že i Eva mne vlastně takto otitulovala v podstatě ihned co jsme spolu začli komunikovat přes mobil.Ono to že kozoroží a beránčí přístup je spíše takový přímý a rázovitý a když to podle ani jednoho není hned tak,jak to jeden či druhý chtějí.Tak je to hned vlastně vyřešený a potom?Potom se teprve ukazuje jak jim na nich vlastně záleží.Tedy po pár slovech obdržel jsem Evin hlasový vzkaz,který mně sděloval: Chtěla bych Ti říct,že takového blbečka jsem už hooodně dlouho nepotkala a doufám,že už ani nepotkám. Zcela netušíc,že vlastně vesmír samotný paradoxně lidem staví to co nechtěji a tak se přes noc z blbečka pomalu a jistě rodil inteligent.Proč ne,vždyť ono,když si to tak člověk za ten svůj celý život vezme,kolikrát o jistých inteligentech časem zkonstatoval,že je to blbec na entou a spojoval jej s idiotismem,tak proč by to jednou prostě nemohlo být naopak. Jenomže Ona mne tím neurazila,spíše naopak asi,už tehdy jsem v sobě něco cítil jak k ní,tak i z ní a Ona totéž,jinak by se to asi neodehrálo a neodehrávalo a tak nějak jsme ty naše věci měli spojený skoro všechny,jen ty naše prvotní protiklady se nějak šermovaly,tak jakoby sváděly turnaj o olympijské zlato v šermu.Chvíli na kordy a chvíli jako souznějící akordy,to asi když už je po boji a hrají hymny. Ale pořád se mně zdá,že spolu se známe o hodně dýl,možná dle než si kdokoliv jiný myslí,ale mou se to domnívat třeba jenom pouze Já,každopádně stále nějak mezi náma jde ten čas.Ten čas a pak? Pak nějak povědomý zdá se mi býti i Evin hlas.Dlouho povědomý.
Martin Vontor
0006. Chudák holka,když má pocit,že ten její je v kursu 1.
Někdy se mně zdá,už jsem pochytil Evin pardubický dialekt,sbohem má rodilá ostravštino,jakobych se stejně s Evou znal,tak nějak více než jen ty dva měsíce co spolu komunikujeme intenzivně přes mobil a internet.Snad je to jen má pouhá smyšlenka o mne k tomu vede,že se můžeme v podstatě spolu znát tak nějak kolem dvou let, co jakoby člen německých vojsk okupuji internet. Všechno je možné a v lásce kór. Někdy se mně zdá,jako bych byl tím autem co jede přímo k Ní a Ona? Můj na křižovatce semafór. A někdy se mně zdá,jakoby i ten starý příběh byl v podstatě jenom o Mně a jenom o Ní, to jen během té doby,těch dvou let se tam přimíchalo spousta jiných,neviditelných lidí. Leč hlavou mou se honí, jisté kdysi... Kdysi na mobil mně přišlé zprávy. Vlastně jedna věta,co v hlavě mi zní krátce. To když mi jednou na mobil přišlo,před dvěma léty: Promiň,jsem unavená,právě přijela jsem do Pardubic z Hradce. A možná to tak je a možná to tak není. Možná si spojuji věci jiné z kdysi.Možná to jsou jen náhody a možná,že nejsou.nerad píši a vytvářím smyšlenky a také nerad vyvolávám blbý pocity i když se zdá,že se mi to daří.Nevím. Zatím co Ona,po nocích mne občas zkomplimentuje: Ty seš pako:) jako by v tom bylo cosi víc anebo jako v tom bylo jenom Její jako. A třeba to tak nen a Ona kdkoli mně může říct,že se zase pletu a tak proč ne,pravdu může mít,co mé Já vlastně o tom ví,když oddalo se jejímu zvláštnímu a tak uplnému kozorožímu světu a možná jen chce docílit toho,abych zase o Ní napsal nějakou tu větu...kdo ví...to nám ani samotný Her Gott nepoví...
Martin Vontor
0005.Chudák holka prý,když to už nemůže vydržet
Občas příjdou i takové chvíle,kdy jsme každý sám.Relativně.V tu chvíli Já přemýšlím o mé malé víle a vím,že Ona přemýšlí nade mnou.Napsáno v podstatě o Ní slov už bylo mnoho,Mohl bych si myslet.Mohl bych.A to zcela klidně.Protože se mi zdá,že je toho mnoho.Mnoho mezi námi společného a mnoho i za náma.Nějak věřím tomu,že jí jistě napadá to.To možná... Možná by mně někdy řekla,proč tedy pořád vracíš starý věci a možná také ne.Nevím jen pořád vnímám to naše spojení kouzelné,kdy i Ona nechce,protože ví,že v lásce nelze jíti zpátky.Má strach,hlavou ji vrtá,že bych zamiloval se namísto ní do jiné? Možná ,že zcela zbytečně se bojí.Mohla by.Když jí dám tu jistotu.Však jasno v tom udělat se musí. Ona nedávno jakoby mně řekla něco o věcech,které se jí příčí,hnusí. jen neříká to,drží to v sobě a mně se zdá,o naší společné to době.kdy Ona ozývá se ve chvíli kdy cítí,že ta láska náhle mohla by být jak vodou odnesené kvítí (ale o tom někdy anebo jen tak mezi očima)
Martin Vontor
0004.Chudák holka,když se jí to v hlavě hemží brouky
Nastartoval jsem mozek a možná ani ne tak Já,jako spíše kafe mně nastartovalo mozek.Ale Ono po ránu,když se budím s čistou hlavou,cítím,že mám plno energie k žití.Chtěl jsem pokračovat včera,jenomže,když tak jeden stráví v těch tropických vedrech pracovně celý den na sluníčku tak to hrozí skoro úpalem a fakt je,že někdy si připadám co by,přehřatý motor staré ŠKODY 105 L. Už mně to sluníčko vypaluje díru do kokosu. vzpomněl jsem si na tu SMSku co mně zpočátku psala Eva,když jsme zpočátku spolu začali komunikovat,což paradoxně ve mně vyvolalo jisté pocity vzhledem k poslednímu dění.Vlastně ani ne tak mému dění,leč i to se týká mmně ačkoliv jakoby nepřímým způsobem.nesnáším nepřímost,tak jako Eva a hlavou se mně stále tak trochu honí text jedné písničky kterou nazpíval Kamil Střihavka s B.S.P.,vlastně jen její refrén: Kostel v dáli s pevnou vírou,jsme ovce nesmělý a přímý. Začalo mně to vadit,protože mně na ní záleží a mám jí rád a miluji ji za věci o kterých jiní či vlastně jiné ženy nemají ani tušení jen do té doby než sitady něco přečtou.Než si přečtou dění skutečný.To potom se svou vlastností ryzí se mohou bavit otom,že všechno ví a všemu rozumí a do všeho strkat svůj nos. A když to není,tak potom ouha.Nechápu,proč někdo trpí syndromem STRKÁNÍ VLASTNÍHO NOSU DO CIZÍCH ZÁLEŽITOSTÍ a napadá mne,že by někdy medičtí laboranti namísto vakcíny proti prasečí chřipce či viru H1N1,měli vymyslet vakcínu proti tzv. TCHÝNÍMU JAZYKU,možná by se i dala udělat z té rostliny,co kolikráte má ty listy až ke stropu.Koneckonců,také se nestarám o to co se děje někde jinde v soukromí a když,tak jen aby to pomohlo.Kolikráte když jsem si dával panáka,tak jsem si řekl VEJDI A NEUŠKOĎ,vždyť vlastně je to lásky plný vztah,ke svému vlastnímu tělu.Dávno vím,že tělo představuje život a je to jako s tím rčením či citátem: ŽIVOT VÁM VRÁTÍ TO CO DO NĚJ KAŽDÝM OKAMŽIKEM DÁVÁTE,tak tedy cokoli jako host. Jde jen o jeden malilinkatý zanedbatelný detail v životě důležitý pro spokojené zdravím přístup a láska samotného k sobě.tedy proč mám někde strachy trnout jestli,a lítat po vakcínách,když vlastně nikdo nedokáže být schopen říct,co ta či a látka obshuje.Tak proč mám do sebe cpát nějaké ty jedy a chemie?Copak jsem nějakej feťák? Ono už tak kolikráte tím životem a tím horkem mně při rozhovoru EVA říká: ty seš Opilej? ty seš zhůlenej? nevzal sis něco? Ne,nevzal. Nevzal,ale věřím tomu jejímu pohledu,protože ono to tak kolikráte působí. Chtěl jsem ještě něco psát večer,aby se nepřetrho jisté vlákno,ale občas se něco děje co ty myšlenky mění.myšlenky mé a slova jež v ní vytvářejí krásno a dělají ji šťastnou.Mám rád když ji slyším jak je rozesmátá.poslední dobou však pořád řešíme něco,co spíše se způsobuje či je způsobeno díky druhým,neznalým kozorožího citu a pohledu a hlavně toho,,jak říká Ona. LÁSKY A MILOVÁNÍ.
Martin Vontor
0003. Chudák holka,která prý skočí na něčí bla bla bla.
...chvíli jsem přemýšlel jak se napojit na předchozí dění,když už byto mělo být jako román či psaní o něčem skutečném při skutečnem tom dění.Leč nějak nemohu dnes chtit kouska inspirace.O to víc,když brzy ráno musím vstávat a jít do práce.To jednomu povzbuzení nedá a tak v lecčems hledá. Vlastně pořád se mi zdá či cítím,že tak když si vezmu celý to dění poněkud zátky,snad: Ať píše jen mně. přeje si Eva,tedy jako by mně to tak nějak chtěla říci mezi svýmy slovy i mezi řádky.
Martin Vontor
0001.Evino M.T. aneb V palbě lásky
Poslední dobou se mi zdá,že jsem přestal přemýšlet nad láskou a věcech kolem ní,ale poněkud jsem se začal zaobírat jistou ženou.Řekněme Evou a vlastně ani přesně již nevím,zda Ona se nezačala mnou zaobírat dříve než-li Já jí a je docela možné,že se vlastně sebou zaobíráme delší dobou nezávazně na sobě.Nezávazně a zdánlivě nezávisle a možná to jen poslední dobou vykrystalizovalo v něco víc.Kdo ví. Já z Ostravy a Ona? Ona tuším z Pardubic.
Martin Vontor
0000.Pondělí 21-06-2010 aneb Jedna ranní variace o dvou ženách
poeticka úvaha v jistou chvíli nezaměstnaného zaměstnance od dráhy jehož díky nepráci pokořila únava...
Martin Vontor
INTRO.Zpráva pro Evu
Martin Vontor 22 červen v 7:42 ( pro Evu aneb Pro Lásku z lásky či od Lásky) jedna SMSka nebo dvě...
