Lucie Štěrbová
Cestuju, čtu, sleduju filmy (kvalitní i nekvalitní), poslouchám muziku (spíše nekvalitní:) Snažím se skloubit školu a práci a nezbláznit se z toho :)
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5666x
Seznam rubrik
Co právě poslouchám
- NightWork - parta mladých a krásných umělců z Prahy :))
- Kryštof - srdcovka z Ostravy
- Desmod - nabíječi ze Slovenska:)
- UDG - mladá ústecká krev
Oblíbené blogy
- Porozchodová psychoanalytička Kamila E.:)
- Nedostižná blogerka Renata F.
- Kamarádka, exspolužačka, dobrá duše Marťa P.
- Budoucí eso české novinařiny - Lenka V.
- Anglické pozdravy od Jany F.
Oblíbené knihy
Lucie Štěrbová
Tak mě mami okradli!
„Dej si hlavně bacha na kabelku,“ vtloukala mi pravidelně do hlavy mamka. „Prosim tě,“ odfrkla jsem vždycky. Kdyby se mi do ní snad někdo pokusil dostat, tak to přeci hned poznám, a pak bude nebohý kapsář ještě rád, že nejsem zrovna dobrá v běhu a černý (a vůbec jakýkoli) pásek v karate mi zatím uniká.
Lucie Štěrbová
Na nízký tlak jedině Tachecí
Trpím na nízký tlak. Doktorka mi už několik let vyhrožuje tím, že mám sklony k „tichýmu omdlívání“. Vždycky říká, ať si dám občas kafe, nebo párkrát vyběhnu do schodů. Jenže já kafe nerada a na běhání jsem líná. Takže si radši párkrát do měsíce pouštím po sedmý večer Fakta na Primě,... protože projev a vystupování hlavní aktérky Barbory Tachecí mi tlak zvedne zaručeně vždycky.
Lucie Štěrbová
„A kdo zachrání velryby?!“
Při průchodu vestibulem metra na Florenci si připadám dost často jako lovná zvěř. Kdo má těmito místy párkrát do týdne cestu, určitě ví, o čem mluvím. Obratně se vyhnete slečně rozdávající letáky, svým nasupeným výrazem odradíte prodejce mobilních tarifů všeho druhu, aby vás ze zálohy přepadla jiná slečna nabízející „originální a 100% pravé francouzské parfémy za úžasnou zaváděcí cenu 199 korun“ - mimochodem, kdo k nim někdy čuchal, tak ví, že líp voní snad i Biolit. I tu zvládám setřást. Ale „grýnpísáci“ ... to je jiná liga a občas FAKT DOST neodbytná.
Lucie Štěrbová
Chcete (něco) provést?
Už jako malej prcek jsem obdivovala slečny průvodkyně na hradech. U pasu měly svazek klíčů, kterým by se nechala rozbít hlava nesympatického návštěvníka, bez zaškobrtnutí chrlily data, jména a názvy měst a znaly odpověď na každou otázku. Mám za sebou tři měsíce průvodcování po budově bývalého Federálního shromáždění – místo svazku klíčů jsem nafasovala magnetickou kartu (a tou hlavu nerozbijete), data a jména jsem první dny jejich učení div nekřičela hrůzou ze spaní a měla štěstí na návštěvníky, kteří ze mě dokázali udělat jedním přesně mířeným dotazem blbečka před celou skupinou – „Slečno, jestli jsem to dobře pochopil, tak tyto částečně předepnuté rámové příčle s parabolickými pásy představují zajímavou alternativu klasických příhradových vazníků, je to tak?“ „Eh?“
Lucie Štěrbová
Jsem hudební negramot a ignorant – byla jsem totiž na Kabátech!
Každý rok v polovině srpna řeším co koupit taťkovi k narozeninám. Z různých sprejů, vod po holení a kolínských by si mohl založit slušnou živnost, má jich totiž už plnou skříň. Oblečení má pod palcem mamka, čokoláda nebo láhev alka je poslední varianta pro chudáky bez fantazie. Letos to ale bylo o dost jednodušší – Kabát ohlásil „po čertech velkej koncert“ a mě napadlo, že by mohl taťka svoji sbírku cédéček podepřít „live zážitkem“ z koncertu.
Lucie Štěrbová
Se slušností nejdřív pojdeš
Rodiče mě vychovali, jak nejlíp uměli. Sousedy zdravím, starší lidi pouštím sednout, nekradu, nevraždím, myslím, že osoba, kterou denně po ráno vídám v zrcadle ( „Neznám tě, ale učešu tě!“), patří do kategorie slušných lidí. Jen si ale říkám, jestli to není místo přednosti v dnešní době spíš handicap a já se nevymykám průměru...
Lucie Štěrbová
Těžko na cvičišti, těžko na bojišti
O otázce čím budu, až budu velká, jsem měla jasno poměrně brzy. Fáze „zpěvačka“ mě přešla někdy v první třídě, kdy jsem během hodiny hudebky uznala, že bát se zazpívat před svými spolužáky by mohlo být drobnou překážkou. Éru „budu modelka“ ukončilo zjištění, že prdelatou holku na mole nikdo nechce. Doktorka mě přešla po prvním omdlení na odběru krve. Takže zhruba od šesté třídy jsem měla jasno – budu novinářka. A nejlíp sportovní.
Lucie Štěrbová
Já se nebojím, jen mám strach!
Pohádkový Nebojsa je můj nedostižný vzor. Narozdíl od něj jsem strašpytel a spíš než se ozve: „Jo, ta Lucka, ta má pro strach uděláno!“ začne Zdeněk Troška točit oscarová dramata a sběratel slavíků Kája se dá na rap. Vážně, vsadím na to svůj šatník a mladší sestru přihodím jako bonus navrch.
Lucie Štěrbová
"Mně se to přeci stát nemůže!"
„Víkend začal vážnými nehodami.“ Kolik podobných titulků denně čtete, zběžně mrknete na fotografie, možná v diskuzi necháte pár řádek ve smyslu, že pokud někdo jezdí (s prominutím) jako hovado, tak je de facto dobrovolným dárcem orgánů. ... A pak vypnete počítač a všechny tyhle články hodíte za hlavu. Možná někde pojedete místo „padesátky“ „šedesátkou“, venkovskou zatáčku projedete o trochu ostřeji, než bylo nutné, ale všechno máte pod kontrolou... na zastrčené okresce vinoucí se prosluněnými poli, kde skoro nikdo nejezdí, se vám přece nic stát nemůže.
Lucie Štěrbová
"Mami? Tati!"
„Mami!? Prosím tě?!“ „Tati, to NEMŮŽEŠ myslet vážně!?“ Pokud je vám mezi osmnácti až pětadvaceti lety, určitě tyhle věty taky čas od času použijete. A s gustem je doplníte nevěřícným šklebem, očima v sloup, popřípadě gestem, které má naznačit jediné: „Jak je možný, že zrovna já mám TAKOVÝ rodiče...“ Vsadila bych svoje boty (fungl nový pantofle - čas letních slev je pro moji peněženku peklo:), že každý měl minimálně jednou neodbytnou touhu zříci se na veřejnosti vlastních rodičů. (No, ruku na srdce... dost možná, že po objevení kompromitujících fotek z mých devatenáctek měli tu touhu i oni) „Ne, tyhle dvě bytosti ke mně opravdu, ale opravdu nepatří... že jsem jim podobná? Vy něco berete, ne?“
Lucie Štěrbová
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o J.P., ale báli jste se zeptat…
... vám teď ochotně poví jeho manželka Petra. Stačí jen zabrousit na její blog na stránkách aktuálně.cz a dozvíte se všechno. Dost možná i to, co byste ani vědět nechtěli...
Lucie Štěrbová
Být hosteskou, aneb nejrychlejší cesta k psychologovi
Znuděně brázdíte s nákupním vozíkem po uličkách supermarketu a jediné rozptýlení, které mezi džusy, těstovinami, kečupem, hovězím masem a želé bonbony objevíte, je ochutnávka... znáte to, klasický hypermarketový kolorit. Vždycky jsem si myslela, jaký má ta slečna za pultíkem jednoduchý život. Usmívá se, tu a tam trochu zakomunikuje se zákazníkem, několikrát za odpoledne odmítne pozvání na kávu, víno, pivo, limo, večeři, zájezd do Říma, společný život a tak podobně... Ale ono ne! Když jsem se v lednu upsala agentuře, netušila jsem, že jsem se spíš upsala ďáblu, který na sebe bere podobu neochotného personálu, někdy opravdu velmi dotěrných zákazníků a kontrol, které si podávají dveře... pardon... spíše držadla nákupního vozíku...
Lucie Štěrbová
... a mají to zadarmo!!
Asi se taky přivážu ke komínu. A dostanu bydlení v centru Prahy za kačku. Odpadnou mi tak problémy s dojížděním do centra do školy a ušetřím dosti výrazně na kolejném... které je na kolejích 17. listopadu v těsné blízkosti squatu Milada poměrně vysoké.
Lucie Štěrbová
Mlha přede mnou, mlha za mnou
Nenosit brýle ve chvíli, kdy vám každé oko zdobí nějaká ta dioptrie, je neustálé koledování si o pořádnou hromadu trapasů. Vím, o čem mluvím, protože jsem zářný příklad člověka, který bude radši kosit na ulici sloupy pouličního osvětlení a reklamní poutače, než aby nasadil obroučky
Lucie Štěrbová
Diagnóza: Nežádoucí
Náš zákazník, náš pán? Ale kdeže, nenechte se vysmát. Tohle heslo někteří podnikatelé už uklidili do skříně. A teď se tam na něj, slušnost a ochotu jen práší.
Lucie Štěrbová
Sportem k trvalé invaliditě
Nálepka absolutního dřeva v oblasti sportu se se mnou táhne už od nejútlejšího dětství. Můj první sportovní výkon byl spojený s červeným kolem s pomocnými kolečky na stranách, které jsem dostala ke čtvrtým narozeninám. Rodiče neodolali a rozhodli se hned druhý den pochlubit svojí sportovně nadanou ratolestí před celým sídlištěm.
Lucie Štěrbová
Líný háček hledá pilného zadáka. Zn.: Nekecej a pádluj!
„Prostě do toho před šlajsnou víc píchneš, aby tě dole nechytl vracák a my se neudělali, jasný?“ Tehdy jsem jen vytřeštila oči, div mi nevypadly do vltavských peřejek a naposledy se pomodlila ke všem svatým.
Lucie Štěrbová
Byla jsem volit... a připadala jsem si jako exot
Já vám nevím. Kudy chodím, tudy poslouchám neustálou kritiku na „modrý straky, oranžovo-rudou koalici“, popřípadě na všechny „ty u koryt, co pro lidi nic neudělají“. A když má člověk tu možnost vyjádřit svůj názor (i když jde „jen“ o volby do Evropského parlamentu), tak všichni tihle tlučhubové zůstanou sedět doma. V lepším případě před monitorem počítače, kde horlivě přispívají do politických diskuzí, v tom horším v křesle před televizí a se „Sophiinou volbou“, zda koukat na Ulici nebo na VéKáVéčka.
Lucie Štěrbová
(M)učím se!
Moje nejbližší okolí připomíná bojiště. Stohy papírů kam se člověk podívá. Na nich zoufalé vykřičníky, vlnovky, barevné rámečky. Vypadají jako dílo bláznivého malíře a ne jako studijní materiály, z kterých bych se měla učit. Kondicionál je na místě... měla bych... ale neučím se... protože je přeci spousta mnohem DŮLEŽITĚJŠÍCH a NEODKLADNĚJŠÍCH věcí než nějaký Úvod do studia masové komunikace a Dějiny masových médií.
Lucie Štěrbová
Co odnesl čas
Někdy stačí jen maličko. Byla jsem v knihovně a po delší době zabrousila do dětského oddělení. Možná nostalgie, nevím, co mě tam přivedlo... Šla jsem uličkou a prsty přejížděla po ohmataných hřbetech knížek v barevných přebalech. Tu a tam jsem nějakou vytáhla, rychle prolistovala ten svět princezen, draků a kouzelníků a vrátila ji zpátky.
Lucie Štěrbová
Miluj bližního svého
Nevím jak vy, ale já jsem schopná pořádného výkonu jen, když jsem pod stresem a čas mě neúprosně tlačí ne k zemi, ale ke klávesnici noťasu (v posledních měsících mého nejvěrnějšího společníka v oblasti psaní:) Podobné to bylo i při tvorbě tohoto příspěvku. Chomutovský kalamář je soutěž, která je psavcům v bývalém chomutovském okrese dobře známá. Letos proběhl již osmý ročník. Účastním se pravidelně.. pravidelně svůj příspěvek píšu v noci před uzávěrkou... a zatím mi to nosí štěstí:) Příjemné počtení
Lucie Štěrbová
Kupa věcí, které mě naučila Praha
Už více než půl roku jsem jedním z více než milionu obyvatel Prahy. Počet dnů se pomalu, ale jistě blíží k hranici dvou stovek a já začínám pozorovat změny, které na mě zdejší „ovzduší“ páchá. Ne, neberte tenhle článek jako výsměch, ale spíše jako výčet věcí, které mladou vyjevenou prvandu v jejích pražských vysokoškolských začátcích překvapily, ohromily, rozesmály, popřípadě rozbrečely
Lucie Štěrbová
Já vás odněkud znám...
Myslím, že spousta holek to zná... jdete si někam sednout a poklábosit s kámoškou, probrat "děsně důležitý" a "přísně tajný" holčičí drby a přitom si občas připadáte jako lovná zvěř. To, že sedíte u stolu bez doprovodu, u 90% přítomných zástupců silnějšího pohlaví totiž vyvolává neodbytný pocit, že čekáte jen na to, až si k vám přisednou:)
Lucie Štěrbová
O cestování po indicku a tělocviku na trati
„Občas si připadám jak v autobuse někde v Indii,“ posteskl si onehdy kamarád, když jsme se pokoušeli vybojovat slušné místo v posledním nedělním autobuse do Prahy. Nemohla jsem nesouhlasit. Už vážně chybělo jen, aby pár študáků obsadilo střechu, protože počet těl na metr čtvereční zcela jistě odpovídal jihoasijskému standardu „sardinkovitosti“ dopravních prostředků.
Lucie Štěrbová
Držitelem Jánského plakety snadno a rychle - teď už převážně vážně
„Není jehla jako jehla, tu odběrovou bych co do velikosti přirovnala ke kratší pletací jehlici,“ odpovídám v žertu na otázku, která pálí každého prvodárce, a tudíž musela zaznít i z úst mých dvou kolegyň během cesty k pavilonu Y nemocnice Na Královských Vinohradech. Že moje odpověď nebyla nejšťastnější, mi dojde hned vzápětí. Možná právě kvůli podobným předsudkům a mýtům, které se obecně tradují, v České republice zoufale chybí pravidelní dárci krve.
| předchozí | 1 2 | další |
