Byla jsem volit... a připadala jsem si jako exot

Já vám nevím. Kudy chodím, tudy poslouchám neustálou kritiku na „modrý straky, oranžovo-rudou koalici“, popřípadě na všechny „ty u koryt, co pro lidi nic neudělají“. A když má člověk tu možnost vyjádřit svůj názor (i když jde „jen“ o volby do Evropského parlamentu), tak všichni tihle tlučhubové zůstanou sedět doma. V lepším případě před monitorem počítače, kde horlivě přispívají do politických diskuzí, v tom horším v křesle před televizí a se „Sophiinou volbou“, zda koukat na Ulici nebo na VéKáVéčka.

Omluvte můj cynismus, ale ještě mám před očima archy papíru, na kterých měla volební komise zakroužkované „exoty“, kteří přišli volit. V pátek o páté hodině večerní jich bylo vážně pomálu. A i když mám na každém oku po jedné dioptrii, vím, že nizoučké počty „okroužkovaných“, které jsem viděla, nebyly způsobené mojí krátkozrakostí.

Ano, uznávám, že volba 22 českých poslanců z celkového počtu 736, kteří zasedají v Evropském parlamentu (pro milovníky matematiky – jde o zhruba 3 % všech poslanců), se může jevit naprosto zbytečná, protože kolik toho může tato malá skupinka pro ČR „vykřičet“? Ale tady přeci nejde jen o nějaká křesla v dalekém Bruselu, popřípadě Štrasburku. Tím, že obálkou s hlasovacím lístkem neomylně trefím cíl (čti: otvor ve volební urně), dávám například jasně najevo, že je mi na hony vzdálená agresivní oranžová politika Jiřího Paroubka. A zvládnu to i bez přesně mířené rány vajíčkem.

Z politologie jsem si odnesla (mimo známky v indexu) i poučku, že nízká volební účast nahrává velkým politickým stranám. To znamená, že pokud se nás u uren (těch volebních, samozřejmě) sešlo nějakých 25 %, křesla si s největší pravděpodobností z velké části rozdělí modří a oranžoví. Jestli i na evropské půdě budou pokračovat půtky, které tak dobře známe z domácí politické scény a které opravdu nikam nevedou, tak možná ta 3% skupina nakonec slyšet bude, ale jen díky vzájemným třenicím.

V pátek a v sobotu jsme měli možnost ukázat našim politikům, co si o nich myslíme. Nevyužili jsme ji. Mé cyničtější já mi tu teď našeptává, že i ta neúčast ve volbách leccos o postoji veřejnosti k české politice naznačuje. To je pravda, ale ať pak česká veřejnost, pokud zaujme stejný postoj i k podzimním volbám, neremcá, že se politika dělá „o nás, bez nás“.