(M)učím se!

Moje nejbližší okolí připomíná bojiště. Stohy papírů kam se člověk podívá. Na nich zoufalé vykřičníky, vlnovky, barevné rámečky. Vypadají jako dílo bláznivého malíře a ne jako studijní materiály, z kterých bych se měla učit. Kondicionál je na místě… měla bych… ale neučím se… protože je přeci spousta mnohem DŮLEŽITĚJŠÍCH a  NEODKLADNĚJŠÍCH věcí než nějaký Úvod do studia masové komunikace a Dějiny masových médií.

Tak předně moje nehty. Zkouška je sice písemná, ale i tak si myslím, že nenalakované nehty by mohly moje spolužáky znervóznět. Francouzská manikúra je základ. Akorát teď  s nezaschnutým lakem nemůžu otáčet stránky. Dobře počkám. Učení mi neuteče. Zatím si přečtu, co nového na mých oblíbených internetových stránkách (že si poškodím lak? Ale kdeže, manipulace s myší je hračka).

Lak zaschl, můj čajový hrnek vyschl. Bez hrnku čaje se učit nebudu! V kolejní kuchyňce vyndávám ze skříňky poslední čistý hrnek. V dřezu se kupí hromada neumytého nádobí. Než se uvaří voda na čaj, napustím si dřez a dám se do mytí. Ne, učení mi skutečně neuteče! Zjišťuji, že moje pracně vytvořená manikúra vzala za své. Nevadí, domyju nádobí, zaliju čaj a prohledávám zásuvky psacího stolu. Odlakovač v té změti nacházím po deseti minutách. Zadumaně si prohlédnu ten zásuvkový chaos. Už dlouho jsem ho neuklízela… Po vysypání obsahu všech zásuvek na podlahu zjišťuju, že tak hromada je docela velká… ale času dost, že?

Ani si nepamatuju, že bych si do Prahy s sebou přivezla fotoalbum. Ty jo, tady na tý fotce vypadám fakt dost blbě. No, a tady… škoda slov. Ale tahle je pěkná. Mohla bych si jí přidat na nástěnku.

Teda, nástěnka by už vážně potřebovala aktualizovat. Mezitím volá mamka: „Jasně mami, učím se… co jinýho bych dělala.“ Ještě jednou očima přelítnu nástěnku. Ta aktualizace jejího obsahu do zítra vážně nepočká… ale učení jo! Vylezu na stůl, abych ji mohla sundat. Hmm, polička zoufale volá: „Utři ze mě ten prach, osobo!“  Tak proč jí nevyhovět? Radši utřít prach ve všech 800 pokojích co na zdejší koleji jsou, než zasednout k teoretikům komunikace!

Mezitím se mi rozbliká lišta s icq. „Viděla jsi ten nejnovější film s Deppem?“ Ne, neviděla, ale možnosti kolejní sítě a sdílení obsahů jsou takřka neomezené… Netrvá mi to ani pět minut a lehce démonický Johhny Depp už je novým obyvatelem mého hard disku. Jdu do kuchyňky udělat si něco k večeři a k následnému sledování filmu...

 … který byl vážně super! Důkladně ho rozeberu s ostatními přes icq. Jdu do sprchy a jsem tam fakt dlouho… na rozdíl od domácího sprchování, tady nemusím vodou šetřit. Když se po 50 minutách vymotám ven a se mnou i varhánky na všech čtyřech končetinách, za okny se začíná stmívat. Má to cenu začínat s učením teď večer? Nemá! Navíc čtení ve špatném světle kazí oči… a svítidla na zdejší koleji nejsou zrovna prototypem oslnivých zářivek.

Zalehnu do peřin a v duchu si slibuji, že zítra do tajů komunikace už vážně proniknu. Možná ale ještě před tím urovnám věci ve skříni s oblečením… mám tam vážně binec…