naše sny a sny našich dětí se nutně nemusí potkat. co já se natloukla do hlavy a nenazoufala si, když jsem jim nabízela přehršle možností, o kterých se mi ani nezdálo...

Já nevím...možná jsem měla kliku, ale doufám, že je to výchovou. Synek byl odmalička vedenej k cestování, stan, nepohodlí, tábory, poznávání. Téměř úchylná byla v 2006 měsiční dovolená jen ve dvou v Japonsku - ve dne v noci spolu, až jsme se tomu smáli:-)

A věk je zhruba týž:-)

Jednou vidět je pořád lepší než stokrát slyšet. I za cenu průjmu....

cestovani je konicek jako treba poustet si draka, ja rad oboje. Teda s tim drakem jen pri navstevach vnuka. Ale cestovani neni jak nekteri pisi udelat si fotocku u nejakeho monumentu nebo cumet do vyloh. Je to divat se okolo. A tak si clovek uvedomi, unazorni mnoho veci, i treba jen to ze nas zivot nebo kultura neni pupkem sveta a ze vsude zijou lide. A spousta jinych veci.

Koukám, že jsem asi exot, ale cestuji strašně rád. Jsem už stařík, ale najdu si všechno na internetu a jedeme. Nedávno jsme byli v Londýně, je to nádherné město, úžasní lidé a byl to fakt zážitek - dědeček s babičkou z vesnice jeli do Londýna. Sice nás tam skoro porazil autobus, protože oni tam fakt jezdí vlevo, ale bylo to skvělé. Určitě to není nuda a prájem jsem tam nedostal. I když sendvič s tunakem a majonézou není úplně můj typ. 

Paráda

Jak může být nuda? Vždyť se stále něco děje. A navíc:

Již stréček Křópal, jehož pořady byly v rozhlase vyhledáványnašimi předky, říkával: "Bodó se dit věce, že to hani pravdanebode!"

Nenávidím cestování a skoro nikde jsem nebyl. Jsem méněcenný?

Určitě ne. Prostě víte, co chcete, a to je vždycky skvělá věc. Kdybyste se zaťatými zuby procestoval celou zeměkouli a pak vyprávěl, jak je to všude hrozný, to už je jiná. Pokud byste to teda dělal o své vůli, na rozdíl od nezletilého Martina, který za to, upřímně řečeno, opravdu nemohl.

Naprosto nechápu, proč mnozí lidé považují za nějakou obrovskou výhodu, když někdo procestuje půl planety nebo i celou. Nakonec ze všeho nejvíce člověk v životě potřebuje obyčejné zdravé lidské uvažování, na které Češi nepotřebují žádný Londýn nebo New York a cizinci naopak nepotřebují žádnou Prahu. Tím neříkám, že je něco špatného na tom, když se člověk jede někam podívat, ale život na tom nestojí. Hlupáka to nepovznese, moudrý člověk se povznese i bez toho. A ve svém životě i od mnohých autorů blogů jsem se setkal s tím, že když nejsou schopni obhájit nějaký argument, tak řeknou, že oni to musí vědět lépe, protože oni žijí v Londýně. A přitom řeč se točí například o tom, zda by se mělo Řecko zachraňovat z peněz všech, nebo zda by si každý měl žít za své i za cenu bankrotu. Tudíž téma je zcela nezávislé na tom, kde člověk žije, protože informace stejně člověk čerpá z veřejně dostupných zdrojů a nikoli z okolí Jejího Veličenstva Alžběty II. nebo prezidenta Obamy. A v dnešní době internetu jsou zdroje dostupné v zapadlé vesnici v horách stejně jako na Trafalgar Square nebo na Broadwayi.

Mě cestování a život v cizině nesmírně obohatily. Znám ale taky fůru lidí, kteří dlouho žili v cizině a neobohatilo je to ani náhodou. A článek byl právě o tom, že lidé, kteří cestovat nechtějí a nic jim to nedává, by neměli mít pocit, že musejí. Ostatně kolikrát člověk vidí víc v pěkně udělaném dokumentu, než když se sám v potu tváře a zchvácen průjmem žene někam za exotikou.