Vlastně mi příběh o čistotné paní Jindřišce, i přes Vaše pochopitelné rozčarování a ztrátu času, připadá roztomilý a úsměvný. Ráda čtu Vaše písmenka.

Dík.

Inu, když Vás baví psát špatnou červenou knihovnu...

Rozhodně máte navíc a na lepší příběhy.

Není nad to, když proslulý literární expert napřed jemně vytkne a pak dodá skvělé povzbuzení

ani se tomu věřit nechce - no stát se to mě, tak bych zřejmě neodolal a řekl bych dámě "Jenom pět milionů chcete?" A pak bych jí vysvětlil, že můj nakladatel,  jakmile mu to přiblížím, tak zcela jistě bude ochotnej zaplatit aspoň desítku, ale že mi paní bude muset z těch pěti navrch půlku odsypat, ale i tak bude mít 7,5 tedy mnohem víc

neuveritelne

Necetla jste jednu povidku od Svandrlika kde mu jeden pan prisel domu a chtel mu nadiktovat jeho zivot, pry by se o nem mohly psat romany! A bylo to neco jako, vystudoval, dostal praci, ozenil se, deti vyrostli a sel do duchodu. Uchvatne

Děti vyrostli ? S měkkým I ? Fuj ! Už jste někdy slyšel o shodě podmětu s přísudkem ?

Ženská gründerského ražení - no a?  To bylo aktuální tak před  80 lety.

Poutavě napsané, plánovala jsem, že začnu objíždět domovy důchodců, LDNky a sbírat životní příběhy starých a moudrých babiček i stařečků. Je mi líto, kolik zapomenutých osudů zůstane utajeno a kolik toho už dnes nevíme o dětství našich maminek či babiček. Snad si své přání jednou splním a budu doufat, že přijmou místo peněz můj úsměv i pozornost 

tak to bylo zajímavý

Je to příběh z Oneskorených reportáží - viz dále.

Kádrová legenda            

Autor sa v bratislavskej kaviarni stretne s dvoma neznámymi. Achi mu rozpráva svoj príbeh, v nádeji, že ho upúta a autor zaplatí jednu fľašu koňaku. Achimov otec, pôvodom Nemec, bol správca rumunských kráľovských statkov, ešte v čase kráľa Karola. Achiho otec bol surový. Achiho často bil a rozkazoval mu. Poslal ho na vojenskú školu, kde Achi čítaval ruskú zakázanú literatúru. Vytvoril ilegálny ľavičiarsky krú-žok. V roku 1941 sa Karolove Rumunsko rozsypalo. Museli utiecť z krajiny. Achi sa vtedy premohol, buchol otca bičom po tvári a utiekol za hranice. Našli ho ruský vojaci, dali ho do väzby a poslali ho na sever stavať zapolárnu železnicu. Tam sa Achimovi dostala do ruky Erenburgova tvorba, ktorá ho ovplyvnila. Tajne mu napísal list a pokúsil sa ho poslať. Písal v ňom, že by rád vstúpil do Červenej armády. Prešlo pár mesiacov, Achi už netušil, že list bude mať nejakú odozvu. Prišiel za ním major z Č.A. a vypočúval ho. Nakoniec Achima zobral do armády. Achi to dosiahol až na kapitána a osloboditeľa Prahy. Skončila vojna a Achi sa prihlásil na VŠ. Počas štúdia pracoval vo fabrike na výrobu MIGov. Potom sa vedenie fabriky zmenilo a nový riaditeľ nemohol mať zamestnanca Nemca, syna otca rumunských krá-ľovských veľkostatkárov a osloboditeľa Prahy. Tak Achiho vyhodili. Kedže Achi nemal do-končenú školu. Odišiel študovať energetiku do BA. Po skončení štúdia si Achi hľadal prácu. Človeka s energetiky bolo treba všade. No človeka so životopisom, ako mal Achi nechceli nikde. Achi sa oženil, čakal príchod dieťaťa a nemal prácu. Raz k svojmu životopisu pripísal aj poznámku, nech mu nenapíšu, že miesto je obsadené,..., ale nech napíšu na  rovinu, že ho nechcú. Achimu prišiel papier nach sa príde osobne ukázať ku kádrovníkovi. Achi mu vyroz-prával svoj príbeh. Povedal mu že mu strýko poslal švajčiarsky pas so šekom na dvesto tisíc. Kádrovník sa ho spýtal, prečo nešiel a Achi mu dal facku. Kádrovník ho

výborně, díky, přepošlu paní, která to chtěla vědět. Mezitím jsem jí napsala (zhruba, jak jsem si to pamatovala z doby před třiceti lety), o co v povídce šlo