Ty jeden xenofilní, stereofobní homocentristo!

Před rokem jacísi strážci rasové čistoty či čeho spustili nevelkou, leč nepříjemnou kampaň za zneškodnění mé kamarádky, kterou, mimochodem, osobně vůbec neznají. Nejdřív jí hackli e-mailovou schránku, vyvěsili náhodně vybrané zlomky jejího obsahu na svůj rasistický web, a pak ji obvinili z "xenofilie" a "plození rasových míšenců" a tvrdili, že je třeba ji "zastavit" "Zastavit" je výraz tak kouzelně vágní, že by si ho leckterý fanatik mohl vyložit jako "zastřelit", "zavraždit", "zlikvidovat jakýmkoli způsobem" – a přitom v sobě, obávám se, žádnou konkrétní a žalovatelnou výhrůžku nenese. Dobrý právník by to slavnému soudu vyložil jako "zastavit ji na ulici, zdvořile se otázat, jestli má dvě minuty čas, a když kývne, pokusit se jí objasnit, že existují jedinci, kteří její počínání nepovažují za moudré". K soudu ovšem s největší pravděpodobností nikdy nedojde. Česká policie nejdřív prozíravě nechala případ tři čtvrtě roku uležet a potom poškozené oznámila, že už je příliš pozdě začínat s pátráním. Ani v Kocourkově by si s takovým případem neporadili líp.

Mě ale zaujalo slovo "xenofilní". Je to po formální stránce zcela správná složenina řeckých výrazů xenos (neznámý, cizí) a philia (láska, přitažlivost) a znamená "(přehnaná) obliba všeho, co je cizí". V biologii se označení "xenofilní" – zcela bez urážky – užívá například k označení včel, které si bez problémů zvykly sbírat nektar z květů cizích druhů rostlin, které na určitém místě předtím nerostly. Mají ho v oblibě autoři sci-fi, když popisují fyzickou lásku mezi lidmi a mimozemšťany. Ovšem jako nadávka nebo zdůvodnění výzvy k "zastavení" takto označeného jedince je slovo "xenofilní" v českých zemích dost nové. Přitom i uchu řečtinou málo poznamenanému zní jako cosi nedobrého, už proto, že připomíná slovo "pedofilní", tedy cosi dnešní společností univerzálně odmítaného, přestože je to vlastně jen "ten, kdo má rád děti".

Před pár dny mi přišel nenávistný mail, podobný všem ostatním, jaké chodívají, když pověsím nový článek na blog. Tenhle se ale přece něčím lišil: nadával mi do "stereofobů". Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to má být nadávka – stereofobní bezesporu jsem, každopádně mi dost vadí, když mi nad hlavou řve rádio. Ale ne. Nadávající se mi snažil naznačit, že jsem podle jeho názoru alergická na všechno stereotypní. Znalci klasické řečtiny, opravte mě, ale zdá se mi, že by tahle nadávka měla znít spíš "stereotypofobní". K podobnému označení bych se hrdě hlásila. Stereotypy jsou v dnešní nejednoduché době obzvlášť nekvalitní – vždyť je už od šedesátých let systematicky ničí většina dobré literatury a dobrých filmů – a přece je ještě pořád kupuje překvapivé množství lidí. Já nerada utrácím za zbytečnosti.

Ano, souhlasím se sociobiology, kteří tvrdí, že stereotypy a předsudky hrály důležitou roli v dobách, kdy mohl na (pra)člověka vyskočit z křoví člen sousední tlupy a vzít ho kyjem po hlavě. "Hrom aby do posvátného stromu udeřil!" zaklel (pra)člověk, jakmile zahlédl někoho neznámého. "Nepřítel!" A neměl-li chuť bojovat, urychleně se klidil. Bylo bezpečnější předpokládat, že neznámý je nebezpečný – a důvěřiví (pra)lidé bez předsudků a se srdcem na dlani měli jistě vyšší úmrtnost, takže se jejich geny trochu vyředily. V dnešní době by ovšem lekavý (pra)člověk byl naopak ve velké nevýhodě: ve větší vesnici nebo ve městě by nemohl ani projít po ulici – nohy by si musel uběhat, jak by utíkal před neznámými lidmi. Netušil by, že drtivou většinu z nich by ani nenapadlo vzít ho po hlavě kyjem. Bohužel jisté druhy předsudků a stereotypů zřejmě i v dnešní době usnadňují život lidem, kteří je mají (chtěla jsem napsat "jimi trpí", ale oni jimi podle všeho netrpí ani náhodou). Za klasický příklad může posloužit zaměstnavatel, který přijme raději bezdětnou ženu, než ženu s malými dětmi, protože předpokládá, že žena s dětmi bude muset vynechat směnu častěji než bezdětná. To je statisticky zcela správný předpoklad – a zároveň příklad stereotypizace. Je pravděpodobnější, že bezdětná žena bude mít díky absenci rodinných povinností lepší pracovní docházku než žena s malými dětmi. I když to v konkrétních případech nemusí být vůbec pravda.

Člověk, který stereotypy odmítá, zmíněný stereofob, ovšem – přinejmenším statisticky vzato – neškodí nikomu, nanejvýš sobě. Takže je takové označení vlastně pochvala. Líbilo by se mi, kdyby se stalo běžným – a ne jako nadávka. Tohle slůvko, jak jsem zjistila, pochází zřejmě od skladby Stereophobia od Dark Oscillators. Docela vynalézavé.

Dalším (relativním) novotvarem, se kterým se v poslední době hodně setkávám, je slovo "homocentrický". Mohlo by to podle slovníku znamenat "se stejnorodým středem", "kladoucí důraz na člověka" a konečně "nadržování homosexuálním jedincům". Obávám se, že jako nadávka v internetových diskusích se uplatní spíš třetí význam. Jak se ale musí "homocentrik" chovat? Nebo, lépe řečeno, co je třeba udělat, abychom nebyli označeni za "homocentrika"? Vyškrtnout ze seznamu přátel všechny ty, kteří jsou nebo by potenciálně mohli být "lesbami" a "buznami" (jak zní momentální politicky korektní označení vycházející z gay komunity v Čechách, na Moravě a ve Slezsku)? Stavět se ostře proti registrovanému partnerství a sňatkům homosexuálů, dělat si legraci z možnosti, že by buznovské či lesbické páry mohly adoptovat děti, veřejně se zhroutit, když zjistíte, že se vaše dítě vydalo touto cestou? Chápu, proč někteří lidé mají pocit, že mnozí gayové dávají svou sexuální orientaci až příliš okatě najevo. Někteří gayové ji skutečně dávají okatě najevo. Navíc se zajímají o všechno "nehetero" a rádi o tom vedou debaty. Ale proč by to proboha nedělali? Copak se heterosexuální jedinci nezajímají o sex mezi dvěma jedinci různých pohlaví, nedávají okatě najevo svou sexuální orientaci a nevedou debaty o všem, co s tím souvisí? Až na pár míst, kde pookřeje duše "stereofoba" jakékoli sexuální orientace, je snad celý svět nechutně "heterocentrický". Pokud jste si toho nikdy nevšimli, zkuste se třeba procházet po ulici nějakého menšího města s osobou stejného pohlaví jako vy, která dává okatě najevo svou sexuální orientaci. Věřím, že se mezi gayi a lesbičkami (abych projednou použila zastaralé terminologie) najde dostatek jedinců ochotných jako průvodci sloužit. Stačí jeden takový experiment a pochopíte, proč "čtyřprocentní" tak často drží pospolu a sdružují se do komunit, které pak mnohým "heterákům" mohou připadat "homocentrické".

Na závěr chci ještě dodat, že každé podobné slovíčko, od "xenofila" přes "stereofoba" až k "homocentristovi", byť se ho dosud užívá jako nadávka, mě plní nadějí. Dokazuje, že většinová, xenofobní, stereofilní a heterocentrická společnost se začíná víc zajímat o jevy, které jí ještě přednedávnem byly zcela cizí. A to je dobrý začátek. Třeba se z xenofila a stereofoba stanou oblíbená slůvka, kterými se lidé podobného ražení budou radostně označovat, tak jak se to už stalo s "buznou" a "lesbou". Anebo, což by bylo ještě skvělejší, se nakonec přece jen podaří vyvolat informovanou a smysluplnou diskusi mezi lidmi s diametrálně odlišnými názory.