Vrah Havel (Už nechci demokracii)

Mohla jsem to tušit, a jakmile jsem se dozvěděla, že bylo ruzyňské letiště skutečně přejmenováno, přestat sledovat zprávy, zavřít všechny prohlížeče, vypnout počítač, vytáhnout ho ze zásuvky a vyhodit ho z okna. Pokud by při pádu někoho zabil, pak by to – podle statistik, tak sebejistě prezentovaných všemožnými týpky na netu, včetně několika mých kolegů blogerů z idnesu – byl s pravděpodobností 60-70 procent (podle některých až 90 procent) jeden z odpůrců Letiště Václava Havla.

Ano. Podle neoficiálních (a doufám, že hodně, hodně nadsazených) statistik se až devíti desetinám národa udělá nanic, když se na nové jméno letiště rozpomenou.

Přiznávám, že já patřím mezi zbývajících netušímkolik procent národa, kterým se udělá nanic, když slyší nebo čte nebo dokonce vidí, jak se někteří spoluobčané k Václavu Havlovi staví. Klamou mě oči, nebo jsem skutečně viděla na netu výkřiky „Havel je vrah!“? (Vrah svobody, vrah demokracie, vrah českého národa či jeho rasové čistoty, vrah Česko-slovenské federace, vrah zákona, anebo prostě jen vrah. Vrah čehokoli.)

Je možné, že lidé tak, s odpuštěním, jednoduší, že můžou o Havlovi prohlásit, že je vrah, se vůbec dokážou dostat na net a NAPSAT to? Člověk by řekl, že lidé nejdřív musí zcela ztratit schopnost myšlení a teprv pak si mohou pomyslet něco podobného. Že zcela ztratí schopnost najít na klávesnici písmenka, než můžou něco takového napsat. Dovedu si představit skupinu makaků, jak pobíhá po Praze a za pomoci šablony s vystříhanými písmenky podobná hesla sprejuje na zdi činžáků či historických budov. Dovedu si představit skupinku šimpanzů, jak si na písmenka ukazuje a chechtá se, aniž by věděli čemu. Dovedu si dokonce představit školou povinné děti, jak tahle písmenka slabikují. Ale nedovedu si představit víceméně normálního dospělého člověka jakéhokoli pohlaví, věku či politického přesvědčení, který si něco podobného skutečně myslí. Nedovedu si představit, že by takový jedinec mohl mít vůbec co společného s počítačem, pokud mu teda zrovna ten můj nespadne na hlavu.

Líbí se mi, že od minulého týdne máme Letiště Václava Havla? Budete se divit: nelíbí. Jsem příliš líná, než abych si to teď přesně zjišťovala, ale zdá se mi, že většina významných evropských letišť se bez patrona obejde (na rozdíl od těch v USA, která obvykle patrona mají, ale nikdo z toho vědu nedělá). Nelíbí se mi představa, že se tu a tam – a obávám se, že stále častěji, jak půjdou roky) některý neinformovaný (nechci říct blbý, vyhýbám se tomu slovu!) návštěvník z cizí země zadívá na písmenka, která budou, předpokládám, z dálky viditelně zdobit budovu, a vykoktá: „Vekléf Hejvl. Kde to kua sme?“ Nelíbí se mi budoucí zprávy v tisku, že „na Letišti Václava Havla opět selhalo to a to“. Netuším, co je pravdy na tvrzení, že Václav Havel nerad létal, a pojmenovat  po něm letiště je tudíž pitomost. Osobně jsme se viděli jen dvakrát a na tohle řeč nepřišla. Sympatizuju ovšem s ekonomicky myslícími jedinci, kteří počítají, na kolik přijde přejmenování letiště – a jestli by se ty prachy nedaly použít lépe.

Kdyby se se mou o tom někdo chtěl poradit, řekla bych bez velkého zaváhání, že pražské letiště bych po Václavu Havlovi nepojmenovávala. Řekla bych, že si, mimo jiné, nejsem jistá, jestli letiště není tak trochu moc... mezinárodní... a trochu příliš symbolické v nedobrém slova smyslu: všichni víme, že tak jako většina velikánů z podobných zeměpisných délek a šířek, je Havel postavou v cizině váženou, jen v české kotlince na něm hledáme hnidy.

Fakt je, že se se mnou ohledně LVH neradil nikdo. Přiznám se, že mě to těší, řadím se tím pádem k velké většině národa, které se na to nikdo neptal. Mám pocit, že právě tohle spoustu lidí urazilo: berou to jako další „o nás bez nás“, protože, jak se zdá, ty, kteří tohle rozhodli, za „jednoho z nás“ nepovažují. Ale: domnívá se snad někdo, že se v jiných zemích pořádají všeobecná referenda ohledně podobných záležitostí? Samozřejmě že ne. V televizi se odvysílá pár diskusí na tohle téma, případně se konají veřejná slyšení, na nichž se zaznamená, co k tomu kdo chtěl říct. Pak si to „ti nahoře“ stejně rozhodnou po svém.

Volat, že tohle není demokracie, je, myslím, pomýlené. Kdyby stát pořádal všeobecná referenda na podobně, s prominutím, málo významná témata, nestalo by se nikdy nic. Nemluvě o tom, že za peníze, které by takové referendum stálo, byste letiště či cokoli jiného mohli určitě přejmenovat mockrát.

Takže teď máme LVH. Nelíbí se mi to, jak už jsem napsala, ale že by tenhle fakt něco říkal o demokracii nebo nedemokracii v tomhle státě? Prosím vás!

Víc než tohle domnělé, ač tak hlasitě oplakávané ohrožení demokracie mi leží na srdci něco jiného. Je vůbec možné, že velké procento Čechů a Moraváků (a samozřejmě i Slezanů) Václava Havla nenávidí, vyčítá mu první poslední, nejapně se mu vysmívá a dokonce ho označuje za vraha?! Netuším, jak velké je to procento (a pevně věřím, že tak jako spousta jiných nenávistníků jsou i tihle prostě jen hlučnější, hlasitější, víc na sebe upozorňují, takže se zdá, že je jich víc, než kolik jich ve skutečnosti je). Ale dělá se mi z nich nanic.

Jistě, jak jsem se kdesi dočetla, je podle politologů každý státník, který nemá alespoň desetiprocentní opozici, tyran či despota. To proto, že se v normální lidské společnosti vyskytuje na každé straně politického spektra zhruba pět procent fanatiků, kteří budou nenávidět kohokoli, kdo usiluje o politiku středu. Jinými slovy: i kdyby měl Václav Havel či kterýkoli jiný český prezident na hlavě čtyři svatozáře, bude ho v ČR nemít rádo zhruba milion lidí. Podle toho, co vidím kolem sebe, se ale vážně zdá, že proti němu má velké výhrady minimálně pět milionů.

Ať se na to koukám z jakékoli stránky, zdá se mi, že pokud Václava Havla nenávidíte natolik, že jste při plném vědomí schopní vyslovit či napsat větu „Havel je vrah“, pak jste – bez odpuštění – hlupáci nebo fanatikové, možná oboje. Copak si nepamatujete všechno dobré, co pro nás udělal? Nevzpomínáte na jeho odvahu, statečnost, integritu, jeho hluboký humanismus, snad ještě hlubší a skutečnější než humanismus masarykovský a čapkovský? Zapomněli jste na to, jak nás uvedl z východní Evropy do světa a na několik let celý svět přesvědčil, že jsme významný národ? Jistě, byl to jen člověk. Možná moc velký intelektuál, na úkol praxe. Dělal chyby. Ale umíte si snad představit někoho, kdo by v situaci, v jaké se Havel po revoluci octl, chyby nedělal? Ostatně, věřím, že spousta z Havlových činů, které dnes považujeme za chyby, možná chybami nebyly. To ukáže čas.

Každopádně: jestli je víc než polovina lidí v tomhle státě „proti Havlovi“, jestli víc než polovina lidí buď ocení, nebo jen tupě kouká, když ho někdo přirovnává k vrahovi, pak jsem hluboce přesvědčená, že si demokracii nezasloužíme. A naopak si zasloužíme rychle se měnící, leč trvalou expozici politiků, kteří nám vládnou dnes.