Vlastík Fürst VIP
Mám rád diskuze, ve kterých se dovím něco nového. Pochopím ale i ty, kteří si jen potřebují schladit žáhu. Pokud jim to pomůže jako terapie nebo detox, má to smysl.
Jsem jen člověk s právem zmýlit se, protože neomylný je prý jen Bůh.
- Počet článků 3334
- Celková karma 30,39
- Průměrná čtenost 785x
Seznam rubrik
- Inspirováno biblickým Žalmy
- Novozákonní rezonance
- Na počátku všeho bylo Slovo
- Rady moudrého starce
- Komentáře
- Křesťanství je...
- Kuchař pro začínající kuchaře/
- Paprsky
- Přísloví a Perly krále Šalamou
- 50+
- Společnost
- Střípky nejen z prázdnin
- Vážím si
- Vztahy
- ZOO nebo ráj ?
- Život není fér
- Osobní
- A co když žádný Bůh není?
- Co když Bible nelže?
- Dopisy apoštola Petra
- Evangelium svatého Pavla
- Hádanky
- 365 dnů s Matoušem
- Viděl jsem Boha
- Pořádek nebo anarchie?
- Začalo to zklamáním
- sobotní blog
- Jaký je Bůh ?
Vlastík Fürst
Rakev jako symbol naděje
Josef se v nové funkci osvědčil. Sedm let skupoval všechny přebytky obilí. Protože byla velká nadúroda, kupoval za směšné ceny. Zásoby byly tak velké, že musel dát příkaz, aby byly postaveny nové sýpky.
Vlastík Fürst
Josef zvaný "egyptský"
Otrokáři pokračují z Dótan, kde koupili mladého otroka, dál na jih. Josef se stále nemůže probrat z šoku, který mu způsobili bratři. Na rukou má pouta. Jde pěšky za velbloudem, na kterém sedí jeho nový pán. V jednu chvíli poznává pohoří, za kterým táboří jeho táta. V té chvíli má pocit, že ho všichni opustili. I Bůh jeho otce.
Vlastík Fürst
Jako bych viděl Boží tvář
Přestože Jákob celou noc bojoval s Hospodinem, cítí se ráno velice dobře. Díky požehnání, které dostal, získal nový pokoj. Dokonce mu ani nevadí bolest v kyčli, díky které se musí při chůzi opírat o hůl. S novou chutí a důvěrou se vydává na cestu vstříc setkání s bratem Ezauem.
Vlastík Fürst
Dvacet let bez domova
Ezau se sice uklidnil, ale Jákob dobře ví, že je jen otázkou času, kdy ho přepadne další záchvat vzteku a pak by to nemuselo dobře dopadnout. Proto si rychle balí pár nejnutnějších věcí, loučí se s maminkou a utíká pryč.
Vlastík Fürst
Jako oheň a voda
Říká se, že jablko nepadne daleko od stromu. Někdy to bývá trochu složitější. Tak, jako v případě Izáka a Rebeky, kterým se narodila dvojčata. Chlapci dostali jméno Ezau a Jákob.
Vlastík Fürst
Sluho, ožeň mého syna
Sára, která byla o deset let mladší než její manžel, se jednoho rána už nevzbudila. Bylo jí 127 let. Abraham ji dlouho oplakával. Pak se rozhodl koupit od místních obyvatel kousek pole, na kterém by mohl svou milou Kněžnu důstojně pohřbít.
Vlastík Fürst
Jdi a obětuj svého jediného syna
Přišel den, kdy Abraham musel zapudit Hagar s Izmaelem, protože jejich jednání bylo neustálým zdrojem napětí v rodině. Dlouho se tomu bránil, ale nakonec došel k názoru, že už to tak dál nejde. Prosí Boha o radu a ten mu toto rozhodnutí schvaluje. Navíc slibuje, že s Izmaelem a jeho matkou pošle svého anděla.
Vlastík Fürst
Malá apokalypsa
Vraťme se dnes ještě do doby, kdy měl Abram devadesát devět let. Z minulé kapitoly už víme, že tehdy přijímá vzácnou návštěvu. Přichází k němu samotný Hospodin se dvěma anděly a slibuje, že dříve, než ho znovu navštíví, porodí Sáraj Abramovi syna. Z Abrama se pak stane Abraham a ze Sáraj zase Sára.
Vlastík Fürst
Z Abrama se stává Abraham
Uplynul další rok. Abram a Sáraj se snaží zplodit Bohem zaslíbeného dědice, ale stále nic. Vyzkoušeli spolu už všechny možné fígle, které znali. Radili se s kdekterou kořenářkou v okolí. Úspěch se ale nedostavil.
Vlastík Fürst
Jako zahrada Boží
Abram odchází z Egypta, odkud ho vyhostil farao, zpět do Kenaanu. Podle biblické zprávy je nyní velice zámožný, má stáda, stříbro i zlato. Z Egypta se vrací daleko bohatší, než když se do této země kvůli hladu v Kenaanu vydával. Dobře ví, že je to projev Božího požehnání a ochrany.
Vlastík Fürst
Stavitel oltářů
Po potopě žije Noe ještě dalších 350 let. Může s bolavým srdcem sledovat, jak morálka v jeho rodině postupně upadá. Přestože se snaží své potomky vést k vzývání Hospodinova jména, většina z nich se vydává cestou předpotopního světa. Místo Stvořitele raději uctívají stvoření – slunce, měsíc, hvězdy a také bůžky, které si vytváří vlastníma rukama.
Vlastík Fürst
Žádný strom neroste do nebe
Babylón je v Bibli od samého počátku vždy považován za Božího nepřítele. Je zajímavé, že Babylón je také synonymem úhlavního nepřítele Božího lidu. A to jak starozákonního Izraele, tak i novozákonní církve.
Vlastík Fürst
Je to vůbec pravda ?
Bible to nemá jednoduché. Celá staletí středověku byla přikována ke zdem klášterů a obyčejní lidé (i většina kněží) se k ní vůbec nedostali. Pak přišla reformace a také vynález knihtisku. Díky tomu dnes může mít Bibli každý, kdo po ní zatouží.
Vlastík Fürst
Duha – symbol milosti
Noe a jeho rodina strávili v korábu rok svého života. Rok, kdy byla jejich loď zmítána vlnami potopy. Archa neměla kormidlo a tak všichni pasažéři na ní museli spoléhat na schopnosti kapitána, kterým byl samotný Stvořitel.
Vlastík Fürst
Potopa
Od chvíle, kdy si Bůh vzal Hehocha k sobě, uplynulo už šedesát devět let. V tom roce se Lámechovi, Henochovu vnukovi, narodil syn. Dostává jméno Noe. V češtině by se jmenoval Odpočinutí.
Vlastík Fürst
Henoch – posel naděje
První vrah, Kain, začal něco, co svět do té doby neznal – vzdal se Boha, "odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu"(1). Přitom bychom si měli uvědomit, že se v té chvíli nevzdává jen společenství s Tvůrcem vesmíru, ale opouští i mámu s tátou a své další sourozence. Společnost mu dělá pouze jeho manželka, která mu v zemi Nódu později porodí děti.
Vlastík Fürst
Hřích znovu ukázal svou moc
Adam s Evou svým dětem často vypráví o tom, co prožili v rajské zahradě. O těch úžasných chvílích, které prožívali při osobních setkáních s Bohem. Vzpomínali, jak se vždy těšili na sedmý den, který s nimi jejich Tvůrce prožíval od svítání až do soumraku. Často zpívali písně, které je naučili andělé...
Vlastík Fürst
Naděje
"Pád člověka naplnil celé nebe smutkem. Zdálo se, že pro ty, kdo přestoupili zákon, neexistuje žádná možnost záchrany. Andělé přestali zpívat své chvalozpěvy..."(1) Taková atmosféra zavládla ve vesmíru, když se jeho obyvatelé dověděli o tom, že Adam s Evou sedli svůdci na lep.
Vlastík Fürst
Zkouška
Je to už skoro třicet let, přesto si na to rande pamatuji dodnes. Setkali jsme se v zámecké zahradě Buchlovického zámku. Byl jsem zamilovaný a měl oči jen pro ni. To krásné prostředí ale dodalo našemu setkání zvláštní romantiku.
Vlastík Fürst
Stvořitelova trojtečka
Naposledy jsme se s člověkem rozloučili krátce poté, co ho Bůh stvořil. Bylo to navečer šestého dne. I na konci tohoto tvůrčího dne Stvořitel konstatoval, že vše, co vytvořil, včetně prvních lidí, bylo velmi dobré.
Vlastík Fürst
Ejhle – člověk.
Jak to bylo na počátku života na naší planetě? To je otázka, kterou si lidé kladou už tisíce let. Je to něco, co nás zajímá. Odpověď je totiž důležitá i v hledání smyslu naší existence. Nejen jedinců, ale i celého lidstva.
Vlastík Fürst
Dobro a zlo
Naše putování dějinami lidstva začneme v době, kdy ještě neplynul náš pozemský čas a naše planeta Země možná ještě ani neexistovala. Bylo to ještě dříve, než celý vesmír oslavil vznik nové planety a také života na ní.
Vlastík Fürst
Dobrá rada nad zlato
"Táto, proč je ta Bible tak složitá? Já tomu, co čtu, nerozumím!" Tato slova ode mne slyšel můj táta pár dnů poté, co jsem dostal svou první Bibli. Snažil jsem se v ní číst, ale moc mi to nešlo.
Vlastík Fürst
Moje matka nebyla opice
Věříte v evoluci nebo ve stvoření? Je to už dávno. Měl jsem tehdy spor se svým nadřízeným. Tento komunista nemohl pochopit, že absolvent vysoké školy může věřit v biblické stvoření.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
