Hřích znovu ukázal svou moc

         Adam s Evou svým dětem často vypráví o tom, co prožili v rajské zahradě. O těch úžasných chvílích, které prožívali při osobních setkáních s Bohem. Vzpomínali, jak se vždy těšili na sedmý den, který s nimi jejich Tvůrce prožíval od svítání až do soumraku. Často zpívali písně, které je naučili andělé...

         Děti neměly důvod jejich vyprávění nevěřit. Zvlášť, když se občas zašla celá jejich rodina společně podívat k rajské zahradě. Tu bylo možné pozorovat, ale jen z povzdálí. Podle Bible Bůh "východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života."⁽¹⁾

         Pokud Kain s Ábelem, nebo jejich další sourozenci ve svém dětství udělali něco zlého, Adam je bral k rodinnému oltáři, na kterém přinesl oběť za jejich hřích. Vídali, jak jejich táta bere nůž, zabíjí obětní zvířátko a pak jeho krví kropí oltář. Vyprávěl jim přitom o zaslíbeném zachránci, který jednou prolije vlastní krev, aby přinesl odpuštění každému hříšníkovi, který touží po odpuštění svých vin.

Vražda – důsledek neposlušnosti
         Pak přišel den, kdy oba dva bratři dospěli. Adam rozhodl, že už budou muset za své hříchy obětovat sami. Správný postup při oběti za hřích znali a tak bylo na nich, jak se zachovají.
         Dokážu si živě představit, co Adam v této chvíli prožíval. Kaina i Ábela dobře znal. Věděl, že mají své problémy. Oba dva zdědili po svých rodičích hříšnou přirozenost. Věděli také, že pomoc mohou najít jen u Stvořitele. To vše je jejich táta naučil už dávno.
         Jenže, jedna věc je získat informaci a druhá věc, jak s ní naložím. Adam pokládá své ruce na hlavu Kaina i Ábela a oba dva je svěřuje do Boží péče. Prosí Boha, aby je vedl jejich dalším životem. Modlí se za to, aby oba jeho chlapci vykročili na své samostatné cestě životem tím správným směrem.

         Adam zná své syny a proto tuší, že se vše nemusí vyvíjet tak, jak by si přál. Má obavy z toho, co přinesou další dny. "Kain a Ábel měli velmi rozdílné povahy. Ábel uznával, že Stvořitel jedná s padlým lidstvem spravedlivě a milosrdně. Vděčně přijal naději na vykoupení. Kain však dovolil své mysli, aby se ubírala touž cestou, která vedla k satanovu pádu – zpochybňoval Boží spravedlnost a autoritu."⁽²⁾
         Tyto rozdíly se naplno projevují při jedné z jejich obětí: "Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku.
I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři."⁽³⁾
        Bůh dobře věděl o Kainově hněvu. Proto ho prosí, aby začal jednat v souladu s vůlí svého Stvořitele. Slibuje, že pak požehná i jemu a přijme jeho oběť. Jenže Kain tuto nabídku odmítá.

         Jednoho dne se oba bratři opět setkávají. Ábel Kainovi domlouvá. Prosí ho, aby se k němu přidal. Chce spolu se svým bratrem přinést oběť a prožít usmíření. Kain opět odmítá. Netouží po smíření. Vadí mu, že ho jeho mladší bratr poučuje: "Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej."⁽⁴⁾
         Kain byl maminčin mazlíček. Eva si dlouho myslela, že právě on bude tím zaslíbeným zachráncem, který jim znovu zpřístupní ráj. Jak ale Kain odrůstal dětským střevíčkům, jeho máma si všímá, jak se postupně mění. Vždy, když se s ním chce bavit o Bohu, vidí v jeho tváři zvláštní výraz.
         Byl to vzdor a odpor vůči Bohu a jeho zásadám. Jak je to možné? V čem byl Kainův problém? Podívejme se opět do knihy "Na úsvitu dějin": "Kain uposlechl v tom, že postavil oltář. Uposlechl také v tom, že přinesl oběť. Projevil však jen částečnou poslušnost. Neuznal, že potřebuje Vykupitele."⁽²⁾ Jeho částečná poslušnost z něho nakonec udělá prvního vraha na naší planetě. Zabíjí vlastního bratra.

Boží soud nad Kainem
         Co nyní udělá Bůh? Zabije Kaina? Odsoudí ho k trestu smrti? Má na to přece plné právo. V Bibli čteme: Hospodin řekl Kainovi: "Kde je tvůj bratr Ábel?"
Odvětil: "Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra?"
Hospodin pravil: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země. Budeš nyní proklet... Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem."
Kain Hospodinu odvětil: "Můj zločin je větší, než je možno odčinit... Každý, kdo mě najde, bude mě moci zabít."
Ale Hospodin řekl: "Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou." A Hospodin poznamenal Kaina znamením, aby jej nikdo, kdo ho najde, nezabil.⁽⁴⁾
         Podle ďábla Stvořitel nemá rád člověka a každého, kdo mu odmítne poslušnost, zničí. Tento "zlý Bůh" Kaina neničí a dokonce mu slíbí ochranu před každým, kdo by ho chtěl zabít. Myslím, že v tomto Božím jednání s vrahem není ani stopa něčeho zlého a sobeckého. Naopak, já v tom vidím další důkaz Boží lásky k člověku.

Kain odmítá další setkání s Bohem
         Po tomto setkání "Kain odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu. I poznal Kain svou ženu, ta otěhotněla a porodila Enocha. Tu se dal do stavby města a nazval to město Enoch, podle jména svého syna."⁽⁵⁾ Lidé si často kladou otázku, kde se východně od ráje vzala žena pro Kaina. Odpověď je prostá. Hebrejský termín, který máme přeložen slovem "poznal", neznamená, že se v té zemi potkali a seznámili. Autor knihy Genesis chce říci, že tam mezi nimi došlo intimnímu styku a díky tomu zplodili potomka, který dostal jméno Enoch. Z textu je také patrné, že si za manželku vzal jednu se svých sester. Jiná možnost tehdy ani nebyla. Sňatky mezi příbuznými zakáže Bůh až mnohem později, když hříšný způsob života naruší lidskou DNA natolik, že by podobné sňatky ohrozili další existenci lidstva.

         Kain odchází daleko od ráje. Nechce mít nic společného se svým Tvůrcem. Ráj mu nechybí. Rozhodl se, že si vlastníma rukama zbuduje svůj ráj. Ráj, ve kterém mu nikdo nebude mluvit do jeho života.
         S dětmi, které se mu rodí, nehovoří o Stvořiteli. Chce, aby jeho rodina vymazala ze svého života jakoukoli zmínku o Tvůrci, který dal život jeho rodičům. Odmítá se řídit principy, které Bůh vtiskl do jeho genů a své děti vede k tomu, aby dělaly totéž.
         Brzy po vyhnání z ráje se lidstvo začíná dělit. Rozděluje je paradoxně to, co by ho mělo spojovat – víra v našeho Tvůrce: "Kain a Ábel představují dvě třídy lidí, které budou existovat až do konce času. Jedni spoléhají na ustanovenou oběť za hřích, druzí stavějí na svých vlastních zásluhách. Ti, kdo necítí potřebu Kristovy krve a myslí si, že si mohou zajistit Boží přízeň svými vlastními skutky, dělají stejnou chybu, jaké se dopustil Kain." ⁽⁶⁾

Hřích je nebezpečnější než rakovina
         Příběh Kaina a Ábela ukazuje, jak zrůdný je hřích. Holocaust i další podobná zvěrstva a zločiny proti lidskosti začínají odmítnutím Boží principů a pravidel. Na začátku je drobná neposlušnost, na konci vraždění nevinných. Autorka knihy "Na úsvitu dějin" to shrnula do konstatování: "Ukáže se, že všichni, kdo se vzdali Božích přikázání, se přidali na stranu satana a bojovali proti Kristu."⁽⁷⁾
         Hřích je nebezpečnější, než rakovina. Ježíš říká: "A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může uvést duši i tělo do záhuby v pekle."⁽⁸⁾

         Kain se odmítl ve svém boji se zlem spolehnout na svého Stvořitele a tak ho zlo nakonec pohltilo. Stejné nebezpečí hrozí i nám, pokud odmítneme Boží pomocnou ruku. Ábel při své oběti spoléhal na moc Vykupitelovy krve, kterou symbolizovala krev obětního zvířátka. Jeho vykupitel o čtyři tisíce let později prohlásil: "Ke každému, kdo se ke mně bude znát před lidmi, budu se i já znát před svým Otcem v nebi. Ale kdo mne zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi."⁽⁹⁾
         Kain a Ábel měli stejnou možnost. Mohli si zvolit dobro nebo zlo. Ábel se rozhodl pro dobro a proto "obětoval Bohu lepší oběť než Kain".⁽¹⁰⁾ Uvažuj, stejnou volbu máš před sebou i ty.
______________
⁽¹⁾Genesis 3,24, ČEP; ⁽²⁾Na úsvitu dějin str. 27; ⁽³⁾Genesis 4,3-5 ČEP; ⁽⁴⁾Genesis 4,9-15 ČEP; ⁽⁵⁾Genesis 4,16-17 ČEP; ⁽⁶⁾Na úsvitu str. 28; ⁽⁷⁾Na úsvitu str. 30; ⁽⁸⁾Matouš 10,28, Dr.Petrů; ⁽⁹⁾Matouš 10,32-33, Dr.Petrů; ⁽¹⁰⁾Židům 11,4, Dr.Petrů;