Zkouška

        Je to už skoro třicet let, přesto si na to rande pamatuji dodnes. Setkali jsme se v zámecké zahradě Buchlovického zámku. Byl jsem zamilovaný a měl oči jen pro ni. To krásné prostředí ale dodalo našemu setkání zvláštní romantiku.

        Krásu té zámecké zahrady obdivuji dodnes. Mám úctu před moudrostí zahradníka, který před mnoha desetiletími vysadil stromy a už dopředu věděl, jakou nádheru vytvoří. Dílo toho moudrého muže už přineslo radost tisícům lidí.

         Také zahrada Eden, jak Bible nazývá ráj, musela být nádherná. Mojžíš o ní napsal: "Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého."⁽¹⁾
        Mnohokrát jsem si říkal: Proč Stvořitel umístnil doprostřed ráje strom, který nakonec způsobil pád našich prarodičů? Bylo to nutné? Nešlo to jinak? Opravdu tam ten strom musel být?
        Jedním z principů Boží vlády ve vesmíru je svobodná vůle. Dal ji každé stvořené bytosti a tak jí obdaroval nejen Lucifera, původce zla, ale i člověka. Svobodnou vůli proto měli i naši prarodiče. Tato naše schopnost rozhodování je současně zkouškou naší důvěry ke Stvořiteli. Přenesme se opět do ráje a sledujme, co se bude dít.

        Tvůrce připravil vše pro to, aby naši prarodiče úspěšně zvládli zkoušku důvěry: "Zkouškou jejich poslušnosti a lásky k Bohu se stal strom poznání... Satan je nemohl pronásledovat pokušením neustále. Měl k nim přístup jen u zakázaného stromu..."⁽²⁾ Tvůrce oba dva předem varuje. Prosí je, aby se k tomu stromu raději ani nepřibližovali.
        Ráj je plný nádherného ovoce. Všechny ovocné stromy jsou obsypány ovocem, které je "žádoucí na pohled, s plody dobrými k jídlu". Člověk proto ovoce ze "zakázaného stromu" vůbec nepotřebuje.
        Přesto se jednoho dne Eva přiblíží k tomuto stromu tak blízko, že si všímá něčeho zvláštního. V jeho větvích je usazený nádherný had a právě si pochutnává na dozrávajícím ovoci. Žena je tím obrazem přímo fascinována.

        Ani si to neuvědomuje a najednou stojí pod stromem. Vtom slyší hlas: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"⁽³⁾ Dívá se, kdo to mluví: "Adam to není, ten zůstal trochu pozadu. Bůh tu také není a nevidím ani žádného anděla." Pak si uvědomí, že ten hlas vychází z úst toho krásného hada. Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«"
Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."
Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.⁽⁴⁾

        Adam s Evou ve zkoušce neobstáli. Uvěřili slovům, která byla v přímém rozporu se slovy Tvůrce. Nevěřili Božím slovům a to je přivedlo k pádu. Nevěnovali pozornost Stvořitelovu varování a přiblížili se k místu, kde jim hrozilo nebezpečí.
        První hřích nespočíval v tom, že jedli ovoce, jak můžeme číst v některých křesťanských knihách. Prvním hříchem nebyl ani sex, jak se domnívají mnozí křesťané. Podstatou prvotního hříchu byla a stále je nedůvěra v Boží slovo.

         Adam s Evou, kteří před chvílí uvěřili lžím svůdce, najednou vidí, že jsou nazí. To ale není vše: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha, procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"
On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."
Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"
Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."
Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?"
Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla." ⁽⁵⁾
         Ještě včera se těšili na setkání se svým Stvořitelem. Nemohli se dočkat, až přijde. Teď přichází a oni se před ním ukrývají, protože se ho bojí. Bojí se toho, který jim dal život i všechnu tu krásu kolem. Bojí se ho, protože uvěřili ďáblově lži. Satan jim namluvil, že Bůh je zlý a nemá je rád.

         Teď se schovávají v křoví. "Co s námi bude? Zničí nás Bůh?" V té chvíli litují, že naslouchali hlasu svůdce. V jejich nitru se odehrává boj. Snaží se sami sobě namlouvat, že se vlastně nic nestalo. Bůh je přece má rád, tak proč by je měl kvůli takové maličkosti trestat?
         Jejich Stvořitel je ale také i Zákonodárce. Vtiskl do stvoření zákony, které obsahovaly i důsledky nerespektování daných pravidel. Proto nyní přichází, aby je seznámil s tím, co jim přinese jejich nevěra. Podívejme se na zprávu, kterou nám o tom přináší Bible: I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."
Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."
Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."⁽⁶⁾
         Hřích není neškodná a nevinná dětská hra. Hřích přináší hrozné důsledky. Tím nejhorším je pak konstatování: "Prach jsi a v prach se navrátíš." Hřích změnil svět. Člověka už nečeká ráj. Příroda, nad kterou měl člověk panovat, se teď vlivem hříchu stane pro člověka nepřátelským prostředím. Prostředím, kde každý z nás bude muset v potu získávat svou obživu.

         V tom všem negativním, co způsobil hřích, zazněla také dobrá zpráva. Bůh slíbil, že jeden z potomků ženy porazí svůdce a v konečném důsledku způsobí zánik zla. Jednou bude znovu nastolen stav, který byl před prohrou ve zkoušce. Bůh zde poprvé slibuje příchod Spasitele, který jediný dokáže odolat všem svodům ďábla.
         Jedním z důsledků hříchu bylo i nucené opuštění ráje. Najednou se ocitli v prostředí, kde mohli sledovat, jaký vliv má jejich hřích na celou přírodu. "Při pohledu na vadnoucí květinu a padající list cítili Adam a jeho žena nad těmito prvními známkami rozkladu hlubší lítost, než jakou dnes lidé pociťují nad svými mrtvými. Když košaté stromy shazovaly své listí, uvědomili si strašnou skutečnost, že smrt je údělem všeho živého." ⁽⁷⁾ Poznávají, že je had obelhal, když jim tvrdil, že nezemřou. Na vlastní kůži se přesvědčili, že "mzdou hříchu je smrt"⁽⁸⁾. Nejvíc je ale bolí, že kvůli jejich nevěře musí nyní trpět i celá příroda.
___________________
⁽¹⁾Genesis 2,9;  ⁽²⁾Na úsvitu ději str.18; ⁽³⁾Genesis 3,1;  ⁽⁴⁾Genesis 3,2-7; ⁽⁵⁾Genesis 3,8-13; ⁽⁶⁾Genesis 3,14-19;  ⁽⁷⁾Na úsvitu dějin str.22; ⁽⁸⁾Římanům 6,23