Je to vůbec pravda ?

         Bible to nemá jednoduché. Celá staletí středověku byla přikována ke zdem klášterů a obyčejní lidé (i většina kněží) se k ní vůbec nedostali. Pak přišla reformace a také vynález knihtisku. Díky tomu dnes může mít Bibli každý, kdo po ní zatouží.

Pravda nebo legenda?
         Pak přišla "vyšší biblická kritika" a také "evoluční teorie", jejichž zastánci si dali za cíl Bibli znemožnit a znevěrohodnit. Zvláštní pozornost věnují právě prvním kapitolám knihy Genesis. Zprávy o stvoření i o potopě byly označeny za legendy, které není možné brát vážně.
         A tak dnes můžeme i v křesťanských kruzích slyšet teorie, že jednotlivé dny stvoření ve skutečnosti trvaly miliony let, během kterých se na naší planetě postupně vyvíjely jednotlivé formy života, ze kterých se postupně vyvinul člověk. Mnohokrát jsem z úst věřících slyšel, že Bible není v kolizi s evoluční teorií. Biblický text prý dává dostatek prostoru pro sladění stvoření s Darwinovou teorií.
         Nepatřím k zastáncům této myšlenky. Naopak. V Bibli vidím spoustu důvodů pro odmítnutí takového výkladu biblické zprávy. A mnohé z nich přímo vychází ze zprávy o stvoření.

Dny nebo miliony let?
         V první kapitole Bible čteme, že Bůh stvořil život na naší planetě během šesti dnů. Zastánci evoluční teorie tvrdí, že ke vzniku života byly zapotřebí miliony let. Mnozí křesťané se snaží sjednotit oba dva pohledy tím, že podle nich jeden den stvoření představuje miliony let.
         Tento pohled přijímá stále více křesťanských společenství. Dává k tomu prostor i samotný biblický text? Když čtu, jak pisatel první knihy seřadil postupně jednotlivé Stvořitelovy kroky, mám dojem, jako by věděl o tom, jaké námitky jednou přinesou lidé, kteří nebudou věřit jeho textu.
         Podle biblické zprávy o stvoření Bůh třetí den prohlásil: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!"⁽¹⁾ Bůh stvořil rostliny, které ke svému životu potřebují sluneční světlo. Je tu napsáno, že jsou to rostliny, které se rozmnožují semeny a stromy, které přinášejí ovoce. Rostliny i stromy potřebují ke svému rozmnožování opylovače – hmyz.
         O den později vydal Stvořitel příkaz: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. Ta světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí."⁽²⁾ Třetí den na zemi podle Bible ještě nebyl vidět svit slunce. To Bůh dal o den později. Jak dlouho by asi rostliny i stromy vydržely bez slunečních paprsků?
         Jednou jsme přesadili pažitku do většího kbelíku. Chtěli jsme ji v něm pěstovat během zimy. Jenže jsme na tak velkou nádobu v bytě nenašli vhodné místo a tak zůstal ve sklepě, kde bylo jen malé okénko. Po pár dnech pažitka, i když měla dost vláhy a živin, zežloutla. Chybělo jí světlo.
         Dva dny po stvoření rostlin a stromů Bůh rozkázal: "Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou!"⁽³⁾ Představme si na chvíli, že mají pravdu lidé, kteří říkají, že jednotlivé dny trvaly miliony let. Co by se asi stalo se stromy a rostlinkami, které miliony let nemají dostatek světla a chybí jim také hmyz, který by je opyloval?

Pocházím ze ZOO nebo ze zahrady Eden?
         Podívejme se na další problém, který by nám vyvstal, kdybychom připustili, že člověk nebyl stvořen Bohem, ale postupně se vyvinul z nižších živočišných druhů. Bůh člověka potrestal za neposlušnost. Za to, že mu nedůvěřoval.
         Podle Bible Bůh varoval Adama a Evu před důsledky, které by jim přineslo nerespektování jeho varování před zlem a jeho původcem. Když pak Eva se svým manželem jedli zakázané ovoce, Bůh je za to musel potrestat. Připomeňme si, co jim tehdy řekl.
         Eva, která začala dialog se zlem jako první, od svého Tvůrce uslyšela: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."⁽⁴⁾
         Také Adam, který poslechl svou ženu a jedl s ní, uslyšel z Božích úst slova o důsledcích, které mu jeho hřích přinese: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."⁽⁵⁾
         V okamžiku, kdy připustíme, že člověk nebyl stvořen, ale vznikl dlouhým vývojem z nižších živočišných druhů, můžeme celou Bibli zahodit. Její základní myšlenku, kterou apoštol Jan vyjádřil slovy "Bůh je láska", můžeme odmítnout jako lež a podvod.
         Připusťme nyní, že se člověk vyvinul "z opice". Postupně se dostává na vrchol, protože dokáže ve svůj prospěch využívat "právo silnějšího". Plynou miliony let a člověk se stále zdokonaluje. Stává se stále vynalézavější v tom, jak přežít. A protože přežijí jen ti silní, musí jít někdy přes mrtvoly. Nesobecká láska a morálka jsou neznámé pojmy. Důležité je být rychlejší než nepřítel. Je jedno, zda je to zvíře nebo jiný člověk...
         Pokud člověk nebyl stvořen Bohem, ale postupně se vyvíjel, jakým právem po něm chce Bůh dokonalou poslušnost? Neměl by pak pravdu původce zla, který tvrdí, že Stvořitel není láska, ale naopak zlá a podlá bytost?

Pán nad zákony přírody
         V knize Na úsvitu dějin mne zaujala jedna věta: "Převládá myšlenka, že Bůh je omezen svými vlastními zákony."⁽⁶⁾ Lidé mnohé texty Bible považují za nesmyslné, protože je posuzují podle svých možností. Zapomínají, že Stvořitel je tvůrcem přírodních zákonů a příroda je sluhou Tvůrce.
         Vzpomínám si, jak nám na jednom politickém školení jeden soudruh tvrdil, že není možné, aby Američané měli počítače, které se vejdou do malé krabičky. Pořádný počítač přece zabere několik místností... Jak mohl něco takového říct? Je to prosté. Vycházel z toho, co znal v naší zemi.
            Když Jules Verne napsal svůj román Cesta na Měsíc, lidé ho považovali v lepším případě za snílka, v horším za blázna. O sto let později, v červenci 1969, vyslali Američané první výpravu na Měsíc v raketě Apollo 11. V té chvíli se už Verneovi nikdo nesmál.
            Bůh je Zákonodárcem, který nemá podobná omezení, jaká máme my. Proto bychom zprávy o stvoření a potopě i pozdější záznamy o zázracích, neměli poměřovat svými lidskými možnostmi.
         Slavný řecký filosof Sokratés prohlásil: "Vím, že nic nevím!" V podobném duchu se vyjadřuje Elen Whiteová v knize Na úsvitu dějin: "Lidé mohou stále zkoumat, stále se učit – a stále bude před nimi nekonečno."⁽⁷⁾ Stvořitel nezná žádná omezení. Bible o něm říká: "Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu."⁽⁸⁾
         Zajímavá slova pronesl izraelský král David: "Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou."⁽⁹⁾ Podle Davida se stačí podívat na noční oblohu a hned mi bude jasné, že to vše nemohlo vzniknout jen tak, samo od sebe. Ani náhodou. Přemýšlení o viditelném mne totiž přivádí k víře v neviditelného Stvořitele.
______________
⁽¹⁾Genesis 1,11; ⁽²⁾Genesis 1,14+15; ⁽³⁾Genesis 1,20; ⁽⁴⁾Genesis 3,16; ⁽⁵⁾Genesis 3,17-19; ⁽⁶⁾Na úsvitu dějin str. 47, ⁽⁷⁾ Na úsvitu dějin str. 48, ⁽⁸⁾Římanům 1,19-20; ⁽⁹⁾Žalm 19,2