Dobro a zlo

        Naše putování dějinami lidstva začneme v době, kdy ještě neplynul náš pozemský čas a naše planeta Země možná ještě ani neexistovala. Bylo to ještě dříve, než celý vesmír oslavil vznik nové planety a také života na ní.

        Jsou skutečnosti, které Bible předkládá jako něco, na čem je potřeba stavět naše poznání. Vše, co vidíme okolo sebe, stvořil Bůh. Termínem "vše" je myšlen celý vesmír: "K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?" Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna. ⁽¹⁾

        Vesmír není prostor bez života. Naopak. Bydlí v něm nekonečné zástupy různých civilizací. Tito andělé, jak jim Bible říká, byli postupně tvořeni Bohem.

        Většina lidí se domnívá, že někde nahoře existuje nebe, kde je vše dokonalé a krásné. Věří také, že vedle toho se někde hluboko dole nachází peklo, kde je naopak soustředěno všechno zlo. Věří, že dobro a zlo tu vždy existovala vedle sebe a že tomu tak bude i po celou věčnost.

        Jenže podle Bible je to jinak. Zlo tu původně nebylo. Neexistovalo, protože Bůh vše tvořil dokonalé a dobré. Když dával život nespočetnému množství bytostí, které obývají vesmír, přidal jim do vínku také svobodu. Dal jim svobodnou vůli.

        Proč to dělá? Základem povahy Stvořitele je láska. Proto si přeje, aby mezi ním a vším živým byl vztah založený na důvěře a lásce. Proto dává všem bytostem ve vesmíru svobodnou vůli. Vesmír se pomalu zabydloval a všichni žili v harmonii a lásce mezi sebou i se svým Stvořitelem.

Dlouho se zdálo, že se nikdy nenajde nikdo, kdo by nabídnutou svobodu zneužil. Pak se to stalo. Všichni byli šokováni tím, kdo porušil nebeskou harmonii a soulad: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: "Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit."
Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy! ⁽²⁾

        Ve vesmíru se našla bytost, která zneužila svěřenou svobodu. Objevil se problém. Objevilo se zlo, které doposud nikdo neznal. Všichni byli v šoku. Tou bytostí, která narušila nebeskou harmonii, byl Lucifer. Ze všech stvořených bytostí měl v nebi nejvyšší postavení. Stvořitel mu dal největší inteligenci i moc. Byl nejkrásnější ze všech žijících tvorů. Když se ho prorok Izaiáš pokusil popsat, chyběla mu slova: "Byl jsi věrným obrazem pravzoru, plný moudrosti a dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, ozdoben všemi drahokamy: rubínem, topasem, jaspisem, chrysolitem, karneolem, onyxem, safírem, malachitem a smaragdem. Tvé bubínky a flétny byly zhotoveny ze zlata; byly připraveny v den, kdy jsi byl stvořen... Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost...
Způsobím, že z tvého středu vyšlehne oheň a stráví tě, pohodím tě na zem jako popel před očima všech, kdo tě spatří." ⁽³⁾

        Proti Stvořiteli se postavil cherub s krásným jménem Lucifer – Syn Jitřenky. Napadl to, co se jen těžko brání – dobrou pověst a charakter Stvořitele. Navštěvoval obydlená místa vesmíru. "Vy opravu věříte tomu, že vás má Stvořitel rád?" začínal diskuzi. "Vždyť Tvůrce si z vás dělá loutky. Musíte skákat, jak on píská..." Do vztahů mezi stvořenými bytostmi a Stvořitelem vnášel nedůvěru.

        Spisovatelka Ellen Whiteová zajímavě popisuje to, co se odehrávalo v nitru bytosti, která se postupně z Lucifera – Syna Jitřenky, měnila ve svůdce: "Duch nespokojenosti byl novým, cizím a nevypočitatelným prvkem. Ani sám Lucifer nechápal, kam ho to táhne. Bůh se ho ve své nekonečné lásce a moudrosti snažil přesvědčit o jeho omylu. Ukazoval mu, jaké důsledky bude mít jeho setrvání v odporu. Lucifer uznal, že není v právu... Pochopil, že Boží zákony jsou spravedlivé a že je má jako takové uznat před celým vesmírem. Kdyby to udělal, zachránil by sebe i mnohé anděly...
Nadešel čas k definitivnímu rozhodnutí. Musí se podřídit Boží svrchované autoritě, nebo se postavit do otevřené vzpoury. Téměř se rozhodl k návratu, ale pýcha mu v tom zabránila. Přiznat, že se mýlil, to byla příliš velká oběť pro toho, kdo byl tak vysoce ctěn...
S pohrdáním odmítl snažné prosby věrných andělů a označil je za podvedené otroky..." ⁽⁴⁾

        Běžel čas a na stranu Lucifera, kterého Bible nazývá také ďáblem, satanem či drakem, se přidávalo stále více bytostí. Stvořitel o tom všem věděl. Nezasahoval, protože svoboda, kterou nám dává, neplatí jen pro dobu harmonie, ale i pro dobu otevřené vzpoury. K té se nakonec Lucifer odhodlal, když se domníval, že už má na své straně většinu.

        V textu, který jsme četli, je ale napsáno, že jeho vzpoura nedopadne dobře. Nakonec ho spálí oheň, který vyšlehne z jeho samého. V závěrečné části Bible můžeme číst: "Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok..." ⁽⁵⁾

        Zlo není něco, co patří do Božího plánu. Jednou přijde chvíle, kdy zlo i se svým původcem sežehne oheň. Je zajímavé, že podobnou myšlenku nám v obrazné podobě nabízí Bible hned na svém začátku. Začíná totiž prostým konstatováním: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Země byla pustá a prázdná, a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.
I řekl Bůh: "Buď světlo!"
A bylo světlo." ⁽⁶⁾

        Bůh stvořil naši Zemi. Pak, protože na ní chtěl stvořit život, zahnal tmu světlem. Boj mezi světlem a tmou je jedním z témat, které se vinou všemi částmi Bible, která nám hned v úvodu prozrazuje, jak jednou skončí vesmírný boj mezi dobrem a zlem.

        Základní poselství Bible zní: "Ve vesmíru je boj mezi silami dobra a zla. Dobro ale nakonec zvítězí a pro zlo už nebude ve vesmíru místo. Vyber si, na které straně tohoto boje chceš stát. Máš svobodnou vůli."

________________________________________

⁽¹⁾ Izaiáš 40,26; ⁽²⁾ Izaiáš 14,12-15; ⁽³⁾ Ezechiel 28,12-18; ⁽⁴⁾ E.Whiteová, Na úsvitu dějin; str. 10-11; ⁽⁵⁾ Zjevení 20,10;  ⁽⁶⁾ Genesis 1,1-3