Stavitel oltářů

         Po potopě žije Noe ještě dalších 350 let. Může s bolavým srdcem sledovat, jak morálka v jeho rodině postupně upadá. Přestože se snaží své potomky vést k vzývání Hospodinova jména, většina z nich se vydává cestou předpotopního světa. Místo Stvořitele raději uctívají stvoření – slunce, měsíc, hvězdy a také bůžky, které si vytváří vlastníma rukama.

Poutník Abram
         Po potopě může Noe sledovat dějiny světa až do desátého pokolení. Když ve svých 950 letech umírá, rodí se v rodině Teracha další syn a dostává jméno Abram, což můžeme přeložit jako "Vznešený otec". Abram není jedináček. Má dva starší bratry – Hárana a Náchora.
         Nějakou dobu žijí v Kaldejském Uru. Když ale Háran umírá, Terach s celou svou rodinou odchází hledat nový domov. Nacházejí ho v Cháranu, kde žijí až do chvíle, kdy Terach ve svých 205 letech umírá. V té době se právě Abram dožívá 75 let.

Vznešený otec, který nemá děti
         Stvořitel má s Abrahamem vznešené plány. Má se z něho stát dědic víry ve Stvořitele a také ochránce Božích zákonů. Svým životem i slovy má šířit poselství o zapomenutém Tvůrci, který to s hříšným lidstvem nechce vzdát a je rozhodnut o člověka bojovat i za cenu vlastního života.
         V době, kdy Abram oplakává smrt táty, dostává poselství od Hospodina: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."⁽¹⁾
         Abram má 75 let a stále nemá potomka. Jeho žena Sáraj je neplodná. Zkouší všechno možné, radí se s různými léčiteli, ale nic nepomáhá. Abram v duchu přemýšlí: "Bože, to myslíš vážně? Opravdu budu mít děti? Není to jen nějaký žert? Doufám, že ne, protože jestli mne něco trápí, tak právě to, že stále nemám dědice..."
         Po krátkém váhání se Abram vydává na cestu. Jde, a vlastně ani neví, kam. Apoštol Pavel o Abramovi o dvě tisíciletí později vydává následující svědectví: "Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení, a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh."⁽²⁾
         Abram věří, že Bůh, který zachránil patriarchu Noe, povede i jeho a splní všechna zaslíbení, která mu dal. Na této cestě do neznáma ho doprovází žena Sáraj, synovec Lot a také početné služebnictvo, které mu pomáhalo opatrovat početná stáda. Abram jim totiž prozradil vše, co se dozvěděl od Stvořitele a oni jeho vyprávění uvěřili.

Stavitel oltářů
         Celá karavana se vydala na cestu. Vše, co potřebovali, museli naložit na osly a velbloudy. Loučí se s příbuznými, kteří se rozhodli zůstat v pohodlí a bezpečí Cháran. Už se nikdy neuvidí. Obětují poslední společnou oběť na rodinném oltáři a pak se rozchází.
         Výprava pomalu směřuje do kenaanské země. Po několika týdnech se na chvíli zastavují v Šekemu, kde mají Kenaanci své pohanské oltáře na božišti Móre. Zde Abram podruhé ve svém životě uslyšel Boží hlas: "Tuto zemi dám tvému potomstvu."⁽³⁾ Abram prožívá po dlouhých týdnech obtížného přesunu znovu velikou radost. Znovu se mu ukázal Stvořitel a opět ho ujistil, že s ním počítá. Abram svou radost vyjadřuje tím, že buduje "oltář Hospodinu, který se mu ukázal."⁽³⁾
         Karavana se pak vydává na další cestu. Nachází zázemí na pastvinách, které pokrývají svahy pohoří na východ od Bét-elu. V Bibli můžeme číst: "Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno."⁽⁴⁾ Všude, kde se Abram se svou rodinou zastaví, vybuduje oltář, na kterém přináší oběti, při kterých se svou rodinou i služebnictvem vzývají Hospodinovo jméno.
         Abram se netají vírou ve Stvořitele. Vypráví o ní každému, s kým se potká. "Potulní Kenaanci přijímali od Abrama naučení, a kdekoli některý z nich přišel k takovému oltáři, uctíval tam pravého Boha."⁽⁵⁾

Cesta do Egypta
         V té době ale na kraj v okolí Bét-elu přichází období hladu. Chybí déšť a stáda brzy nemají pastvu. Abram se vydává směrem do Egypta. Nechce se příliš vzdálit od míst, která Tvůrce zaslíbil dát jeho potomkům.
         Má ale jeden velký problém. Sáraj je velmi krásná žena a tak se bojí, že by kvůli ní mohl mít v Egyptě problémy. Proto se s ní domlouvá, že bude vystupovat jako jeho sestra. Netuší, že se tímto řešením do problémů právě dostane.
         Hned po příchodu do Egypta si jeho obyvatelé všímají krásné cizinky a brzy se o ní dovídá i farao. Ten ji přijímá do svého paláce, protože si ji chce vzít za ženu. "Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji."⁽⁶⁾ Egyptský vládce si hned ráno volá Abrama a ptá se ho: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?"⁽⁷⁾ Abram faraónovi vše vysvětlí a Sáraj se pak zase vrací ke svému muži.
         Farao má ale strach. Zjistil, že ten cizinec má Boha, který je mocnější, než jsou všechna egyptská vojska. Navíc se obává, že by Abramovi mohl někdo ublížit a jeho Bůh by pak mohl potrestat celý Egypt i s jeho panovníkem. Proto Abramovi nabídne královské odškodnění, dá mu také dostatek potravin i krmiva pro jeho stáda dobytka a pak ho vyhostí z Egypta. Chce mít jistotu, že se s tím cizincem a jeho Bohem už nikdy nesetká.
         Abram se vrací do Kenaanu bohatší o další zkušenost se svým Tvůrcem. Opět se přesvědčil, že Hospodin je mocnější, než farao. Je to další lekce v Boží škole, ve které nás Stvořitel učí důvěře v Boží moc i v jeho pomoc.
__________________
⁽¹⁾Genesis 12,1-3; ⁽²⁾Židům 11,8-10;  ⁽³⁾Genesis 12,6;  ⁽⁴⁾Genesis 12,8;  ⁽⁵⁾Na úsvitu dějin str.54;  ⁽⁶⁾Genesis 12,17;  ⁽⁷⁾Genesis 12,18