Dvacet let bez domova

        Ezau se sice uklidnil, ale Jákob dobře ví, že je jen otázkou času, kdy ho přepadne další záchvat vzteku a pak by to nemuselo dobře dopadnout. Proto si rychle balí pár nejnutnějších věcí, loučí se s maminkou a utíká pryč.

        Ještě před tím se na chvíli zastavil za tátou. Izák mu radí, ať si nehledá manželku v okolních kmenech, ale raději mezi příbuznými v rodině své matky. Nakonec ještě prosí Boha, aby syna na jeho cestu do neznáma doprovázel.
        Jákob není jako bratr Ezau. Nevyzná se tak dobře v krajině, protože se vždy pohyboval jen v okolí pastvin. Teď jde krajem, kde sídlí divoké kočovné kmeny a navíc neví, zda už ho nepronásleduje Ezau. Bojí se.
        První noc nespí. Snaží se co nejrychleji vzdálit od domova. I druhý den jde dál. To už ho ale netrápí strach z lidí. Deptá ho něco jiného. Bojí se, že ho opustil Bůh. Obává se, že jednou provždy přišel o Stvořitelovo požehnání a ochranu.

Kamenný polštář
        Stmívá se. Jákob je na okrajových sil. Nakonec najde místo, odkud má dobrý rozhled po okolní krajině. Ulehne a pod hlavu si dá kámen. Je tak unavený, že mu ani nechybí jeho měkká postel. Usíná s pocitem, že ho opustil celý svět i jeho Bůh.
        V noci má sen. Vidí žebřík, jehož konec se ztrácí vysoko v mracích. Nahoru i dolů po něm proudí zástupy andělů. Nahoře vidí Boží trůn, od kterého se ozve hlas: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstvo bude jako prachu země... V tobě dojdou požehnání všechny čeledi země."⁽¹⁾
        Ráno, hned jak se probudí, pronese i Jákob slavnostní přísahu: "Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky."⁽²⁾
        Pak se vydává na další cestu. Už se nebojí. Putuje dál a dál, až jednoho dne dorazí do Cháran. Podobně, jako před léty správce dědy Abrahama, i on se zastaví u studny, která se nachází kousek od městské brány. Setkává se zde s pastýři, kteří právě napájí stádo jeho strýce Lábana. Dává se s nimi do řeči.  Najednou si všímá, že k nim přichází krásná dívka.

Láska na první pohled
        "Kdo to je?" ptá se místních. "To je Ráchel, mladší dcera našeho pána," odpovídají a pak ho s ní seznámí. Izák se Ráchel líbí a tak ho pozve domů a seznámí se svým otcem. Když vyslechne příběh svého synovce, nabídne mu, aby u nich zůstal a pracoval jako jeden z pastýřů stáda.  Protože se Izákovi Ráchel líbí, rád souhlasí.
        Když Lában zjistil, že to mezi jeho dcerou a Jákobem jiskří, přichází s návrhem. "Jestli máš o mou dceru opravdu zájem, tak bys měl mít pořádné věno. Ale protože nemáš žádný majetek, můžeš si to věno u mne ještě před svatbou odpracovat." Nakonec se dohodnou, že postačí sedm let práce.

Podvedený podvodník
        Izák se konečně dočkal. Sedm let mu uteklo jako voda. Dnes večer se Ráchel konečně stane jeho ženou. Po svatební hostině, která končí už za tmy, si Jákob odvádí manželku do svého stanu. Nevěsta má na sobě celý den závoj. Po svatební noci ale novomanžel prožívá šok. Na lůžku vedle něj neleží Ráchel, ale její starší sestra Lea.
        Stěžuje si tchánovi, ale ten se mu směje. "Vždyť jsi přece musel vědět, že se musí první vdát starší dcera. Ber to pozitivně, budeš mít ženy dvě. Dostaneš i mladší, jen si i ji musíš odpracovat." Jákob se po chvíli uklidní, a protože má Ráchel rád, nakonec souhlasí.
        Když se dohodnou, stává se i Ráchel Jákobovou ženou. Konečně mohou být spolu. S tchánem jsou ale stále problémy, které ještě narůstají. Když uplyne sedm let, odmítá dát dcerám věno, které jejich manžel získal svou prací. Jákob by se rád vrátil s rodinou k rodičům, ale nakonec ještě zůstává a pracuje dál. Doufá, že tchán nakonec změní svůj postoj a dovolí jim odejít.

Útěk
        Čas letí a situace se nemění. Spíš se komplikuje. Švagři na něho žárlí. Jsou stejní hamouni, jako jejich otec a tak se Jákob začíná bát, že by ho mohli kvůli věnu napadnout a zabít. Nakonec se rozhodl, že odejde i  bez souhlasu otce svých žen. Sbalí vše, co jim patří a vyráží na cestu.
        Když Lában zjistí, co se stalo, svolá své syny a všechny služebníky, dá jim zbraně a vydává se za Jákobem. Rozhodl se ho zabít. Jenže cestou se mu ve snu ukáže Hospodin a řekne mu: "Měj se na pozoru! Mluv s Jákobem jen v dobrém, ne ve zlém!"⁽³⁾
        Třetí den jsou uprchlíci dostiženi. Lában jim vyčítá, že odešli bez rozloučení, ale Jákob mu na rovinu řekne, co si o něm a jeho hrabivosti myslí. Přesto se nakonec rozcházejí v míru. Lában se vrací do Cháran a Jákob s rodinou pokračuje ve své pouti domů.

Noční zápas s Bohem
        Pomalu se blíží k domovu. Stále jasněji si uvědomuje, že se co nevidět setká se svým bratrem, který se na něho i po dvaceti letech stále zlobí. Znovu se vrací strach. Večer u řeky postaví se syny tábor a když vše zabezpečí, přebrodí se na druhý břeh, protože cítí potřebu mluvit v klidu a o samotě se svým Bohem.
        Všude okolo je tma. Jákob se tiše modlí. Vypráví Bohu o svém strachu. Přestože si pamatuje Boží zaslíbení, nemůže nalézt ztracený pokoj... Jak tak Bohu vylévá své strachy a trápení, najednou ucítí, že se ho někdo dotknul. Lekl se, že se ho někdo pokouší zabít, aby ho pak mohl oloupit.
        Začíná bojovat o svůj život. Jeho protivník je ale zdatný soupeř a tak bojují až do svítání. Pak najednou útočník rozkáže: "Pusť mě, vzešla jitřenka."⁽⁴⁾ Jenže Jákob se nechce jen tak lehce vzdát. V té chvíli se jeho protivník se dotkne Jákobova stehna a ten ucítí ohromnou bolest....
        V té chvíli si najednou uvědomuje, že bojuje se samotným Hospodinem. Proto hned žádá: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš."⁽⁴⁾ Stvořitel mu odpoví: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls."⁽⁵⁾

        Jákob má nové jméno. Hospodin, se kterým bojoval, dobře ví, po čem touží. Jákob je spokojený. Vůbec mu nevadí, že je chromý. "Už nejsem podvodník," říká si, "Bůh mi odpustil mou minulost.
        Konečně našel ztracený pokoj a klid. Už se nebojí setkání s Ezauem. Naopak, těší se na svého bratra. Ví, že jeho Pán a Tvůrce už vše dávno zařídil.
_________________
⁽¹⁾Genesis 28,13-14;  ⁽²⁾Genesis 28,20-22;  ⁽³⁾Genesis 31,24; ⁽⁴⁾Genesis 32,27;  ⁽⁴⁾Genesis 32,29;