Jako oheň a voda

        Říká se, že jablko nepadne daleko od stromu. Někdy to bývá trochu složitější. Tak, jako v případě Izáka a Rebeky, kterým se narodila dvojčata. Chlapci dostali jméno Ezau a Jákob.

Modlitby za uzdravení Rebeky
        Ve čtyřiceti letech se Izák oženil s Rebekou, kterou mu přivedl otcův správce majetku. Byla to láska na první pohled. Jenže brzy zjistil, že jeho milá má stejný problém, jako měla jeho máma – je neplodná, nemůže mít děti.
        Mladí manželé se proto každý den modlí ke Stvořiteli a prosí ho, aby jim dal potomka. Plynou měsíce, pak roky...
        Celá rodina se připravuje na oslavu Izákových šedesátých narozenin. Právě v té době Bůh vyslyšel trpělivé a vytrvalé modlitby. Rebeka zjišťuje, že je v jiném stavu. Konečně čeká dítě. Vlastně ne dítě, ale děti.
        V těhotenství prožívá zvláštní pocit, jako by se v ní její nenarozené děti stále mezi sebou přely a soupeřily. Obrací se proto na Hospodina a prosí ho o radu. Tvůrce jí na její volání odpoví: "Ve tvém životě jsou dva pronárody. Oba národy se rozejdou, jen co z tebe vyjdou. Jeden národ bude zdatnější než druhý, bezpočetný bude sloužit počtem skrovnějšímu."⁽¹⁾

I když z jednoho hnízda, přece jsou tak rozdílní
        Rebeka se připravuje na chvíli, kdy konečně porodí své děti. Mojžíš později v Bibli o jejím porodu napíše: "První vyšel celý červenohnědý a chlupatý jako kožíšek; toho pojmenovali Ezau. Potom vyšel jeho bratr a rukou držel Ezaua za patu; ten dostal jméno Jákob."⁽²⁾
         Starší Ezau se už v dětství chová spíš jako lovec než jako zemědělec. Nemyslí příliš na to, co bude zítra, zajímá ho to, co je právě teď. Učí se lovit, chystat pasti, zpracovávat maso i kožešiny. To vše imponuje jeho tátovi, který se ve svém starším synovi vidí.
         Rebeka má zase raději Jákoba. Je mnohem přemýšlivější, než jeho bratr. Stará se o stáda i o půdu, kterou obdělávají. Zatímco Ezau při první příležitosti uteče na lov, Jákoba práce na rodinné farmě baví a už jako mladý muž dokáže vždy správně rozhodnout, co je právě třeba udělat.

Když máš hlad, prvorozenství tě nenasytí
         Ezau byl v noci opět na lovu. Jenže tentokrát nic neulovil a tak se domů vrací hladový jak šakal. Izák zrovna dovařil červenou čočkovou kaši, přesně podle mámina receptu. Vůně se nese krajem a Ezau má pocit, že každou chvíli umře hladem. Vtrhne do kuchyně: "Dej mi zhltnout trochu toho červeného, toho krvavého, jsem znaven k smrti."⁽³⁾
         Jákob, který byl vždycky úskočný, ucítil příležitost. Dostal nápad, jak získat něco, po čem toužil – prvorozenství. "Ezau a Jákob byli vedeni k tomu, aby na právo na prvorozenství pohlíželi jako na velmi důležitou záležitost, protože zahrnovalo nejen dědictví pozemského bohatství, ale i duchovní přednosti. Ten, kdo ho získal, měl být knězem své rodiny a z linie jeho potomků měl přijít Spasitel světa."⁽⁴⁾
         Ezau si toho, že se narodil dřív, moc nevážil. Nikdy ho nezajímalo, co bude zítra. Chtěl prožívat adrenalin lovce. Teď se bojí, že pokud se hned nenají, tak umře a už nikdy neprožije tu opojnou radost lovce z kořisti.
         Jákob svého bratra dobře zná. Proto mu říká: "Prodej mi dnes své prvorozenství!"⁽⁵⁾ Obchod stvrdili vzájemnou přísahou a Ezau pak konečně dostává mísu kaše. Hladově ji hltá a je mu v té chvíli jedno, že tak lacino prodal prvorozenství.

Požehnej i mně!
         Uplynulo dalších pár let. Izák je už starý a není schopen řídit rodinnou farmu. Po létech, kdy se mu postupně ztrácel zrak, je teď úplně slepý. Ezau se mezitím oženil, "vzal si za ženu Jehúditu, dceru Chetejce Beera, a Basematu, dceru Chetejce Elóna."⁽⁶⁾ Jeho táta mu to dlouho nemohl zapomenout. Jednu chvíli dokonce uvažoval o tom, že požehná mladšímu Jákobovi.
         Dnes ráno ale došel k závěru, že je nejvyšší čas, aby přece jen požehnal prvorozenému synovi, přestože ten své prvorozenství prodal mladšímu bratrovi. Izák dělá, že na to zapomněl. On to stejně byl ze strany Jákoba podvod. Zneužil bratrovu nouzi...
         Izák si k sobě volá Ezaua: "Hle, jsem už starý a neznám den své smrti. Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov. Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu."⁽⁷⁾ Ezau se okamžitě vydává na lov a už se těší, že své prvorozenství dostane zase nazpět.
         Jenže rozhovor otce se synem vyslechla Rebeka. Dobře si pamatovala, že podle Boží vůle měl požehnání dostat mladší syn. Proto přikázala Izákovi, aby zabil jehně a pak ho spolu připravují na způsob divočiny. Mezitím Jákobovi vysvětluje plán, který vymyslela.
         Chce, aby se převlékl do šatů svého bratra a před svým otcem pak předstíral, že se právě vrátil z lovu. Jákob se chvíli brání, ale nakonec se nechává přemluvit. Přináší tátovi upečené jehněčí.
         Izákovi se nezdá jeho hlas, ale nakonec uvěří, že je to jeho starší syn a vysloví požehnání: "Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán."⁽⁸⁾

Pozdní lítost
         Chvíli nato se domů vrací Ezau. Ulovenou zvěřinu rychle připravil na rozdělaném ohni a pak se vypravil za tátou. Nabízí mu pečené maso a táta se ho ptá: "Kdo jsi?"⁽⁹⁾ Ezau se představí a jeho otec strne. Uvědomí si, že byl oklamán. Pochopí, že nakonec vše dopadlo tak, jak před porodem prorokoval Stvořitel. Požehnání dostal ten mladší.
         Izák si v té chvíli uvědomil, co se může stát. Dobře zná prchlivou povahu svého staršího syna. Proto se mu vše snaží vysvětlit. Jednou dané požehnání už nemůže vzít zpět. Prosí Ezaua, aby se uklidnil a nechal Jákoba na pokoji. Jinak by na sebe ještě mohl přivodit prokletí.
         Starší syn ale jako by neslyšel. Stále dokola hlasitě volá: "Požehnej mně, také mně, otče!"⁽¹⁰⁾ Izák mu znovu vysvětluje, že už to nejde. Ezau po chvíli zklamaně odchází. V hlavě mu stále zní otcova slova: "A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane."⁽¹¹⁾
         Teprve v té chvíli Ezauovi dochází, o co se připravil, když za misku čočky prodal svá práva prvorozenství. Je to ale pozdní lítost. Je pozdě. To, čím pohrdl, už nikdy nezíská zpět.

         Stařičký Izák zůstal sám. Přemýšlí o svém životě i o svých synech. Přestože to jsou dvojčata, jsou každý jiný. Jako oheň a voda. Co s nimi bude? Ten večer se Izák dlouho modlí. Prosí Stvořitele, aby napravil jeho chyby, kterých se při výchově svých synů dopustil. Přimlouvá se za to, aby Bůh vedl syny životem, stejně jako vedl jeho. Nakonec usíná s jistotou, že Tvůrce má vše ve svých rukou.

______________

⁽¹⁾Genesis 25,23; ⁽²⁾Genesis 25,25-26; ⁽³⁾Genesis 25,30; ⁽⁴⁾Na úsvitu dějin str.79; ⁽⁵⁾Genesis 25,31; ⁽⁶⁾Genesis 26,34;  ⁽⁷⁾Genesis 27,2-4;  ⁽⁸⁾Genesis 27,28-29;  ⁽⁹⁾Genesis 27,32;  ⁽¹⁰⁾Genesis 27,34;  ⁽¹¹⁾Genesis 27,33;