Žádný strom neroste do nebe

         Babylón je v Bibli od samého počátku vždy považován za Božího nepřítele. Je zajímavé, že Babylón je také synonymem úhlavního nepřítele Božího lidu. A to jak starozákonního Izraele, tak i novozákonní církve.

         Jedno z nejznámějších biblických proroctví říká: "Padl, padl veliký Babylón a stal se doupětem démonů, skrýší všech nečistých duchů a každého zlověstného a nenáviděného ptáka; neboť vínem Božího hněvu pro smilství té nevěstky byly opojeny všecky národy, králové světa s ní smilnili a bohatí kupci země bohatli z její rozmařilosti a přepychu."⁽¹⁾
         Apoštol Jan měl v době svého vyhnanství na ostrově Patmos zvláštní vidění. Bůh mu ukázal dopředu dějiny křesťanské církve. Jan pak své vidění zaznamenal a právě jméno Babylón zvolil za označení společenství lidí, kteří se tváří, že slouží Bohu a snaží se k němu přivádět další lidi, ale ve skutečnosti dělají pravý opak.
         Proto Bůh varuje před Babylónem každého, kdo ho chce poznat a přidává výzvu: "Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh nezapomněl na jeho viny.
Odplaťte po zásluze té nevěstce, dvojnásob jí odplaťte za její činy! V poháru, který připravovala, připravte pro ni dvojnásob; kolik si užila slávy a hýření, tolik jí dejte teď trýzně a žalu.
Protože si namlouvá: Trůním jako královna, vdovou nejsem a neokusím smutku - proto v jediném dni dopadnou na ni pohromy: smrt i žal a hlad, a bude zničena ohněm. Neboť mocný je Hospodin, Bůh, který ji odsoudil."⁽²⁾
         Pokud chceme pochopit, kdo představuje v současné době Babylón, měli bychom se seznámit s příběhem, na který toto jméno odkazuje.

Zvláštní proroctví
         Přenesme se opět do doby krátce po potopě světa. Noe se svou rodinou znovu obdělává půdu. Na poli už mu zase zraje obilí, mladé ovocné stromky přináší první úrodu. Také ve vinici dozrává první úroda, kterou Noe sklízí a zpracovává. A pak se to stalo. "Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku oběma svým bratřím." ⁽³⁾
         Chám zneužívá situaci  a zesměšňuje svého otce, který udělal chybu. Místo, aby ho přikryl, jde za svými bratry a začerstva jim sděluje tu senzaci: "Pojďte se podívat. Otec je namol a leží tam úplně nahý!" Bratři ale jeho nadšení nesdílí. "Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku přikryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili."⁽³⁾
         Po pár hodinách se Noe probírá z kocoviny. Dovídá se o tom, co se stalo a pak pronáší zvláštní proroctví: "Proklet buď Kenaan, ať je nejbídnějším otrokem svých bratří!" Dále řekl: "Požehnán buď Hospodin, Bůh Šémův. Ať je Kenaan jejich otrokem! Kéž Bůh Jefetovi dopřeje bydlet ve stanech Šémových. Ať je Kenaan jejich otrokem!"⁽⁴⁾
         Zní to drsně. Chámův syn Kenaan má trpět za čin svého otce? Zajímavé vysvětlení nabízí kniha Na úsvitu dějin: "Noeho proroctví nepředurčilo povahu a úděl jeho synů. Jen ukázalo, jaký bude výsledek jednání, pro něž se rozhodli, a charakteru, který rozvíjeli. Děti zpravidla dědí temperament a sklony svých rodičů a napodobují jejich příklad. Tak se Chámova nemorálnost a neúcta rozmohla mezi jeho potomky a uvrhla na ně zlořečenství, které je provázelo po mnoho generací."⁽⁵⁾
         Tato příhoda je poslední zpráva ze života muže, který se před potopou stal kazatelem, varujícím před Božím soudem, který prostřednictvím potopy postihne svět.

Starověký Babylón
         Ubíhají roky, desetiletí i staletí. Svět se opět pomalu dostává do starých kolejí. Po potopě už není ani památky. Příroda zacelila rány, které způsobily živly během globální přírodní katastrofy. Lidstvo se zase rozrůstá a postupně obsazuje území v okolí pohoří, na kterém po potopě přistála Noemova archa. Stvořitel lidem po potopě přikázal: "Ploďte a množte se a naplňte zemi."⁽⁶⁾ Lidé se neměli shlukovat na jednom místě, ale postupně měli osídlovat celou planetu.
         Roky plynou a opět nastává dělení. Jedni i nadále vzývají Hospodinovo jméno a respektují jeho zákony. Druzí mají pocit, že je tyto zákony omezují a tak se stále více vzdalují životnímu stylu, který zachránil Noemovi a jeho rodině život.
         Skupina lidí, kteří podobně jako kdysi Kain "odešli od Hospodinovy tváře", se usazuje v úrodném údolí Šineáru okolo řeky Eufrat. Nachází tam ideální podmínky k životu. Podnebí není tak drsné, jako v pohoří Ararat, ale každé jaro při tání sněhu na horách tam hrozí záplavy.
         Společně přemýšlejí, jak se ochránit před možným opakováním potopy. Protože nevěří ve Stvořitele, považují vyprávění o smlouvě, kterou Bůh připomíná duhou, za pohádku, na kterou se není možné spolehnout. Pak přijde nápad: "Co kdybychom si zde postavili město a obehnali ho pořádnou zdí, která by nás chránila v době jarního tání před záplavami? A ještě bychom mohli postavit obrovskou věž. Mrakodrap, který by sahal až do nebe. Tam bychom se zachránili, kdyby velká voda překonala hradby okolo města."
         Návrh se všem líbí a tak se hned pouští do díla. Město dostává vznešené jméno - Babylón - Brána boží. Jeho obyvatelé věří, že věž, "jejíž vrchol bude v nebi"⁽⁷⁾, bude spolehlivější ochranou, než spoléhání se na nějakou smlouvu, kterou Bůh uzavřel s Noemem a jeho rodinou. "Boha nepotřebujeme", říkali si, "ochráníme se sami."

Zmatek
         Jenže Stvořitel to vidí jinak. Dobře si pamatuje, že právě velká města byla před potopou centry odpadnutí, modloslužby a dokonce i lidských obětí. Proto rozhoduje: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli."⁽⁸⁾
         Umím si představit, jak to na stavbě vypadalo, když si řemeslnící a jejich pomocníci najednou přestávají rozumět. Stavba věže se zastavuje a jméno Babylon dostává nový význam. Z "Bab-ilu", což znamená "Brána boží" se stává "Bábel", česky "Zmatek".
         Věž, která se měla stát symbolem nezávislosti na Tvůrci, už nebude nikdy dostavěna. Monumentální stavba, která měla být oltářem, na kterém měla být uctívána moudrost lidského génia, začíná chátrat a postupně se rozpadá.
         Lidé, kteří si navzájem nerozumí, opouští Babylon. Postupně se rozcházejí po okolní krajině a hledají nové místo, kde by si mohli založit nový domov.

Má Babylónská věž
         Na území Iráku je možné dodnes najít pahorek, který má být pozůstatkem oné Babylónské věže. Symbol nezávislosti na Stvořiteli. Pro lidi, kteří chtějí žít nezávisle na svém Tvůrci, používá naše česká Bible termín "svévolníci".
         Při čtení tohoto příběhu jsem si několikrát položil otázku: "Vlastíku, nemáš také svou Babylónskou věž? Na co ve svém životě spoléháš? Máš svou budoucnost založenou na víře v Boží zaslíbení? Nebo si raději necháváš otevřená zadní vrátka pro případ, že by Bůh zklamal?"
         Musím uznat, že jsem ve svém životě začal budovat několik svých věží. Když se dívám nazpět, nikdy mi to ale nepomohlo. Naopak. Jen jsem si způsobil zbytečné problémy. Přineslo to do mého života období zmatku a bloudění. Proto bych si přál, abych se ze svévolníka stal člověkem, který upřímně vzývá Hospodinovo jméno.
________________
⁽¹⁾Zjevení 18,2-3; ⁽²⁾Zjevení 18,4-8; ⁽³⁾Genesis 9,21-23; ⁽⁴⁾Genesis 9,25-27;  ⁽⁵⁾Na úsvitu dějin str.49; ⁽⁶⁾Genesis 9,1;  ⁽⁷⁾Genesis 11,4;  ⁽⁷⁾Genesis 11,6-7;