Jdi a obětuj svého jediného syna

        Přišel den, kdy Abraham musel zapudit Hagar s Izmaelem, protože jejich jednání bylo neustálým zdrojem napětí v rodině. Dlouho se tomu bránil, ale nakonec došel k názoru, že už to tak dál nejde. Prosí Boha o radu a ten mu toto rozhodnutí schvaluje. Navíc slibuje, že s Izmaelem a jeho matkou pošle svého anděla.

        Pro Abrahama to není snadné rozhodnutí. Nakonec ho učiní a svou pozornost pak už věnuje jen výchově Izáka. Postupně ho učí všemu, co bude jednou potřebovat, až převezme rodinnou farmu. Má radost i z jeho povahy. Je úplně jiný, než Izmael. Ten druhé svým humorem urážel, zatímco Izák svým smíchem přinášel radost.

Bože, to nemůžeš myslet vážně
        Jednou v noci Abrahama po delší době zase navštěvuje Stvořitel. Abraham ho považuje za svého přítele a tak má z jeho návštěvy radost. Těší se, jak si popovídají. Chce s ním sdílet různé radosti i trable.
        Jenže, tentokrát mu Tvůrcova návštěva radost nepřináší. Hospodin mu říká: "Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!"⁽¹⁾ Abraham nevěří svým uším. "Vždyť Stvořitel mne vždy učil tomu, že nemám nikoho zabíjet. Jedině v sebeobraně. A teď chce, abych obětoval svého syna. Copak je stejný, jako pohanští bohové, kteří se vyžívají v lidských obětech?"
        Nakonec ale poslechne. Vzbudí Izáka a dva své nejvěrnější sluhy. Vezmou vše potřebné a vydají se na cestu. Jdou už několik hodin, když se syn zeptá: "Táto, kam vlastně jdeme?" Otec přemýšlí, co mu má říct. Nakonec mu prozradí, že si Bůh přeje, aby mu na hoře Mórija přinesli oběť.
        Třetí den konečně uvidí v dálce vrcholek hory, na které mají vybudovat oltář. Celé tři dny šli, aniž by pronesli slovo. Abraham ve svém nitru bojuje těžký zápas. Stále nemůže pochopit, co to po něm Tvůrce vlastně chce. Říká si: "Copak takhle se chová přítel?" Vzpomíná na všechny Boží návštěvy. Znovu si vybavuje vše, o čem spolu mluvili. Uvědomuje si, že Bůh vždy splnil své sliby. Mnohokrát ho zachránil.
        Pak se mu začínají vybavovat Tvůrcova slova o tom, že jednou, v budoucnu, se Boží syn stane člověkem, aby svou smrtí porazil ďábla a zemi tak vysvobodil ze zajetí zla a démonských sil. Bůh přece tehdy něco mluvil i o tom, že jeho syn pak bude vzkříšen. Uvažuje: "Mohl by vzkřísit i Izáka, když ho obětuji? Mohl by i jemu vrátit život?" Ta myšlenka přináší do jeho bolavého otcovského srdce nový paprsek naděje. Drží se jí, protože nic jiného v té chvíli nemá.

Nejtěžší chvíle Abrahamova života
        Konečně jsou pod horou. Abraham tam nechává své služebníky a dál už jdou s Izákem sami. Starý muž chvílemi nestíhá tempo svého syna. Z toho už vyrostl silný mladý muž a tak mu nedělá problém stoupat vzhůru i se dřevem a vším, co budou potřebovat, až nahoře postaví oltář.
        V jedné chvíli se Izák zastaví, otočí se na tátu: "Hle, oheň a dříví je zde. Kde však je beránek k zápalné oběti?"⁽²⁾ V té chvíli se Abrahamovi málem zastavuje srdce. Nakonec odpoví: "Můj synu, Bůh sám si vyhlédne beránka k oběti zápalné."⁽³⁾ Jdou dál a pomalu stoupají na místo, kde už bude muset svému synovi říci pravdu.
        Na vrcholu hory spolu staví oltář. Jde jim to rychle, protože Abraham během svého života už takových oltářů postavil desítky. Když je dílo hotovo, přichází chvíle, kdy musí s pravdou ven. Vypráví synovi o tom, jak ho v noci navštívil Bůh i o příkazu, který mu dal.
        Izák poslouchá a má v očích stejný údiv, jaký měl jeho otec, když poprvé slyšel Boží příkaz. Chvíli přemýšlí o tom, že by tátovi utekl. Pak ale svého tátu obejme a chvíli společně pláčou jeden druhému v náručí. Nakonec si ale sám lehne na oltář a dovolí otci, aby ho spoutal.

Záchrana v poslední chvíli
        Pak si ještě říkají poslední slova lásky, prolévají poslední slzy. Naposledy se objímají a pak otec zvedá nůž, aby ukončil život svého syna. V tom se ozve hlas:"Abrahame, Abrahame!" Otec rychle odpovídá: "Tu jsem." Nato znovu slyší: "Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna."⁽⁴⁾
        Abraham se rozhlíží. Hledá anděla, který k němu mluví. Rozhlíží se a "vidí, že vzadu je beran, který uvízl svými rohy v houští."⁽⁵⁾ Rychle rozvazuje svého syna, hlasitě chválí Hospodina a pak spolu s Izákem obětují berana, kterého jim tam připravil Bůh místo Izáka.
        Starý muž se svým synem prožívají tu nejšťastnější oběť svého života. Chválí spolu Boha za jeho lásku, kterou mohli znovu poznat. Anděl pak Abrahamovi tlumočí vzkaz jeho přítele: "Protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, jistotně ti požehnám a tvé potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží bránu svých nepřátel a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu."⁽⁶⁾
        Izák se svým tátou pozorují, jak oběť pomalu dohořívá. Když zhasnou poslední uhlíky, je už ráno. Vydávají se na cestu domů. V této zkoušce obstáli oba dva. Abraham dokázal svou víru a důvěru ve svého Stvořitele v té nejtěžší zkoušce, jaká může potkat toho, kdo má děti. Izák zase osvědčil, že si váží lásky svého táty víc, než vlastního života.

Tento příběh přináší naději i do mého života
        Nahlédněme do knihy Na úsvitu dějin: "Během oněch tří dnů strávených na cestě měl Abraham dostatek času přít se s Bohem nebo o něm pochybovat... Mohl prosit, aby byl pro svůj věk této povinnosti zproštěn. Ale patriarcha se neuchýlil k výmluvám. Měl stejné touhy a sklony jako my. Avšak neradil se se svým rozbolavěným srdcem. Věděl, že všechny Boží požadavky jsou oprávněné a spravedlivé."⁽⁷⁾
         Sám mám dva syny. Proto si umím představit, co asi prožíval během těch tří dnů Abraham. Jeho příběh mi ale pomáhá pochopit Boží lásku: Beran, obětovaný místo Izáka představoval Božího Syna, který má být obětovaný za nás. Otec, když se díval na svého Syna, řekl hříšníkovi: Žij, našel jsem za tebe výkupné."
Bůh vydal svého syna na hrůzyplnou a potupnou smrt. Andělům nebylo dovoleno zasáhnout, jako v případě Izáka. Nebyl zde hlas, který by zavolal: "Už dost!" Král slávy obětoval svůj život, aby zachránil padlé lidstvo..."⁽⁸⁾
         Beran, kterého na hoře Mórija obětovali Abraham s Izákem nebyl nadějí jen pro Izáka. Tento příběh přináší naději i do mého života. Pokud chceš, může se stát nadějí i pro tebe.
____________
⁽¹⁾Genesis 22,2;  ⁽²⁾Genesis 22,7;  ⁽³⁾Genesis 22,8;  ⁽⁴⁾Genesis 22,11-12;  ⁽⁵⁾Genesis 22,13;  ⁽⁶⁾Genesis 22,16-18;  ⁽⁷⁾Na úsvitu dějin str.67;  ⁽⁸⁾Na úsvitu dějin str.68;