Z Abrama se stává Abraham

         Uplynul další rok. Abram a Sáraj se snaží zplodit Bohem zaslíbeného dědice, ale stále nic. Vyzkoušeli spolu už všechny možné fígle, které znali. Radili se s kdekterou kořenářkou v okolí. Úspěch se ale nedostavil.

Tak to jsi, Sáraj, nedomyslela
         Jednoho dne Sáraj povídá: "Ty, Abrame, nejdeme na to špatně? Bůh přece ví, že už nejsem nejmladší. Možná chce, abys měl syna s někým jiným. Podívej, mám tu mladou služku, kterou jsem dostala v Egyptě. Co kdybys měl dítě s ní? Nakonec, bude to mé dítě. Vždyť je to má služka."

         Abram o tom přemýšlí: "To asi není správná cesta. Stvořitel přece řekl, že muž má mít jednu ženu. Jenže, už jsem asi poslední, kdo se touto radou řídí. Všichni bohatší muži v okolí mají své harémy..."
         Na druhé straně to Abrama láká. Jednak by měl konečně syna a navíc by si zpestřil stáří. Nakonec souhlasí. Večer v jeho lůžku nahradí Sáraj její služka Hagar, která má zrovna plodné dny...

         O pár týdnů později už je to jasné. Hagar čeká dítě. Když si tím je dostatečně jistá, uvědomí si, že by mohla nahradit svou paní. Abram přece tolik touží po dědici. "Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit."⁽¹⁾ Sáraj zjišťuje, že udělala chybu. Naléhá na Abrama, aby to nějak vyřešil. Ten se ale tak těší na potomka, že moc nevnímá, jaké problémy mu začínají.
         Jenže Sáraj se nevzdává a snaží se jí co nejvíc znepříjemnit život. Hagar to nakonec nevydrží a utíká do pouště. Je horký den a tak jí brzy dochází voda. Myslí si, že zemře. Najednou slyší hlas: "Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?"
Odvětila: "Prchám od své paní Sáraje."
Hospodinův posel jí řekl: "Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku." Dále jí řekl: "Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat."⁽²⁾

         Hagar poslechla anděla a vrací se zpět. Žije zase v Abramově táboře. Týdny utíkají a pak se jí narodí syn, kterému na andělův příkaz dává jméno Izmael, což znamená Bůh slyší.
         Krize vrcholí. Hagar dává své paní najevo, kdo by měl být paní domu. Boj mezi ní a Sáraj pokračuje a stále více se vyhrocuje. Abram se snaží hrát mrtvého brouka. Věří, že se vše nakonec urovná a nějakou dobu se zdá, že tomu tak bude. Často ale lituje, že dal na radu své ženy. Kolik zbytečných starostí teď musí řešit.

Konečně zaslíbený dědic
         Abram pomalu připravuje na oslavy stých narozenin. Izmael bude mít brzy třináct let. Abram ho má rád, i když si všímá, že se moc nepotatil. Spíše se svou povahou a jednáním podobá své matce. Je ironický, dokáže každého zesměšnit a chová se, jako by mu tu už vše patřilo...
         V devadesáti devíti letech dostává vzácnou návštěvu. Přichází Stvořitel a opět mu slibuje dědice: "Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu.
Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů."⁽³⁾

         Abram, kterému víra přinesla zvláštní přátelství s Tvůrcem, teď najednou  pochybuje. Sáraj už má po přechodu a on už také není nejmladší. Bůh si všímá jeho nevěřícného úsměvu a znovu říká: "A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Smíšek). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou..."⁽⁴⁾
         Bůh své sliby plní. Není to vždy v čas, kdy bychom si to přáli. Jenže, pak najednou Sáraj zjišťuje, že sama čeká dítě. Teprve v té chvíli si Abram uvědomí, že Bůh nelhal. Stává se z něho Abraham a jeho žena už není Sáraj, ale Sára, Kněžna.

Izmael musí pryč
         Ve stu letech se Abraham dočkává dalšího syna. Přesně podle Božího slibu se Sáře narodil syn Izák. Všichni se z toho radují. Vlastně všichni ne. Hagar si v té chvíli uvědomuje, že už nikdy nebude paní domu, jak si vysnila. Zdánlivý mír mezi ní a Sárou končí. Znovu nastává boj.
         Abraham se snaží obě ženy smířit. Prosí Sáru, aby situaci zbytečně nehrotila. Jenže problém přichází z úplně jiné strany. Mladý Izmael nedokáže unést, že už není středem Abrahamovy lásky a tak se začíná navážet do malého Izáka, který za to vše podle něj může. Kdyby mohl, nejraději by se ho zbavil. Jenže Sára svého syna dobře hlídá.
         Pak to jednoho dne Izmael přehnal. Sára okamžitě žádá Abrahama, aby zakročil.
Izmaelův otec váhá. Trápí ho, že by měl vyhnat svého syna. Tolik se za něho modlil. Prosil Boha, aby změnil povahu jeho syna. Jenže Izmael je spíš stále horší a horší. Jak tak přemýšlí, najednou uslyší Boží hlas: "Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka. Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem."⁽⁵⁾

         Ráno Abraham připravil vše potřebné a pak Hagar přikázal, aby opustila tábor. Jejich cesty se musí rozejít.
         Egypťanka se svým synem odchází. Jde pouští. Po několika hodinách jí dochází voda. Nechává svého syna ve stínu vzrostlého křoví a sama jde kousek dál, aby se nemusela dívat, jak její dítě umírá. Najednou slyší hlas anděla, kterého za ní poslal Bůh: "Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je. Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ."⁽⁶⁾
         V té chvíli najednou vidí, že kousek od ní je studna. Vzala měch a naplnila ho vodou. Když trochu pookřáli, vydávají se na další cestu. Bůh jde s nimi. Plní svůj slib: "A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem. Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země."⁽⁷⁾

         Abraham ztrácí svého syna, se kterým prožil skoro patnáct let. Často večer sedá pod oblohou plnou hvězd a přemýšlí. Přemýšlí o tom, jak se nevyplácí, když děláme něco, co by nám Bůh nikdy neschválil. "Všem pokolením se mělo dostat ponaučení o posvátnosti manželského svazku. Práva a štěstí tohoto vztahu mají být pečlivě chráněna, a to i za cenu velkých obětí."⁽⁸⁾
_______________________
⁽¹⁾Genesis 16,4;  ⁽²⁾Genesis 16,8-10;  ⁽³⁾Genesis 17,5-7+15-16;  ⁽⁴⁾Genesis 17,19;  ⁽⁵⁾Genesis 21,12-13;  ⁽⁶⁾Genesis 21,17-18;  ⁽⁷⁾Genesis 21,20-21;  ⁽⁸⁾Na úsvitu dějin str.64;