Rakev jako symbol naděje

        Josef se v nové funkci osvědčil. Sedm let skupoval všechny přebytky obilí. Protože byla velká nadúroda, kupoval za směšné ceny. Zásoby byly tak velké, že musel dát příkaz, aby byly postaveny nové sýpky.

Obilí jako strategická surovina
        Teď nastaly časy, které ve faraónově snu symbolizovaly vychrtlé krávy. Nepřišly deště a ani Nil se na jaře nerozlil do polí. Většina Egypťanů nebrala sen svého panovníka vážně. Neměli žádné zásoby pro případ neúrody.
        Po sedmi letech se najednou ukázalo, jak dobře udělal faraón, když dal na Josefův výklad snů a pověřil ho starostí o strategické zásoby. Všude v okolí bylo stejné sucho, jako v Egyptě. "Hlad tvrdě dolehl na celý svět."⁽¹⁾ Panovníci sousedních zemí prosili o pomoc a faraón jim ji mohl nabídnout, pokud budou souhlasit s jeho podmínkami.
        Do Egypta přijíždějí karavany a po moři připlouvají velké nákladní lodě. Přivážejí zlato a další drahocennosti, odvážejí něco, co má v té chvíli větší cenu, než zlato – odvážejí obilí.
        Josef prodává obilí každému, kdo má čím zaplatit. I bohatí Egypťané se brzy dostávají do situace, kdy už nemají čím zaplatit. Faraón dává příkaz, aby jim Josef vydal obilí výměnou za smlouvu, kterou se zaváží, že se stávají otroky svého vládce. Jedinou výjimkou mají kněží, ti dostávají obilí zdarma.

I Josefovi bratři mají hlad
        Jednoho dne uvidí Josef mezi nakupujícími povědomé tváře. Poznává deset bratrů. Chybí jen Benjamín. Josef má egyptský makeup a tak ho bratři nepoznávají. Navíc, kdo by čekal, že vládcem Egypta bude jejich bratr, kterého prodali do otroctví?
        Josef přemýšlí, jak by nenápadně zjistil, co je s jeho otcem. Nakonec dostává nápad - obviní své bratry ze špionáže. Při výslechu používá tlumočníka, aby bratři nevěděli, že jim rozumí. Během krátké doby poznává, že táta žije a navíc má pocit, že se jeho bratři změnili. Když jsou sami, mluví o tom, že to vše je postihlo jako trest za jejich jednání s Josefem.
        Ten se nakonec rozhodne, že své bratry podrobí zkoušce. Rozkáže, aby jeden z nich zůstal, zatímco ostatní se vrátí k otci a přivedou Benjamína, svého nejmladšího bratra.  Zůstává Šimeón, který byl kdysi hlavním osnovatelem jejich jednání s Josefem.
        Deset bratrů odchází. Až doma zjišťují, že mají ve svých vacích s obilím i své peníze. Otec odmítá Benjamína pustit. Hlad ho ale nakonec donutí. Když dojdou zásoby, jedenáct bratrů odchází s velikými obavami do Egypta.

Josef se dává poznat
        Předstupují před Josefa a všichni se mu klaní. Vládce Egypta si v té chvíli vzpomene na své sny. Bratři mu také vracejí peníze, které našli ve svých vacích. Rychle nakupují nové zásoby a už se těší, až budou zase doma.
        Josef ale připraví poslední zkoušku. Do Benjamínova vaku dá pohár, ze kterého pil. Tento pohár měl pro Egypťany posvátnou hodnotu. Věří, že má zvláštní schopnost rozeznat jed v nápoji. Bratři opouštějí brány města. "Konečně jsme zase volní," radují se.
        O chvíli později je ale dostihuje Egyptská jízdní hlídka, kterou vedl Josefův správce: "Proč jste se za dobro odvděčili zlem? Což jste nevzali to, z čeho můj pán pije a čeho používá k věštění?"⁽²⁾
        Bratři se brání. Nakonec prohlásí: "U koho z tvých otroků se to najde, ten ať zemře a my se staneme otroky svého pána!"⁽³⁾ Začíná prohlídka. Ke zděšení všech je posvátný kalich objeven ve vaku Benjamína. Všichni jsou spoutáni. Vrací se zpět. Čekají smrt nebo otroctví. V mysli se vrací k obrázku, který se jim vryl do paměti. Najednou vidí zoufalou tvář Josefa, kterého odváděli kupci. Vybavuje se jim, jak se mu smáli, když je prosil, aby ho nenechávali kupcům...
        Znovu jsou předvedeni před Josefa. Ten rozhodne, že dostanou svobodu, ale z Benjamína se stane jeho otrok. Juda ho prosí, aby Benjamína pustil. Nabízí, že se sám stane otrokem. Odvolává se na starého otce, který by bez Benjamína zemřel.
        V té chvíli už to Josef nevydrží. Posílá pryč všechny Egypťany a pak se slzami v očích říká: "Já jsem Josef."⁽⁴⁾ Pak už má vše rychlý spád. Josef odkoupí území Gošenu a přestěhuje tam celou rodinu, protože Egypt čeká ještě pět let hladu.

Jákob dává požehnání
        Roky plynou. Jákob cítí blížící se jeho smrt. Svolá celou rodinu. Přichází i Josef se syny Efrajimem a Manasesem, které Jákob přijímá za své. Před tím, než postupně položí své ruce na hlavu všech synů, vzpomíná na svůj život. Připomíná zaslíbení, které dal před léty Hospodin Abrahamovi: "Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním."⁽⁵⁾
        Pak postupně vyslovuje jednotlivá požehnání nad každým svým synem a také nad oběma syny Josefa. Jeho slova jsou současně proroctvím o tom, jakou roli budou v budoucnu hrát jednotlivé kmeny v Božím lidu, který vyjde z Egypta a z něhož jednou vzejde i Mesiáš. Nakonec své syny zaváže přísahou, že jednou, až Bůh naplní toto zaslíbení, bude rakev s jeho ostatky uložena v zemi zaslíbené.

Bratři se zase bojí
        Přišel den, kdy Jákob vydechl naposledy. Josef nechává tělo svého otce nabalzamovat a pak ho uloží do sarkofágu. Po pohřbu dostávají jeho bratři strach. Bojí se, že je teď Josef potrestá za to, co mu kdysi udělali. Myslí si, že trest jen odložil kvůli otci. Teď, když otec nežije...
        Posílají k Josefovi posly: "Tvůj otec před smrtí přikázal: Josefovi řekněte toto: »Ach, odpusť prosím svým bratrům přestoupení a hřích, neboť se na tobě dopustili zlého činu. Odpusť prosím služebníkům Boha tvého otce to přestoupení.«"⁽⁶⁾ Josef po vyslechnutí tohoto vzkazu pláče. Svým bratrům už dávno odpustil. Nemá v plánu se jim mstít.
        Svolává své bratry i s jejich rodinami a na společné hostině je znovu ujistí o tom, jak je rád, že má tak velkou rodinu: "Nebojte se. Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. Nebojte se už tedy; postarám se o vás i o vaše děti."⁽⁷⁾

        Jákobova rodina se v Egyptě rozrůstá. V knize na úsvitu dějin se píše: "Po staletí dřiny, která následovala, dosvědčovala tato rakev Izraeli, že jsou v Egyptě jen dočasnými hosty. Vybízela je, aby své naděje upnuli k zaslíbené zemi, protože čas vysvobození určitě přijde."⁽⁸⁾
______________
⁽¹⁾Genesis 41,57; ⁽²⁾Genesis 44,4-5; ⁽³⁾Genesis 44,9; ⁽⁴⁾Genesis 45,3; ⁽⁵⁾Genesis 15,13-14; ⁽⁶⁾Genesis 50,16-17; ⁽⁷⁾Genesis 50,19-21; ⁽⁸⁾Na úsvitu dějin str.113