Henoch – posel naděje

         První vrah, Kain, začal něco, co svět do té doby neznal – vzdal se Boha, "odešel od tváře Hospodinovy a usadil se v zemi Nódu, východně od Edenu"(1). Přitom bychom si měli uvědomit, že se v té chvíli nevzdává jen společenství s Tvůrcem vesmíru, ale opouští i mámu s tátou a své další sourozence. Společnost mu dělá pouze jeho manželka, která mu v zemi Nódu později porodí děti.

Kain opouští Boha i svou rodinu
         Odchází od svých nejbližších jako ten, kterému musel jeho Stvořitel říci strašná slova: "Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.
Budeš nyní proklet a vyvržen ze země, která rozevřela svá ústa, aby z tvé ruky přijala krev tvého bratra. Budeš-li obdělávat půdu, už ti nedá svou sílu. Budeš na zemi psancem a štvancem."⁽²⁾
         Adam s Evou v krátké chvíli přichází o své první dvě děti. Ábel zemřel rukou svého bratra a nyní se Kain zříká své rodiny. Odchází, aby s nimi nemusel komunikovat. Odchází, protože má strach, že by mohl dopadnout jako Ábel. "Tvůrce mne sice poznamenal znamením, které by mne mělo chránit", říká si, "jenže, co když bude některý z mých bratrů ignorovat Boží pravidla jako já? Raději půjdu někam, kde budu v bezpečí."
         V nové zemi se Kainovi narodil první syn a on tehdy začíná budovat město. Hradby mu mají zajistit bezpečí před každým, kdo by mu chtěl ublížit. Jeho rodina se postupně rozrůstá a tak roste i město Enoch, které je stavěno na počest Kainova prvního syna.

Náhradník
         Eva se jen těžko vyrovnává se ztrátou svých synů. Večer nemůže spát, protože si stále vyčítá, že to vše je její vina. "Kdybych se nepustila do diskuze s hadem, mohli jsme být všichni v ráji..." Bůh ji v té době dává útěchu. Narodil se další syn a ona mu dává jméno Šét, což v našem jazyku znamená "Ustanovený" nebo také "Náhrada".
         Adam s Evou věří, že právě tento syn převezme jejich štafetu a bude se starat o to, aby lidé nezapomněli na to, odkud pochází. Učí ho všemu, co ví. Nejen o praktickém životě, ale i o Stvořiteli. Vysvětlují mu plán, pomocí kterého chce Bůh zajistit spasení každému, kdo se nespokojí s existencí zla a rozhodne se proti němu postavit...

Proč Bůh nepotrestá hřích ?
         Roky ubíhají a lidí na naší planetě stále přibývá. Šét už je dospělý a tak se konečně i on dočká chvíle, kdy ve svém náručí drží prvorozeného syna. Dává mu jméno Enóš. Kniha Genesis říká, že "tehdy se začalo vzývat jméno Hospodinovo."⁽³⁾
         Adam s Evou se radují z vnoučat, pravnoučat... Další a další generace lidí přivádí na svět své potomky. S tím, jak přibývá lidí se pomalu začíná něco měnit. Nenápadně a poznenáhlu začíná přibývat těch, kteří se vydali cestou Kaina. Cestou odmítnutí Stvořitele a jeho řádu.
         Začalo to tím, že zbytek Adamovy rodiny na dálku pozoruje, co se bude s Kainem dít. Jak se projeví "zlořečenství", které nad ním pronesl Tvůrce? Čekají, že jejich bratra, který od nich odešel, postihnou hrozné věci. "Jeho rouhání a vzpouru proti Bohu přece Tvůrce nemůže ponechat bez trestu", uvažovali.

         Jenže čas běží a žádný viditelný trest nepřichází. Kain si se svou rodinou vesele žijí a někdy se dokonce zdá, že se jim daří lépe, než těm, kteří i nadále respektují pravidla daná Stvořitelem.
         Adam se svou rodinou se každý sedmý den schází a uctívají Boha. Prosí ho o odpuštění svých hříchů a když je třeba, přinášejí předepsané oběti. Jeden den v týdnu přestávají pracovat na své obživě, protože touží po společenství se Stvořitelem.
         To Kain a jeho rodina Tvůrcovy principy nerespektují. Pracují i v den odpočinku a Lámech, příslušník páté generace Kainovců, porušuje další pravidlo. Bůh stanovil, že muž má mít jednu ženu. Lámech to ale odmítá respektovat a k první ženě si bere ještě další. Lidé opět čekají, co udělá Bůh, ale ten znovu mlčí.

Vzývání jména Hospodinova upadá, ale...
         "Proč bychom měli dodržovat nějaká pravidla", říká si stále více lidí, "když jejich přestupování přináší spíš blahobyt a požehnání, než problémy a zlořečenství?" Nevěra a odmítání poslušnosti Tvůrci už není jen mezi potomky Kaina. Šíří se i mezi potomky Šéta, kteří si za manželky berou dívky z Kainovské větve: "Když se lidé počali na zemi množit a rodily se jim dcery, viděli synové božští, jak půvabné jsou dcery lidské, a brali si za ženy všechny, jichž se jim zachtělo."⁽⁴⁾ Mnohoženství se rychle rozmáhá a s ním i další hříchy.
         Vypadá to, že brzy už nebude nikdo, kdo by uctíval Stvořitele. V době, kdy Adam prožíval závěr sedmého století svého života, se v Šétovské větvi narodil Henoch. Už jako dítě rád naslouchal Adamovu vyprávění o době, kdy spolu s Evou ještě bydleli v rajské zahradě a mohli se pravidelně setkávat s Tvůrcem. Vždy si při tom představoval, jaké by to bylo, kdyby se do toho ráje mohl někdy podívat. Jak rád by zpíval písně spolu s anděly. Jak rád by chválil svého Stvořitele...
         Když Henoch dospěl, Adam mu také vyprávěl o tom, jak těžce se vyrovnával s důsledky svého hříchu. "Ačkoli se rozsudek smrti zdál být zprvu hrozný, poté, co se téměř tisíc let díval na následky hříchu – cítil, že je to z Boží strany projev milosrdenství, jestliže ukončí život  utrpení a zármutku."⁽⁵⁾
'         Dospělý Henoch spolu s Adamem pokračovali ve vyprávění o Tvůrci a jeho plánu na návrat nebeských poměrů na naší planetu. Jenže, nikdo jeho vyprávění nechtěl naslouchat. Smáli se mu, namítali: "Jaký užitek máme z toho, že se bojíme Hospodina a zachováváme jeho nařízení, když na lidstvu spočívá těžké zlořečenství a údělem nás všech je smrt?"⁽⁶⁾ Henoch na to ale nedbá. Podle Bible "chodil Henoch s Bohem po zplození Metúšelacha tři sta let a zplodil syny a dcery."⁽⁷⁾
         "Henoch nechodil s Bohem ve stavu nějakého vytržení či extáze, ale ve všech povinnostech všedního života... Po určité době prožité mezi lidmi trávil nějaký čas o samotě, neboť lačnil a žíznil po Božím poznání."⁽⁸⁾ Mladý kazatel pokračuje dál ve svém připomínání pravdy o Stvořiteli a o Tvůrcově plánu na záchranu lidí.
         Ve chvílích, kdy na krátký čas odchází do ústraní, hovoří s Bohem a prosí ho, aby mu dal moudrost k další práci. Trápí se. Má pocit, že jeho kázání nemá žádný smysl. Těch, kteří uctívají Boha, ubývá. Bůh ho vždy znovu ujišťuje, že přijímá jeho práci. Vybízí ho, aby pokračoval.

Henochova vytrvalá víra
         Ubíhají roky a Henoch pokračuje ve svém kázání, i když už Adam nežije. Dál chodí každý den se svým Bohem. Celých 365 let. "I chodil Henoch s Bohem. A nebylo ho, neboť ho Bůh vzal."⁽⁹⁾ Na jiném místě v Bibli můžeme číst: "Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. `Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.´ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení. Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají."⁽¹⁰⁾
         Lidé v Henochově době pochybovali o smyslu dodržování pravidel, která Bůh shrnul ve svém zákoně. Henoch se pro ně stal příkladem toho, co chystá Stvořitel pro každého, kdo se rozhodne žít svůj život s Bohem. Henoch je vlastně příkladem i pro nás. Bůh mu dal věčný život bez toho, že by musel prožít smrt.
         Podobnou zkušenost, jako Henoch, prožijí věřící v okamžiku, kdy Ježíš splní svůj slib a přijde na naší planetu, aby zde ukončil dějiny hříchu. Bible nás ujišťuje: "My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte."⁽¹¹⁾
         Až do konce budou na světě dvě skupiny lidí. Jedni, kteří se budou smát každé zmínce o Bohu a jeho plánu na záchranu. Druhou skupinu tvoří Henoch a všichni, kteří stejně jako on uvěřili Božím zaslíbením. Henoch je pro mne důkazem toho, že Bůh odmění každého, kdo se rozhodne "chodit s Bohem". Věřím, že mezi těmi, kteří budou navždy s Pánem, budu i já. Také chci prožívat každý den svého života se svým Tvůrcem.
__________________________
⁽¹⁾Genesis 4,16; ⁽²⁾Genesis 4,10-12; ⁽³⁾Genesis 4,26; ⁽⁴⁾Genesis 6,1-2; ⁽⁵⁾Na úsvitu dějin str.35; ⁽⁶⁾Na úsvitu dějin str.32; ⁽⁷⁾Genesis 5,22; ⁽⁸⁾ Na úsvitu dějin str.33-34; ⁽⁹⁾Genesis 5,24+25; ⁽¹⁰⁾Židům 11,5+6; ⁽¹¹⁾1.Tesalonickým 4,15-18;