Jiří Pospíšil
- Počet článků 376
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1240x
Jiří Pospíšil
Nechci žít pod knutou gastrokratů!
Když se pomnoží úředníci a trápí svou aktivitou občanstvo, mluví se o byrokracii. O gastrokracii však zatím nikdo nemluví. Já to hodlám změnit!
Jiří Pospíšil
„Hele, víš, že se moje ženská bojí o mé zdraví,
když si s tebou povídám? Prý, že moc a zbytečně přemýšlím. Musím se smát,“ chechtal se kamarád, když jsem ho potkal včera odpoledne ve městě.
Jiří Pospíšil
Moje matka měla šicí stroj značky Vesta,
nepodezírám ji, že pátrala, odkud to jméno přišlo, těžko měla pojem o vestálkách a bohyni domácího krbu, ale jedno vím jistě, hleděla si svého stroje s péčí nad jiné svědomitou.
Jiří Pospíšil
Ty seš dneska müde,
řekla svému psovi přítelka, vlastnice jezevčíka jménem Lajdák, Lajdáček, tomu se také věčně nechtělo chodit a tak stál a moudře na to čuměl.
Jiří Pospíšil
Odpoledne zavezu bicykl do opravny
Mám na něm už několik závadiček, tak je nechám opravit a budu zase jezdit jako pán, ale ať to nechám opravovat jak chci, jednu závadu mně nikdy opravář neodstranil.
Jiří Pospíšil
"Tak ahoj!" usmál jsem se smutně a zmáčkl spoušť.
Ale ne, žádný kalašnikov, z kanonu jsem to pojal, přesněji z canonu, přátelé, lovy beze zbraní, tak se tomu říkalo kdysi dávno.
Jiří Pospíšil
Maminko,
to je dobře, že jsi našla odvahu mluvit o svém strachu, každým sdělením tvoje hrůza o odstíneček vybledne, ale to ty dobře víš, jen to hledání vhodných uší dá obyčejně zabrat.
Jiří Pospíšil
Kdybych dostal korunu
za každou ženskou větu: „Ty už mě nemáš rád,“ co byly v češtině vyřčeny jen za posledních sto let, koupil bych si v nejdražším krámu na Manhattanu 16 MPi zrcadlovku, která ukládá rychleji, než stačím mačkat.
Jiří Pospíšil
Věta, kterou jsem si poznamenal do deníku,
když jsem si kupoval nový digitální foťák, zněla: „Člověk roste nejen tělem a je to dobře, jen blbec nemění své názory, jen magor je hned hotový s každým soudem.“
Jiří Pospíšil
To byl zase jednou krásný den
Nikam jsem nemusel a tak ani nejel, povaloval jsem se, četl a luštil sudoku, trošku vařil a o trošku víc jedl, z nějakého nadpřirozeného vnuknutí jsem ušmudlal šoulet, vlastně to nebylo ani tak vnuknutí jako mé přání a štičí přikázání, jestli znáte tu pohádku.
Jiří Pospíšil
Kdo jede se mnou?
Tady je fialový hnus venku, fialový hnus uvnitř, docela rád bych si vyjel na Špicberky či do Grónska a přihlásil se do lachtaního kurzu splývání.
Jiří Pospíšil
Svět chce být klamán.
Do ZOO jsem si nesl na pupku přesně třináct skleněných čoček, z toho tři asférické, uspořádaných v osmi skupinách, skrz které jsem strkal nic netušící zvířata do mašiny.
Jiří Pospíšil
Je špatně, když je nutno mluvit
Všechna naše slova říkáme jen, protože se dobře navzájem neznáme, kdybychom se lépe znali, nebylo by třeba nic říkat, jen provozní fráze: „Hééj rup!“ nebo „Three, two, one, jump!“
Jiří Pospíšil
Když vařím rajskou s foťákem na břiše.
Moje babička ji vařila z rajčat, stará škola, já jsem Protlakový Jirka, co se dá dělat, to je daň pokroku, tyhle miliony zapomenutých chutí a jídel od babičky, za to si dneska můžeme pochutnat na hambáči nebo gyrosu, které babička dozajista neznala.
Jiří Pospíšil
Světu jsou prospěšní oba, jak optimista, tak pesimista
Optimista vymyslí letadlo a pesimista padák.
Jiří Pospíšil
Neslyším, teče mně tu voda!
Kolikrát jste slyšeli z koupelny nebo kuchyně tuhle větu a kolikrát jste ji otevřenými dveřmi do obýváku zařvali s vystouplými žílami na krku sami.
Jiří Pospíšil
O chlapech, koních a koníčcích
Řekl mně kdysi přítel: „Všiml jsem si, že v tvých větách se nebezpečně často vyskytuje slovo lumík (Lumix, model digitálního fotoaparátu), hned za slovy jídlo a hospoda, to už je vztah, co ty na to?“
Jiří Pospíšil
Žádné jídlo na světě není tak dobré
jako to, které uvařil někdo jiný, zatímco ty ses válel na posteli, a když je navíc ještě opravdu dobré, tak je to láska až za hrob.
Jiří Pospíšil
Bože, máš už nebe klimatizované?
Když jsem včera přišel ráno do kanclu, měl jsem tam 29°C, protože tam všichni topíme nepřetržitě zapnutými počítači, topíme si a topíme se v potu jako volové.
Jiří Pospíšil
Dnes se cítím jako včela medonosná
Mám na zadním páru nohou usedlý pyl a tak je vláčím za sebou jako postřelený tuleň, přední nohy mám zchromlé a v hlavě se mně honí myšlenky na antarktické pláně, na katabatický vítr a ledové vlny v zálivu u Rossova šelfového ledovce, hergot já mám dneska nějakou cestovatelskou slinu, sám pán bůh ví, kam nás to dnes zavleče.
Jiří Pospíšil
Jak se dělá babí léto
Přítel drahý byl jednou značně životem uondán a sedřen. I poprosil mě, zda bych mu alespoň na chvilku neudělal babí léto, že o tom moc slyšel a ještě to nikdy nezažil.
| předchozí | ... 4 5 6 7 8 9 10 ... | další |
