Tak u mě několik vět

k poznamenání do mého denéku:

"máte na pultu hromadu svetříků, stojí u vás už v pořadí třetí prodavačka, ty dvě visí na hajzlíku oběšené na podprsence, a vy se pořád nemůžete rozhodnout, jestli si nějaký svetřík koupíte, když je právě srpen a horko jako kráva. Říkáte pořád dokola: „Ale zase když on se mně tak líbí, ale koneckonců já na něj nemám peníze, ale však ono by se to nějak udělalo, ale aby mně neležel ve skříni, protože já ho fakt nepotřebuju, co myslíte, paní, mám si ho vzít?“

A třetí prodavačka se tichým hlasem omluví a rozvážně zamíří na záchod."

Zavyla jsem smíchy tak, že se pes lekl a začal štěkat. aby pro mě zavolal první pomoc v ohrožení života...

Re: Tak u mě několik vět

děkuji velmi silně za přízeň