Pochvala ještě nikoho nezabila

k bodu 3) - možná jsem o stalince kdesi kdysi zakopnul ani o tom nevím, však jsem sotva polovina stár statného sedmdesátníka. Stalinku jsem měl tu čest a smůlu potkávat na základce jakožto učitelku občanské výchovy. Jméno se mi nějak vytratilo z paměti, ale pro tuto osobu byl J.V.S. bohem .Pemětník-nepamětník

Jsem doufejme někde uprostřed

života běhu, nějaký ty zkušenosti a příhodičky by se též při troše snahy daly najít, ale přiznám se - čtu vás pravidelně a čím dál raději. Rád bych si vás kdesi jinde dovolil citovat, tedy pokud netrváte na vašem copyrightu. Kašlu na to, jestli to kdos bude považovat za mazání medu (moc rád medíček!) kolem huby - takový věci už mám dávno vyřešený. Každopádně díky!

Re: Jsem doufejme někde uprostřed

1) díky

2) jen citujte, žádný problém

3) jak známo chlapi jezdí na pochvaly a já mám spotřebu jako stalinec, jestli teda pamatujete ty ruské pásáky a buldozery

Jsem asi tak někde uprostřed...

Tak to je

"k tomu životu, plnému kompromisů, které člověk ve svém radikálním mládí nikdy nechtěl dělat a které mu u dospělých vždycky připadaly jako zbabělost a pokrytectví, leč nejspíše patří k němu stejně, jako k němu patří sny. "

S tím kolem: Dávno jsem přišla na to, že Vás nejen sveze samo jen z kopečka a do kopečka ho musíte pořádně nutit, ale ještě člověku otlačí jeho sedací soupravu, i když je řádně vypolstrovaná.

S tím retkem: Jo, to byly časy, kdy si člověk mohl svobodně blafnout a bylo mu šumák, že plíce řvou.  Dávno jest mi to odepřeno a tak slastně chytám vůni cizích cigár. Ale kuřáci mi smrdí.