Jiří Pospíšil
- Počet článků 376
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1240x
Jiří Pospíšil
Francouzské brambory a hříbek na štupování.
Představte si, jak je ten svět podivný, jak osudové podněty k zamyšlení mně neustále předkládá, jaké záhady je mně denně prožívat.
Jiří Pospíšil
„Raději tu knihu schovej, Fanouši, televize se hněvá!“
Lidská blbost jde ruku v ruce s nedostatkem informací, tam kde nejsou informace, kvete blbost a naopak, všechna ta slova páně Werichova o věčném boji s blbostí a jeho bonmoty o tom, zda jsem vítězem či poraženým, zvítězím-li nad vlastní blbostí, narážejí na skálopevnou stěnu nevědomého blbství.
Jiří Pospíšil
Líbat nebo plivat ?
Viděl jsem tuhle v televizi, jak dospělý muž oděný v tričku řvavé barvy a sportovních šortkách plivl za bílého dne na svého přítele, s nímž a dalšími různobarevnými mladými muži pobíhali po krátce střižené louce uprostřed novodobého kolosea, pozorováni stovkami třetihorně se chovajících lidí se směšně strakatými oděvními doplňky.
Jiří Pospíšil
O člověku nepolitickém, gravitaci, uheráku a skákání do řeči
Čas od času se porozhlédnu po tomhle blogu a zjišťuju, že to tady tak trošku připomíná česká vězení v letech padesátých, samý politický, nás nepolitických pisálků jako do mariáše. Navíc stejně jako tehdy se my počestní zloději těch politických straníme, jakoby byli malomocní.
Jiří Pospíšil
Několik vět o rodné hroudě
Před časem jsem zde napsal pár vět o mém dětství a dospělých kolem mě, jenže když se na ta slova podívám s odstupem několika dnů, zjišťuji, že jsem skutečnost velmi zkreslil směrem do růžova. Ani zdaleka nebylo mé dětství tak idylické, jak si dnes namlouvám. Snad jsou ty věty svého druhu terapie, co já vím?
Jiří Pospíšil
Odpoledne se zastavím U Ovečky
Já vám měl dneska na oběd lumberjack ́s steak, dřevorubecký stejk s hranolky, za tohle by tedy dřevorubec neporazil ani soušku, trest za sametovou revoluci bych to nazval, byl jsem z bujnosti otestovat nabídku v jakémsi novém bistru, moderní americké Speedy Gonzales, fast food, friško futrovat.
Jiří Pospíšil
Že by to bylo už tím jarem?
Seděli jsme jednou s kolegou Stvořitelem u nebeských karet a z čiročiré nudy jsem jenom tak nezávazně prohodil: „Pojď, založíme Vesmír !“ Slovo dalo slovo a On, protože už se také pěkně nudil, celkem lhostejně přitakal.
Jiří Pospíšil
Komplex malých národů
Přemýšleli jste někdy o tom, co vedlo naše zavilé pradědy k tomu, že důsledně pojmenovávali všechna cizí sídla, kam až je nohy donesly, česky?
Jiří Pospíšil
Největší Čech
Tuhle se mě zeptal přítel na můj tip na největšího Čecha. Do té chvíle šla ona soutěž jaksi mimo mě, ničím mě nezaujala, protože měřit velikost Čecha je jako měřit velikost rozkoše. Co pro jednoho představuje nejvyšší slast, pro jiného znamená šedý průměr.
Jiří Pospíšil
Jak spolu souvisí můj mobil a hotel Moskva?
Minulý týden jsem si v poklidné náladě vykračoval přes park a začal mně v aktovce zvonit mobil, říkám si: No jenom zvoň, sakra, chumelí, na obou rukou rukavice, brodím se břečkou, nesu aktovku a kytku a nevím, kterou rukou bych telefonoval. Ostatně nerad telefonuju, a už vůbec ne venku a když se mně nechce, nejraději bych šel Alexandru Grahamu Bellovi vyčinit na hrob.
Jiří Pospíšil
Co bylo dřív? Slepice nebo vejce?
Klada si tuhle otázku, zkouším se hnedle z několika schopností zároveň.
Jiří Pospíšil
Zpráva o dvou dnech, co jsem si do života započítal dvakrát
V sobotu jsem si vyjel na bicyklu do blízké vsi v podhůří Chřibů, maje tam cosi takřka úředního k vyřizování, doopravdy však proto, že jsem si musel vyjet a otočit se pod horami a nedřít se přes ně mně v tomto zimním čase přišlo jako velmi rafinované a příjemné.
Jiří Pospíšil
Zapomenutý svět dětství - vánoce
V předvánočním čase jsem chodíval, vlastně jako dítě býval vysílán, k staré paní ze sousedství, která jako jediná ve vsi měla patent a certifikát a papežskou bulu a hlavně také tu jedinou správnou uzavírací formu a letité know how na pečení vánočních oplatek.
Jiří Pospíšil
Zapomenutý svět dětství - první televize
... když nám vítr hnul anténou, která byla na střeše a protože kulatá kovová trubka nebyla nijak zvlášť pevně ukotvena pod střechou, vítr s anténou dost pravidelně prováděl své tajemné ladící pohyby. Tehdy se zapojila celá rodina a předávala si zprávy o kvalitě obrazu výkřiky „Ještě! Dost! Zpátky! To je moc!“ ale než ten živý řetěz předal zprávu od přístroje až po ucho člověka kroutícího anténní tyčí, zpravidla se ta správná poloha přejela a lidi se nádherně společně vyvztekali jedna báseň ...
Jiří Pospíšil
Zapomenutý svět dětství - zimní sporty
Úplný začátek byly dvě dýhy ze sudu a malé komisňáčky provázkem přifurtované přibližně uprostřed. Komisňáčky, komisňáky jsme říkali pevným koženým kotníčkovým botám tmavě hnědé barvy, které se přes šněrování ještě utahovaly jedním širším koženým páskem na přezku.
Jiří Pospíšil
Estráda na Discovery
Nevím jak vy, ale já mám s dlouhými zimními večery víc času na televizi. Zrovna včera dávali na kanálu Discovery estrádu stejně hloupou jako jsou ty naše.
Jiří Pospíšil
Kdy je člověk tak akorát starý, aby mohl soudit?
Před časem jsem se trošku pohoršil nad tím, když náš pan prezident odmítl jmenovat soudce mladší třiceti let, má na svůj názor právo, říkal jsem si a myslel tehdy něco v tom smyslu, že jestli někdo hne s tou kalnou vodou našeho soudnictví, tak to budou právě ti nekompromisní mladíci a mladé ženy do třiceti let.
Jiří Pospíšil
Kdo lže, ten i krade, ale platí tohle pořekadlo i na blogu?
Jak tak sleduji naši infantilní politickou scénu, stále více dávám za pravdu onomu výroku, který praví: Kdo má rád uzeniny a respektuje zákony, nikdy by neměl být u toho, když se tyto dvě věci dělají.
Jiří Pospíšil
Děda naposled
Á pan Roubíček, poslechnou, pane Roubíček, já jich včera viděl v opeře, tak jakpak se jim líbil Lohengrin?
Jiří Pospíšil
Děda forevermore IV.
Každý podzim znamenal pro mého milovaného dědynka velké vzepětí duševních a fyzických sil, protože bylo potřeba založit kvas na vypálení nějakého životabudiče.
Jiří Pospíšil
Děda forevermore III.
O dědovi mohu psát tisíc let. Byl to dobrý člověk. Je zajímavé, že víc než jeho obličej si pamatuju jeho ruce.
Jiří Pospíšil
Nezkušená karbanice za bílé noci
Dneska ráno jsem vyšel z domu do hrnku se studenou bílou kávou, do jakési vlhké šedé mlhy, která byla namíchána z tmy černé jako duše pekelníkova, rozptýleného světla pouličních lamp, namrzajícího mrholení a studeného ticha.
Jiří Pospíšil
Děda forevermore II.
Když mu dcery svlékly košili a triko k onomu již zmíněnému umývání, zaručeně si připadal víc nahý, než když si dnešní čtyřicítka na dovolené v zahraničí poprvé v životě na pláži svleče horní díl plavek.
Jiří Pospíšil
Děda forevermore I.
Dlouhé podzimní a zimní večery se trávily domácími činnostmi v kuchyni. Všichni se sešli kolem stolu, osvětleného nějakou čtyřicítkou žárovkou a ženské si vzaly ruční práce, u kterých zdrbly celou vesnici nastojato i naležato.
| předchozí | ... 10 11 12 13 14 15 16 | další |
