Největší Čech

Tuhle se mě zeptal přítel na můj tip na největšího Čecha. Do té chvíle šla ona soutěž jaksi mimo mě, ničím mě nezaujala, protože měřit velikost Čecha je jako měřit velikost rozkoše. Co pro jednoho představuje nejvyšší slast, pro jiného znamená šedý průměr.

A tak jsem onen zoufalý výkřik do němého davu považoval za další z pokusů přinutit unuděnou společnost, které schází velké ideologie, která nemá své velké postavy, k zamyšlení.

Listoval jsem ve své kartotéce všech těch státníků, vojevůdců, šlechticů, básníků, učitelů, lékařů, císařů a filosofů ve snaze najít toho největšího alespoň v mých očích. A co byste řekli, našel jsem? Ale kdež, napadl-li mě jeden, hned moje paměť vyrukovala s druhým, a tak dlouho jsem v sobě přebíjel jedno eso jiným esem až jsem nahlédl nesmyslnost takového žebříčku.

Jak ale má onu relativní, pomíjivou a v čase proměnlivou veličinu ve své hlavě přežvýkat občánek, kterého brutální nátlak médií jeden týden nutí hlasovat pro sedmnáctiletou prostoduchou českou superstar, jiný týden pro neméně prostoduchého českého superslavíka, fotbalistu roku nebo miss hypermokré megatričko? Nota bene, když dějepis, chemii, fyziku item literaturu zapomněl po posledním zavření školních dveří a ohromně se mu ulevilo?

Docela slyším na názor jiného mého známého, který na takovou otázku odpověděl jednoznačně: „Masaryk, protože je na pětitisícovce. Až budeme mít desetitisícovku, a to nebude dlouho trvat, protože bankéři a politici si přece pro zlaté padáky a jiné prebendy nebudou chodit s nůší, bude největším Čechem Kožený nebo Železný či koho tam ti blázni nenažraní prdnou“ postavil se k problému celkem logicky.

Ale nedalo mně to, pořád se mně honilo hlavou, koho bych zvolil, kdybych musel, kdyby nebylo zbytí a pro někoho se musel rozhodnout. Zda by to byl někdo z těch bankovkových velikánů nebo zda bych se spíše nutkáním své sociální inteligence rozhodl pro neznámého vojína od Zborova, popř. dal za pravdu recesistům a volil českého génia Járu da Cimrmana.

Honili se mně hlavou samí muži, kteří však byli největšími vždy ve své době. Já ale nemaje dost dobře možnost srovnávání míry závažnosti vlivu toho či onoho historického údobí na náš dnešek, stále jsem zůstával nerozhodnut.

Až se mně rozsvítilo. Největším Čechem byla přece moje maminka, že mě to nenapadlo hned!