Estráda na Discovery

Nevím jak vy, ale já mám s dlouhými zimními večery víc času na televizi. Zrovna včera dávali na kanálu Discovery estrádu stejně hloupou jako jsou ty naše.

Jmenovalo se to Smetiště a bylo to o tom, jak dva týmy dospělých chlapů se hrabou v americkém Kovošrotu, aby našli materiál na stavbu nějakého jednoduchého samohybu. Vždycky se jim podaří najít nějaký funkční motocykl nebo automobil (který se na první nakopnutí rozběhne), na jehož základu postaví svůj podivný kombajn. Jak se tam ta motorka octnula, ví jen produkční a bůh.

A proč estráda?

Není to tak dávno, co my jsme takové smetiště žili každodenně, kdy v každé hospodě chlapi spřádali smělé plány, z nichž potom po večerech doma ve sklepích se rodily strašlivé udělátory, které oraly, sekaly trávu, kypřily ornici, svážely z lesa dříví, zavlažovaly a vytápěly skleníky a vůbec vykonávaly stovky prací. Když si některý z pomalejších chlapů nevěděl rady, tak mu na papírový tácek špačkem tužky ten na hlavu rychlejší nakreslil, jak musí ten kardan zkrátit, aby se tam vlezla převodovka.

Snad nejkouzelnější domácí traktor jsem viděl u přítele, který nebyv přítelem ladných křivek, na zkrácené šasi ruského terénního gazíku nainstaloval rezavý motocyklový motor Jawa o objemu válců pouhých 175 ccm, přemluvil obě převodovky (ruskou z gazíku a českou z jawy) ke spolupráci, takže ten diluviální stroj vládl nějakými patnácti rychlostmi, osadil tu obludu rezavým železným sedadlem ve tvaru velkého květu ze starého koňského hrabacího stroje, velký ústupek pohodlí představovala prastará děravá kostkovaná deka, přehozená přes sedadlo, jako nezbytnost k nočním jízdám doprostřed přední nápravy náš konstruktér naklonoval otlučený reflektor ze starého náklaďáku, který se však dost viklal a tím pádem svítil víceméně pánubohu do oken. Na otázku po funkčnosti takového osvětlení odpovídal přítel s mávnutím ruky, že on cestu zná.

Dlouhá léta s tímto zařízením obstarával pojížďky a zemědělské práce pro celou svou rodinu. Brzdy pracovaly po delším přemlouvání, změna směru jízdy se ukazovala rukou nebo vůbec. Nikdy jsem nenašel odvahu se na to zeptat, ale mám pocit, že v lékárničce měl jeden obvaz prošlý.

Když v sobotu dopoledne u nás na vesnici všechny ty smetišťní produkty vyrazily do pole, bylo to jako v nějakém utopickém filmu, zobrazujícím svět pár století po globálním jaderném konfliktu. Co mašina, to originál a věřím tomu, že kdyby ta přibližovadla někdo nakreslil americkým nebo japonským šéfkonstruktérům od Chryslera nebo Hondy, tak se budou do krve přít, že to v životě nemůže jezdit.

No zkrátka, jako estráda mně přišli ti chlapíci, co na zánovní pětistovku yamahu namontovali namísto předního kola lyži a dozadu válec, aby postavili sněžný skútr. Estráda.