Komplex malých národů

Přemýšleli jste někdy o tom, co vedlo naše zavilé pradědy k tomu, že důsledně pojmenovávali všechna cizí sídla, kam až je nohy donesly, česky?

Mám na mysli takové to Regensburg-Řezno, Aachen-Cáchy nebo Thessalonikki-Soluň či Copenhagen-Kodaň.

To Buenos Aires nebo Montevideo stejně jako Vladivostok či Tokio před jejich posedlostí mohlo být klidné, ale kam doštrapacírovali po svých, tam museli najít české jméno pro místní jazykolam.

Přejmenovávání domácí nepočítejme, připišme je těm bědným stavům ducha národa, kdy lid v touze potěšit svého milovaného vůdce, původně nepovedeného truhláře a krom prezidentské funkce zastávajícího ještě čestnou pozici prvního progresivního dementního syfilitika v čele československého státu, pojmenuje po něm město známé do té doby působením jiného spoluobčana, geniálního vizionářského ševce. Však až onen laskavý tatíček pojde a jím etablovaný režim padne, přejmenujeme město zpátky.

Představujte si situaci: Město v Německu, německé do morku kostí, kde český nebyl nikdy ani lísteček na lípě, a jakýsi recesista si dlouho láme hlavu jak vydráždit nemilované Germány, až po nějakém delším sléze radostně zakřepčí: „A už to mám, nebudeme se před nikým ponižovat, když si Němci mohou říkat Dresden, tak my budeme říkat Drážďany!“

Když se to dověděli Němci, jak posměšně jim praštění Češi přejmenovali Dresden, nemohli zůstat stranou: “Wenn sie diese schreckliche Name Drážďany sagen, unseren chluppen stehen uns jak hřebíky an, my se s vámi, kammeraden golden, nebudeme malovat donnerwetter, od teďka už nebudeme s váma říkat Brno aber jetzt sagen wir Brünn!“

A tak si to fajfkovali město za město, ves za ves. Němci ale byli za chvilku s Čechami i Moravou a Slezskem hotoví a Češi mohli prznit vesele dál, jedno německé jméno za druhým, protože nic naplat, Německo je jaksi o hodně větší, no a tak Češi vesele vyhrávali vysoko na body za tichého skřípění pruských a bavorských zubů a zubních protéz.

Ale když už v tom jednou Češi byli, nezastavilo je nic, brali to Polskem, Rakouskem, Francií, Beneluxem, po celé Evropě nahoru dolů, nalevo napravo, kam bůh dal a nohy dopajdaly a všude vyhrávali vysoko na body na přejmenovaná jména měst, protože všude ještě měli co přejmenovávat i tehdy, když jejich soupeři v Čechách pojmenovali po svém i posedy myslivců.

Tak v duších obyvatel těch velkých a mocných zemí vznikl komplex malých národů.