Líbat nebo plivat ?

Viděl jsem tuhle v televizi, jak dospělý muž oděný v tričku řvavé barvy a sportovních šortkách plivl za bílého dne na svého přítele, s nímž a dalšími různobarevnými mladými muži pobíhali po krátce střižené louce uprostřed novodobého kolosea, pozorováni stovkami třetihorně se chovajících lidí se směšně strakatými oděvními doplňky.

absolvent ditství

Ten přítel našeho pliválka měl polokošili jiných barev a ta mu zřejmě slušela tolik, že onen velký muž neunesl tíhu své náklonnosti a protože se styděl líbat svého přítele před zraky té podivné hlučící smečky, plivl mu do tváře.

Francouzské neboli též mezi lidem obecně zvané hloubkové líbání (pochopitelně nikoli s bacilonosičem) je považováno odborníky za skvělou profylaxi před chorobami horních cest dýchacích a kapénkovými nákazami vůbec, podle výsledků posledních výzkumů není líbání pouhou výměnou informací o posledním čištění zubů a mezizubních prostor, kvalitě použité ústní vody a složení dnešní stravy, ale i účinné a příjemné očkování nákazou, proti níž je naše tělo nuceno budovat ochrannou hráz.

Náš velký muž v barevném tričku toto nepochybně věděl a pokusil se na dálku přeočkovat svého přítele proti všudypřítomné kapénkové nákaze na veřejnosti i když tak dosud činil výlučně v soukromí.

Jistojistě došel k závěru, že při francouzském líbání hloubkovém člověk vypije krom jiných sekretů spoustu slin a vůbec mu to nepřipadá nějak nechutné, ba naopak, a náš muž nechápe, co se změní na slině, která proletí třicet centimetrů vzduchem.

Jenže průkopníci to mívají těžké a slinu, která se objevila na světle božím, někteří zaostalí lidé považují dodnes za cosi až nečistého ba ponižujícího. Připletl se k tomu jakýsi nepřející Tomáš zaostalých názorů v černé košili s píšťalkou v puse a zle vyčinil našemu dobu předbíhajícímu dobrodinci.

Dobře tedy, máme demokracii a jednadvacáté století, žijeme v Evropě a čteme dámské časopisy. Nemůžeme dost dobře od každého chtít, aby jen tak na veřejnosti na svého bližního moderně plivl, když jej chce učinit odolnějším. Ale polibek, a teď mám samozřejmě na mysli pořádný hloubkový francouzák a ne to sterilní šmajchlování, jaké jsme znali za socializmu z televizních novin při záběrech z Ruzyně, tak takový léčivý polibek snad naši úzkoprsí spoluobčané akceptují.

Navrhuji tedy našim zákonodárcům, aby (když už si je a zdravotnictví platíme), přijali líbací zákon jako formu preventivní zdravotní péče o populaci a ustanovili v něm pevný výměnný řád, jinak budeme mít u některých ženských fronty jako co nevidět budou před pokladnami v supermarketech, když se před sklizní okurek veřejnost doví, že bzenecká octárna byla zrušena. Tím se zamezí situaci, kdy lokálně bude přelíbáno a jinde budou doslova sušit hubu.

Je bezpodmínečně nutno v preventivním líbání a plivání udělat pořádek, voličská veřejnost nemá chuť čekat na dodatky k zákonu a na novely prováděcích vyhlášek, až se zjistí, že s jedním či dvěma procenty bab by se chtěli líbat všichni chlapi a většina lesb, pak je tam taková ta mlčící většina, která se hloubkově líbá s nějakými dvěma třemi paralelními partnery, a na chvostu statistik se krčí kolozubé ženštiny nevonného dechu a většina chlapů, kteří zubním kartáčkem naposled myli záchod na vojně.

Musím jedním dechem se vším důrazem dementovat pomluvy, že se mnou už se také některé roztomilé dámy nechtějí líbat, připomínám prý jim trošku hrocha a mají obavu, že bych je v nestřežené chvilce mohl nikoli snad sníst láskou ale sežrat z nepozornosti. Ovšem milé dámy vězte, že se má ve vědeckých kruzích v naší restauraci za prokázané, že estetický a zdravotně preventivní účinek hloubkového líbání se starým krokodýlem je nedostižný.