Kdo lže, ten i krade, ale platí tohle pořekadlo i na blogu?

Jak tak sleduji naši infantilní politickou scénu, stále více dávám za pravdu onomu výroku, který praví: Kdo má rád uzeniny a respektuje zákony, nikdy by neměl být u toho, když se tyto dvě věci dělají.

Když jsem se předjitřním parkem belhal dnes ráno do práce, no tak já se venkoncem nebelhal, šel jsem svým vyrovnaným krokem a mí spolunespavci vrabci kolem mě tančili své dobové tance, ale jiný nezúčastněný pozorovatel by klidně mohl můj křepký krok považovat za belhání, vše je navýsost otázkou úhlu pohledu, v dobách jen o něco málo minulých se říkalo, že zatímco dříve Bulhaři pouze bulhali, dnes radostně kráčejí k socializmu, tak já se také tak radostně bulhal parkem, uvažoval o tom, že jen vrabci se sletují a orel létá sám, chvilku jsem se mezi těmi vrabci skutečně cítil jako orel, a také jsem přitom poslouchal kosy a špačky, jak si navzájem po balkánsku nadávají a vyhrožují málem genocidou, také se mně vybavil jasnozřivý výrok sira Winstona o tom, že Balkán vyprodukuje více historie, než je schopen sám spotřebovat, když v tom mně do ucha zazvonil telefon, takové to klasické crrrr  crrrr, měl jsem to zvonění kdysi na Ericssonu a tak ho mám ještě v uchu, porozhlídnu se a nikde nikdo, sakra, odkud to tak naléhavě řve? 

Crrrr  crrrr!!! hergot že by? jasně, některý z těch ptáků, obdařený hudebním sluchem, prudce inovoval a napodobuje mobil, no do prdele, to se snad budou za čas pořádat soutěže, čí pták umí zvonit lépe a víc nahlas…

No a co, tak jsem trošku zalhal, vždyť jenom v tom, o čem jsem sliboval, že budu psát a o čem nakonec napsal.