Petr Forejtek
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1414x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Školský zákon
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy
Oblíbené stránky
- APLA-JM
- Klubíčko Tlumačov
- Lezecká stěna Zlín
- EDUCO Zlín
- SPC Zlín
- SPC Kroměříž
- autismus.cz
- Jdeme Autistům Naproti, Olomouc
- Hipocentrum Koryčany
Oblíbené blogy
Oblíbené články
Petr Forejtek
Nechte dítku kapkat vodu
Voda na mlýn všech velkých revolt se objevila jako očko z jara na kmínku jabloně, jako kapička na konci rampouchu, jako slza v koutku oka kašpara, který se směje vlastnímu neštěstí. Hledáme pro svoje děti, jež jsou také děti dětí, bezpečný kout a chvíli v létě, kdy najdou ve stínu odvahu k rozbíjení tajemství, ať už je skryto v pískovci, kalhotkách nebo vesmíru, a ať už k jeho objevení slouží lupa, ohmataná kniha z tatínkova šuplíku nebo vlastní jazyk. Všechno nakonec stejně zůstává zakleto v čase, protože to kouzlo okamžiku vykapalo spolu s okamžikem, který jsme si dokázali pro sebe ukrást.
Petr Forejtek
Miluji
Jednak už je skoro březen (chce se mi trochu cynicky podotknout) a navíc, všechno se mi zdá najednou krásnější, ruce mé ženy jemnější, lesk v jejích očích jiskrnější, barvy venku jsou sice stále unylé a pod šedým mrakem se mi za nehty vkrádají zmrzlé krystalky zítřejší duhy, když chci matce zemi opětovat pohlazení; je to jako když milence zaryjete prsty do klína a ona se na vás usměje takovým tím zvláštním neopakovatelným způsobem, který vás zabolí někde úplně jinde a úplně jinak, než jak jste si dovedli nejlíp v životě spočítat.
Petr Forejtek
Šel na ples
na plese plesal a po plese hlesal. Kdyže to bylo naposledy, asi před tisícem let? Dobře padnoucí šaty, které nejsou drahé, zato je nesnadné je získat, neboť je nezbytné být včas na správném místě a v kešeni mít místo slivovice aspoň kováka. Kdyže to bylo naposledy, asi to nebylo nikdy, protože naposledy to byla ostuda a jinak to ani být nemůže, když jde lev salónů na ples...
Petr Forejtek
Člověk jako puntík v tlačenici
Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem. Ale s kolika lidmi se dá mluvit jedním jazykem? A kolika jazykům skutečně dokáže odhodlaně čelit srdce jediného člověka? Na kolika luciferech musel Alexandr letět, než osedlal svého Bucefala... jediného přítele. A je každý, kdo mi rozumí, můj přítel?
Petr Forejtek
Autista, kocour a klíče zabouchnuté v autě
Když už jsem vyšel ven s příběhy o zvířatech, nemohu vás ochudit o ten krátký s kocourem. Už je tomu drahně let, asi sedmnáct, tenkrát jsem brázdil silnice obstarožní hnědou Škodou 120, bylo to auto báječné a strašné zároveň. Doprovázelo mě kus života jako můj společník, jako moje milenka, dočasný bydliště i jako koule na noze. Přišel jsem k němu jako slepý k houslím, neboť mně můj otec řekl, že když si udělám řidičák, tak koupí auto. Byla sice řeč o autě, ale nakonec to byla tahle obstarožní ojetá rachotina.
Petr Forejtek
Můj skvělý autista mě kousnul do tváře
Stalo se to shodou okolností v den, kdy jsem dopsal předchozí blog o tom, jak je můj autista skvělý a krásný, a jakou mi dělá ohromnou radost s ním být. My lidé, kteří jsme měli v životě nejakého hlodavce nebo jiné zvíře, třeba psa, známe ten divný pocit, když vás ten váš miláček kousne poprvé do krve. Vzpomínám si, že jsem měl i hady škrtiče, krajtu a hroznýše, a že mě oba kousli. Taky jsem se dočkal kousnutí od Huberta, to byl potkan, kterej jeden čas bydlel v rukávu mýho huberťáku. Tak ten mě, prosímváspěkně, kousnul do rtu.
Petr Forejtek
Můj autista je skvělý (nenechte se odradit epickým prologem)
V zasmušilosti zimní krajiny podmračených tváří, které jsou vymalovány jako vrásky obnaženými pažemi listnáčů, když se velký malíř snaží zachytit tvář staré ženy, procházíte tudy jako mapou, hledáte strom od stromu puklinu v kůře, abyste jako slzu smůly nalezli kapičku sladké něhy vytlačené z lýka, protože potom víte, že to je krev života, krev světa, a jeho jste soustem. Kde jsou známky radosti, pýchy, hrdosti nebo odhodlání v té krajině zasmušilých strhaných rysů, kde vymalovánu potkávám svou tvář, již vídávám v zrcadle když se holím. Změněnou. A smutná už není. Už má barvu, kterou by bylo lze namíchat z palety. Nač jen tečkovat tuší....
Petr Forejtek
Kdy je pro mne člověk
Poprvé jsem poznal, že o něco přicházím, když jsem se setkal s dvojicí hluchých lidí v hospodě. Seděly (dvě ženy) u vedlejšího stolu, a něco vášnivě řešily. Co jiného také lze očekávat od debaty v hospodě, než to, že se jedná o něco neskonale důležitého, něco, co zasluhuje absolutní pozornost pro svou neodkladnost a co je provázeno emocemi, které je těžké napodobit. Bylo to v Karlových Varech, v hospodě na nádraží. Ne lecjakém nádraží, zjistěte si, čím je karlovarské vlakové nádraží unikátní.
Petr Forejtek
Co je dobré pro autistu, je dobré i pro mne
Autista je celoživotní martyr. Vy jako jeho průvodce můžete buď zavřít oči a pomyslně zahodit obsílku, nebo ji přijmout a absolvovat, nepropadnout při nečekané zkoušce. To je možné ale pouze v případě, kdy člověk příliš nepátrá. Kdy dokáže ignorovat fakt, že to nebyl on, kdo si zvolil jaké se mu dostane školy. Asi jo, asi tak to je. Je to jako škola, ve které jsem se objevil znenadání, jako ve snu, kde najednou stojím v řadě kde mě postrkují k dalšímu zkoušejícímu, a já vím, že nechci prolítnout.
Petr Forejtek
Vemte našeho autistu na procházku
Napadlo mě, že by mohla existovat nějaká dobrovolnická cestovní agentura, umožňující jedněm cestovat za zážitky a být trochu užitečný, a druhým ulehčit v jejich neustálém izolovaném zápase a popovídat si třeba zase s někým novým. Navzájem bychom si pomohli. Třeba František ještě nikdy nebyl v Mariánských Lázních, a tamní malý autista zase do zblbnutí rád chodí koukat na zpívající fontánu. A rodičům už z toho hrabe a byli by rádi, kdyby to vzal občas někdo za ně, nebo aby aspoň už někdo napsal novou skladbu. Asi si to moc idealizuju, ale myslím si, že čím víc lidí se v životě setká s nějakým autistou, tím míň se jich bude potom v životě štítit. A pomůže to i jejich sebeúctě.
Petr Forejtek
Život s autistou - jeho startovní čára
Startovní čára autistů je pro život poněkud posunuta. Partii hraje několik základních figur. Jednou je asistent, jinou struktura a procesuální schémata, školka nebo jiné vzdělávací pole, a také rodina a její socializační schopnosti. Už víme, že hledět na autisty brýlemi (temných) osmdesátých let minulého století, jako na něco snad až monstrózního a virtuálního, když předobrazem pro tuto představu by byl Rainman, je omyl. S autisty se setkáváme od nejútlejšího věku, nepadají dospělí z nebe. Autisty se lidé nestávají, ale rodí.
Petr Forejtek
Život s autistou - jsem ochočený asistent?
Je znám stav, který se popisuje jako "ochočení asistenta". Ten se vyskytuje v případech, kdy asistent z nějakého důvodu podlehne okolnostem, a místo aby autistovi pomáhal, začne za něj úkoly dělat sám. Možná proto, aby byly hotové když mají být hotové, nebo aby byly hotové rychle. Nebo autista nespolupracuje či je agresivní. Nebo asistent nemá dostatečnou kvalifikaci. Co se stalo, kde je chyba a co mohlo být lépe?
Petr Forejtek
Život s autistou - nácvik na jídlo a další špeky
Našemu autistovi brzy budou 4 roky. Nechystáme svíčičky, Vítek by je nesfoukl. Možná, kdybychom se cíleně zaměřili na nácvik "foukání na cíl", do vánoc bychom to stihli. Nicméně my se ted raději soustředíme na nácvik jídla, protože to nám připadá důležitější.
Petr Forejtek
Autista a nácvik v praxi
Chci se podělit o zkušenost s tím, jak je možné naučit autisty běžným činnostem. Jak jsem už psal, zaznamenali jsme u našeho Vítka v poslední době veliký pokrok ve zvládání činností, které pro něj byly ještě před nedávnem tabu, ale které jsou jinak zcela běžné pro zdravého člověka. Dnes se chci podělit o to, jak se tyto činnosti nacvičují a co lze a co naopak nelze od nich očekávat.
Petr Forejtek
Aby bylo jasno
Nejsem ten, který se zastává nebohých osamělých a nešťastných matek, které zůstaly na výchovu svých ratolestí samy, neboť ten neschopný ON nebyl schopen si převzít odpovědnost nebo přiznat chybu. Dávejte dobrý pozor, když soudíte jedny nebo druhé. Chce se mi říci, že na to abyste byli dobrými soudci, měli byste se sami na chvíli stát těmi, které soudíte. Ale vím, že to není možné, a také vím, že nikomu bych neměl přát nic zlého.
Petr Forejtek
poděkování Katce, speciální pedagožce
Od doby, kdy nastoupil Vítek do školky, uplynula již nějaká doba. Dnes v podvečer (13.11.2011), když jsem ho sledoval, jak napichuje vidličkou hranolky umatlané kečupem, jsem si uvědomil dvě věci. Za prvé to, že už je to dva měsíce, a za druhé ten skoro hmatatelný obrovský skok, který za tu dobu udělal. Pochopím, že se mi někdo možná bude chtít smát, že tu pískám radostí nad tím, že moje téměř čtyřleté dítě si dalo samo hranolku do pusy vidličkou. Ale to bude člověk, který možná zná dobře chování zdravých dětí. Nicméně vězte například, že našeho téměř čtyřletého autistu nebylo možné nakrmit, protože nestrpěl vložit lžíci do úst.
Petr Forejtek
Jsem váš autista
Náš vítek prokazoval nám jednu dobu přítomnost své diagnózy obzvláště odporným způsobem. Přestal spát. Tedy nepřestal spát úplně, ale přestal spát tím způsobem, který je obvyklý malým dětem. Projevovalo se to ponejvíce tak, že zatímco zbytek domu utichl a ulehl k spánku, probudil se Vítek k náhlému výronu duševní energie.
Petr Forejtek
Autista a ti druzí postižení
Dnešního dne odehrál se náš dlouho plánovaný výlet do Ostravy. V plánu bylo navštívit veletrh hraček. Prakticky jediný způsob jak absolvovat podobný podnik s autistou je ten, že se rodina rozdělí na dvě skupiny, a to na matku s dětmi a na autistu s průvodcem. Tyhle dvě skupiny se po veletrhu pohybují samostatně, přičemž občas se setkají za účelem předání informací typu kde je výtah pro kočárky nebo párek v rohlíku anebo v případě nějaké náhlé katastrofy (nejčastěji fekálního původu).
Petr Forejtek
Autista a jeho rodiče, zůstali-li
Pokud autista má to štěstí, že jeho rodiče přežijí prvotní šok následující po diagnóze z toho "co teď bude?", následuje etapa, neméně strastiplná, vyplněná hledáním příčin, pátráním po souvislostech, zkoumáním alternativních způsobů léčby a studiem zahraničních zkušeností zakončená poznáním a šokem číslo dvě, který říká: "nejde o nemoc, jde o stav". Šokovaní rodiče často nepřekročí svůj stín a naplno se projeví rodičovské dominanty. Citová matky a rozumová otce.
Petr Forejtek
Autista nezlobí, autista to neumí
Víme, kdy dítě zlobí. Poznáme to. Máme přeci sami dost svých vlastních zkušeností příjemnějších či méně, kam patří i pokusy o umravnění potomka jen s velikými obtížemi se ovládajícího rodiče například při placení na kase, zahrnuti horami více či méně zbytného tovaru jako dětských plen, přesnídávek, vlhčených ubrousků (přejdete na ně všichni) a dámských vložek, pod kuratelou všudypřítomných důchodců, ochotných poskytovat vám kdykoli hodnotné rady jak vládnout nad potomstvem.
Petr Forejtek
Autista a fešná ZOO Lešná
Jaká je návštěva ZOO s autistickým dítětem? ZOO Lešná blízko Zlína je nádherné místo. Obzvláště povede-li se počasí, a to naše se tedy povedlo. Slunce leželo uprostřed oblohy jako velký koláč a žhlo a pražilo nás bez ustání. Nemáme kladný vztah ke sněhu, tak jsme hltali každý horký závan a užívali si. Povedla se i nálada, a to nejen moje ale i zbytku osazenstva, včetně Vítka. Nejen že se mu nepodařilo nám zkazit výlet, ale užil si ho i on, a tím jsem si zcela jist.
Petr Forejtek
Autista a dým z listí ořešáku
Já: "Co děláte s listím ořešáku?"Sousedka: "Já ho pálím, ale všimla jsem si, že vy ho dáváte na kompost. To se nebojíte ho dávat na kompost?" Já: "Nevím proč bych ho nemohl dávat na kompost. Proč ho pálíte?"Sousedka: "Prej je v něm něco, co nemá přijít na kompost"Já: "No a nevíte co to je, proč to nemá přijít na kompost?"Sousedka: "Je to nějaké kyselé, že by to na ten kompost přijít nemělo, tak já to pálím, i vedle sousedka to pálí. Tamhleti ho ale pytlují a vozí do sběrného dvora. A ti za nimi ti pálí i trávu"
Petr Forejtek
Velký malý tyran na pospas mi vydán
Zákeřnost autismu spočívá v jeho neviditelnosti. Může být vizuálně nepostřehnutelný zcela, nebo může být provázen tak málo z viditelných projevů, že netrénované oko ho vůbec nepostřehne. Mohl bych teď spustit vodopád slov na téma nemožnosti včasné diagnózy v prostředí všeobecné neznalosti, ale tomu se pro nyní vyhnu. Najdu si chvíli pro pochopení té jedovaté maličkosti, která svítí dojmem "vypadám normálně, ale nejsem"
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
