respekt

Držím Vám

palce do budoucna.Procházíme si tím osmým rokem.Občas se objevují situace kdy praštím pěstí do zdi,protože mám pocit,že dál už prostě nemůžu.Půlroční nácvik,opakování,omílání stále dokola a nic,žádná odezva,prostě nic a pak najednou když to nejmíň čekáme to všechno vyplave ven.Co jsme se naučili,je strašně důležité nehrát si na hrdinu a nejet naplno,ono se to nasbírá a pak není síla ani na běžné věci.Je důležité umět říct,já prostě už nemůžu a "vrazit" dítě na den ochotné kamarádce nebo do školky,prostě někam kde ho neuvidím.Tak se držte

díky

Tohe je jeden z mála blogů na iDnesu, kterej má fakt smysl. Většina z nás si prostě neumí představit, co takový život, jaký máte Vy, v reálu obnáší. Nebudu tady opakovat, že Vás obdivuju, mnohem lépe to popsala Iva. Ale hezky poděkuju za to, že tady s námi svůj život sdílíte... díky.

Tak ještě jednou

viděla jsem krásný film podle skutečné události http://libusecihakova.blog.idnes.cz/c/41135/Autista-Blahoslaveni-chudi-duchem.html#t2

Ať vám to taky výjde s Vítkem. L.Č.

Přeji vám i vašemu Vitkovi

Přeji mnoho

sil a držím palce.

...Dávat musíš tak, aby te komu dávaš, mohl přijmout...

pro Vás i Vaši manželku

pracuji s autisty a vím, co to obnáší. I když mám tuto práci ráda, čím jsem starší, tím víc se těším na pátek, abych si odpočinula a nabrala novou sílu....a vy máte "nepretržitý provoz"...máte tím i můj obdiv.... ať nikdo neříká, že autista nemá city, nemá rád tělesný kontakt - vše je velmi individuální....a nejen autisté, ale všechny děti s postižením se dokážou odměnit velmi křehkým a hezkým způsobem, jen jim dát tu možnost, dát jim zkušenost, že můžou být taky úspěšní, že jsou přijímani takoví, jací jsou....je to těžké, ale jde to....držím pěsti celé vaši rodině

Taky máte můj obdiv

Často přicházím při práci do styku s autisty a jejich rodiči, málokterý z rodičů i když své dítě miluje, tuší, co si s nimi počít. Vy a vaše žena byste zasloužili medaili za to, že se k tomu stavíte čelem a s láskou o Vítka pečujete. Myslím, že má velkou naději, že se jednou stane samostatným, soběstačným, snad i šťastným člověkem. A z tohohle blogu se spouta rodičů leccos naučí. Držím palce.

Re: Taky máte můj obdiv

Obdivuji Vás