Šel na ples

na plese plesal a po plese hlesal. Kdyže to bylo naposledy, asi před tisícem let? Dobře padnoucí šaty, které nejsou drahé, zato je nesnadné je získat, neboť je nezbytné být včas na správném místě a v kešeni mít místo slivovice aspoň kováka. Kdyže to bylo naposledy, asi to nebylo nikdy, protože naposledy to byla ostuda a jinak to ani být nemůže, když jde lev salónů na ples...

Milovali jsme ten pocit svobody a nechali jsme se jím unést, podíleli jsme se na něm plnými silami a v zátylku neseděli nám ti, jež by nám vyčítali náchylnost k dekadenci. Také jsme pohladili chřestýše a dotkli se bosou nohou měsíce, ikdyž jen zdálky. Poměli jsme se dobře, neboť známe lásku a nerozpakujeme se jí zopakovat, protože do lásky je třeba neustále vandrovat, neboť jinak by se stala všedním hnusným pocitem, z kterého obrátí se naruby i žaludek slona jež vypil obsah velkého kaňonu chobotem. Do lásky je třeba se neustále ponořovat a ohřívat jí lžíci, protože i do dlaně potom přejde ten pocit.

Nechte si to dát... Je po plese a komu se ještě točí hlava, zapomeňte na zítřek, protože je tady neděle a naše sny jdou za námi a zítra nás předběhnou.