Kdy je pro mne člověk
Dvě ženy, starší, nejsíš matka a dcera, nebo dvě sestry, nebo snad ... chce se mi popustit uzdu fantazii, ačkoli vím, že mi to nepřísluší, seděly u vedlejšího stolu a znenadání se zničehonic svým způsobem rozpovídaly. Že jde o emoce ne nanicovaté by poznal každý, neboť i gesta mají svůj lad, který přechází ve smysl až teprve v očích toho, kdo odezírá. Upoután a zaujat, hleděl jsem na ně. Neumím popsat ten vodopád slov, který se mezi nimi rozproudil, neboť, nerozuměl jsem jedinému slovu.
Už si nevzpomenu, s kým jsem tam tenkrát byl a co jsem pil. Ale tuhle zvláštní vzpomínku, tu mám vepsánu do paměti svého citlivějšího rejstříku velmi nesmazatelným inkoustem ... ačkoli neviditelným. Ony měly svůj jazyk, kterému jsem nerozuměl, ale o kterém jsem si už tenkrát myslel, že to je jazyk, který se musím naučit, neboť to byl jazyk plný emocí, byl pohyblivý, měnil se rukama a ve vlnách. Tohle chci umět. Ale s kým si asi tak budeš povídat? Kdo takovej jazyk potřebuje a jak často?
Ale kdy je pro mne vlastně člověk ČLOVĚK? To má (asi) znamenat, kdy ho uznám za hodna se s ním bavit, naslouchat mu, ho oslovit, neignorovat ho, vyslyšet jeho názor, neodsuzovat jej dopředu a chápat jeho argumenty. Směšné? Možná, ale zkuste si to. Jen si to jednou zkuste. Kousněte se do jazyka a mlčte, nechte toho druhého mluvit. Každý má co říct. Ale mlčí, jako zámek, od něhož je ztracen klíč. Jako pohled, který ulpěl do dáli, kde se rozbíjejí oceánské vlny o útesy a kapky slz se opět stávají mořem.
Co je těžší, mlčet, nebo mlet? Někdo mele jenom proto, aby přiměl druhé mluvit, kteří mlčí. Ale ti mluvit nezačnou, protože už není ticho. Ticho prý léčí, ticho prý vyhojuje rány a suší slzy. V mých skráních ale ticho vyvolává suchý mráz, který rozpraskává cévy a potom krvácím. Jiní zas v hluku trpí tolik, že nemohou ani roztáhnout prsty na nohou. Mne ticho bolí, je to jako prázdný papír, jako plátno, které chce být pomalováno. Jako rozpálená plotna, na kterou se chystám hodit bramborové těsto.
Co dělá z člověka člověka? Je to jen to, že jsme každý jiný, a že barvy, jimiž svítíme, zdají se druhým pohledné? A kolik barev vlastně v sobě kdo máme... Můj Daneček včera maloval srdce, běhal po bytě a vyzvídal po nás barvy, aby nám mohl malovat naše vlastní srdce. Jakou máš rád? Mám rád červenou. A to duhové, to je krásné, to se ti povedlo. Pak se zeptal, jaké jsou ještě barvy. Řekl jsem, je jich jenom sedum a on na to, že jich má devět. Vzpomněl jsem si na písničku Jarka Nohavici, černá je osmá barva duhy.
Jakou barvu by si asi řekl Vítek, kdyby uměl mluvit? Vybral by si duhu, nebo jen čistou linii? Učesal by ji tvrdými tahy, nebo zalil pastelovým přelivem? Nevím. Autistům se přisuzuje modrá barva. Nevím proč. Možná je to proto, že je to barva moře a to je slané, neboť je plné slz, které vyplakali rodiče pro svoje děti. Vzpomínám si ale, že mne bavívala myšlenková gymnastika o barvosleposti starověkého světa, když v Herakleitových očích byla by barva moře rovna barvě vína. Chtělo by se mi mít na své zahradě révu s hrozny plnými moře. I když bude barvy krve.
Chce se mi být člověkem. Je to ale těžší, než jsem si myslel. Každý den je pro mne novým světem. A protože v něm mám syna autistu, musím si obouvat i jeho boty. Dost mě tlačívají, někdy mi z nich lezou prsty, a potom se mi za nehty dostává svinstvo, jehož jste ušetřeni. Ale co sejde na botách... proto jsem přeci nenačetl v mládí tolik básníků, abych se bál chodit bos.
Petr Forejtek
nemám volný čas

a proto ráno, když poctiví lid spí, poslouchám Jethro Tull. Vůbec nerozumím textu, nevím o čem se mluví. Baví mě šašek
Petr Forejtek
jmenuju se Petr, je mi 49, jsem ajťák a ve volným čase chytám pokémony

Velkorysost blahé paměti mě osvobodila od potřeby pamatovat si to přesně, ale je to asi tak dva roky...
Petr Forejtek
Nevím

Když se mě veterinář zeptal, jak se to stalo, zarazilo mě to. Můj pes měl v oku zaraženou třísku. Malou třísku. Přímo uprostřed oka. Jak se to stalo?
Petr Forejtek
kočka, the Crab

Řekněte, že chcete vidět kočku... napověděl jsem na odchodu směrem k hloučku studentů. Terka po mně sekla pohledem, co zase dělám ostudu, ale mně to nedá, baví mě to.
Petr Forejtek
Jak klapka klapla

Dovolil jsem si tento malý trochu zlomyslný jazykolam přiřadit ke vzpomínce, která by mi jinak zapadla, leč sama zlomyslná není ani trochu.
Další články autora |
Chlípní rudoarmějci na lovu. Slavný fotograf nafotil tutlanou sexualitu v SSSR
Seriál Jen rok po Stalinově smrti dorazil do Sovětského svazu Henri Cartier-Bresson. Slavný francouzský...
Koruny místo eur. Reebok nabízel oblečení za hubičku, Češi zběsile nakupovali
Za neobvykle nízké ceny nabízel oblečení internetový obchod značky Reebok. V sekci „výprodej“ na...
V Indii se zřítil letoun s 242 lidmi mířící do Británie, dopadl na lékařskou ubytovnu
Letadlo společnosti Air India s 242 lidmi na palubě mířící do Británie se krátce po startu zřítilo...
Na Rakovnicku boural známý podnikatel a miliardář. Řidič druhého auta zemřel
Při tragické nehodě ve středu 4. června u Nového Strašecí na Rakovnicku se těžce zranil jeden z...
Trefili jsme Rusům základnu s letouny, které jim ještě zbyly, hlásí Ukrajinci
Sledujeme online Ukrajinská armáda oznámila, že zasáhla vojenská letiště v ruském Engelsu a Ďagilevu a sklad...
Mosad udeřil z dronové základny přímo v Íránu, operaci plánoval roky
Sledujeme online Izraelská armáda uvedla, že během útoku na Írán v rámci operace Vzpínající se lev zasáhla v...
Kukla na doporučení lékaře a miliony odnesené omylem. Soud Gruzíncům neuvěřil
Osm let za mřížemi a vyhoštění z České republiky na neurčito. Krajský soud v Brně dnes poslal do...
Pluli jsme vzduchem, pilot třesoucím se hlasem křičel Mayday, líčí přeživší z letadla
Nejdřív bylo škubnutí, pak pilotův třesoucí se hlas a nakonec náraz a horko. Tak médiím popsal...
V Praze poprvé vystaví nafukovací repliku Lennonovy zdi. Zájem o ni mají i v Asii
V pražských Riegerových sadech se v pátek koná happening k 45. výročí úmrtí Johna Lennona. Středem...
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1416x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené stránky
Oblíbené knihy
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy