Autista a fešná ZOO Lešná

Jaká je návštěva ZOO s autistickým dítětem? ZOO Lešná blízko Zlína je nádherné místo. Obzvláště povede-li se počasí, a to naše se tedy povedlo. Slunce leželo uprostřed oblohy jako velký koláč a žhlo a pražilo nás bez ustání. Nemáme kladný vztah ke sněhu, tak jsme hltali každý horký závan a užívali si. Povedla se i nálada, a to nejen moje ale i zbytku osazenstva, včetně Vítka. Nejen že se mu nepodařilo nám zkazit výlet, ale užil si ho i on, a tím jsem si zcela jist.

Ten nejtěžší okamžik nastal hned na začátku, a šlo skutečně o lámání chleba. Šlo totiž, po několika neúspěšných pokusech jít s Vítkem někam ven, o další nadšenecký podnik s nejistým začátkem, průběhem i koncem. Nicméně jsem učinil přítrž jakýmkoli pochybnostem o tom, kdo je tu pánem tím, že jsem jeho ruku nekompromisně "přilepil" k držadlu kočárku jakmile se ho pustil, což se kupodivu stalo jen asi třikrát, a nechal ho klopýtat vedle něho. A on? Chodil způsobně podél kočárku všude kam jsem se s ním pohnul.

Pravda, mnoha uličkami a cestičkami nebylo nám dáno se projít, a proto jsem neviděl ani mravenečníka, ani medvědy, ani slony nebo motýly, natož nějaké opeřence. Záměrně píšu že jsem nic z toho neviděl já, o autistovi se nezmiňuji, neboť jeho zájem se zcela upínal vysoko do korun stromů. Užíval si ale okamžik tak zcela, jak jen to bylo možné, a musím říct, že bylo cítit, že je také on rád že tam je a může být a proto se také choval naprosto způsobně. Tedy až na výjimky. Občas totiž na někoho šáhl. Na někoho, kdo šel kolem nás proti nám a on prostě zvedl ruku a dotkl se toho člověka. Stalo se to asi třikrát, a nešlo o projevy agrese, možná snad spíš zvědavosti nebo poťouchlosti?

Po zoologické zahradě je třeba nachodit několik kilometrů aniž byste něco viděli. Za to ovšem nemůže ZOO Lešná, kterou očima toho, co jsem mohl sám letmo vidět musím považovat za nejkrásnější ZOO jakou máme. Nachodíte kilometry, minete bezpočet zvědavých pohledů, zdoláte metry stoupání v křivolakých terénech. Chce se mi napsat, že to vše se děje pod neúprosným africkým sluncem, ale to by byla jenom nespravedlivá metafora, neboť horko přeci jenom vzhledem k pokročilému létu už nebylo tak nesnesitelné.

Po náročném dni bylo třeba se nasytit. A tady se odehrál další ze zázraků. Protože jsme byli ve zcela uvolněné náladě, dobrém rozpoložení a navíc uchození a snad hladoví, svolil Vítek k tomu, že posvačí hranolky z vidličky. Nic mimořádného na skutečnosti, že dáte malému dítěti hranolky nespatřuji. Ovšem na tom, že je jedl z vidličky a svou vlastní rukou, tak to už je něco. Jedl hranolky z vidličky a to tak, že jsem mu vidličku s napíchnutou hranolkou podal, a on jí snědl. Vidličku mi vrátil výměnou za další s jinou hranolkou.

Tohle předtím nikdy nedělal. Dobré bylo, že se to odehrálo bez nátlaku, naprosto dobrovolně a že se to odehrálo výměnným způsobem, který je pro budoucno dobrým příslibem komunikace. Protože Vítek vůbec nepoužívá slova, snažíme se vypěstovat v něm spojitost mezi tím co dělá a nějakým symbolem, v tomhle případě mezi jídlem a vidličkou. Vše velice zjednodušeně vychází z předpokladu, že autista jednou pochopí, že když podá prázdnou vidličku, dostane za ní hranolku. To samé se dělá s hrnkem, polštářem, lžičkou, toaleťákem...

Možná důležitá praktická informace na závěr. Do ZOO Lešná vás jako průvodce postiženého dítěte s průkazem ZTP/P pustí zadarmo. Ale budete-li chtít opravdu vidět, co všechno tam ukazují, musíte nechat autistu doma, přijít někdy sami a tedy zaplatit řádné vstupné.