Můj autista a jeho iPad

Můj autista ve skutečnosti žádný iPad nemá. Přesto s ním ale válí. Taková věcička stojí dost peněz, a svěřte to dítěti. Nota bene, když víte, že to dítě.. když nevíte, co s ním právě udělá. Před rokem jsem na zkoušku koupil laciný tablet, abych vyzkoušel, co s ním bude Vítek schopen dělat. Myslel si, že je to talířek, a poté, co ho na něm nic nezaujalo, ho shodil ze stolu. Tablet naštěstí vydržel, ale i tak hned při dalším pokusu putoval do dětských úst. Tak jsme to odložili.

12.5.2013 Vítek a jeho iPadPetr Forejtek

Teď už můj autista tablet má. A válí. Tablet není náš, neměli jsme odvahu ho koupit, když jsme viděli, že ještě nedospěl k tomu, aby pochopil, k čemu ta věc asi tak je. Něco se ale změnilo ve chvíli, kdy začal na televizní obrazovce sledovat některé pohádkové příběhy. A taky Míšu Růžičkovou. Míša Růžičková bude vaše můza, když je vám šest. Když je vám sedm, už se za ní stydíte. Vítek na ní ovšem může oči nechat. Když nevím, jak ho upoutat, pustím Míšu Růžičkovou a jdu si pro vatu.

Vítek sedí na otáčivém křesle a sleduje obrazovku. Míša se vlní a zpívá. Aha, říkám si, vidí co se tam děje. Tak to by měl vidět i to, co se děje na tabletu. Fajn. Za deset tisíc si ho ale kvůli tomu kupovat nechci. Mluvíme už o tom doma nějakou dobu, ale ještě na to neuzrál čas. Nevybrali jsme si. A taky ty peníze... Pojedem radši na dovolenou, nebo koupíme tablet? Nebyli jsme na dovolené čtyři roky. A slibujeme ji dětem každé léto. Takže tak. A vůbec, není na to čas, oblíkat, jedeme do Želviček.

Želvičky jsou v Kroměříži v Mateřském centru. Vždycky, když sem přijedeme, dostanu dobrou kávu od báječné Ivy M. Usmívá se moudrýma očima a nikoho nekárá. Když sem přijedeme, sleduju ji, jak během těch pár hodin, které tu jsme, postupně nenápadně chodí za jedním z každých dětí, které sem přišly, a stráví s ním svých pár minut času. Do toho se vrací k "mateřskému" stolu, a podává maminkám nůžky a lepidla, a ruce jim kmitají, jak slepují listí ze stromů a zkrucují papírové vrkoče.

"a nechtěli byste zkusit ten iPad?", zeptala se jednoho dne. Iva M., nositel dobré nálady, iniciátor tichého povzbuzení a hrobař depresivních nálad. Pak někam zmizne a za chvíli už je na stole iPad. To je ale kouzelnice, říkám si, a nechce se mi tomu ani věřit. Tak to zkusíme. Vítek sedí, pozoruje display. Najdeme jednoduchou aplikaci, ve které se přiřazují stejné symboly k sobě. Vedeme mu ruku, ale rychle pochopí. No to je úžasné. Kdybychom si to tak mohli půjčit...

A ono to jde. Iva M., báječná žena a skvělá organizátorka. Když večer toho dne z Želviček odcházíme, odnášíme si s sebou zároveň i Vítkův první iPad. Neshazuje ho ze stolu a nestrká ho do úst. Ví dobře, že se na něm pracuje. Vedli jsme mu ruku, když se s ním učil pracovat. Teď vede on za ruku nás k tabletu, když si chce pohrát. Vítkův první iPad. Ivo M., ať jsi zrovna teď kde jsi, děkujeme. Jsi úžasná!