MMR VAKCÍNA ZPŮSOBUJE AUTISMUS – ROZHODL ITALSKÝ SOUD

http://rozalio.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=517&Itemid=161

http://www.slobodavockovani.sk/search/?text=autismus+studie 

http://ockovanie.org/mmr-vakcina-autizmus.html

J Toxicol Environ Health A. 2011 Jan;74(14):903-16. PMID: 21623535[PubMed - indexed for MEDLINE]Pozitivní spojitost mezi výskytem autismu a očkováním dětí v USADůvody prudkého nárůstu počtů autistických dětí po roce 1990 jsou záhadou.I přes to, že jednotlivci mohou být geneticky predisponováni k rozvojiautismu, nelze genetikou vysvětlit strmý nárůst. Předpokládá senezbytná přítomnost mnohočetných příčin.Množství dětských očkování je považováno za jeden ze spouštěcích mechanismů.S použitím regresní analýzy byl nalezen pozitivní statisticky významnývztah mezi počtem očkování a výskytem autismu u dětí v USA mezi lety2001 až 2007.Vyšší počet očkování znamenal vyšší počet výskytu autismu anebo poruchřeči (SLI, speech or language impairment). Výsledky nebyly ovlivněnychováním rodičů ani přístupem ke zdravotní péči.Výsledky naší studie naznačují, že i po vyloučení rtuti z mnoha vakcínmůže očkování poškozovat ještě jinými mechanismy a že jsou dalšístudie nezbytné.

Autism Vaccine connection?--- Jaquelyn McCandless, M.D. Physician inSouthern California, board certified in Psychiatry and Neurology. ,http://www.whale.to/a/cand.htmlSpojitost mezi autismem a očkováním?Podle nás lékařů pracujících s rapidně vzrůstajícími počtyautistických dětí existuje jasná klinická evidence nezbytnostistudovat souvislost mezi očkováním a autismem.Na základě své klinické praxe se obávám, že jakékoliv dítě očkované ponarození proti hepatitidě a následně i DTP dostává nepřijatelně vysokémnožství neurotoxinů v podobě rtuti a dalších prezervancií, jež jsouobsaženy v očkovacích látkách.U každého geneticky citlivého dítěte spouští takto silná zátěž reakce,které vedou k poškození imunitního systému v mozku i ve střevech.Geneticky citlivé je pravděpodobně každé šesté dítě.V době, kdy dostávají tyto děti MMR vakcínu, je u mnoha z nichimunitní systém natolik oslabený, že další zátěž nezvládnou. Zjevně unich dochází k rozvoji autistického spektra poruch.

Ano, vaše dítě je nemocné. Ale není to problém nikoho jiného, jen váš. Ta doktorka tam opravdu sedí proto, že dělá svoji práci a třeba se ji snaží dělat pro někoho jiného, kdo je zrovna na řadě, a nejde jí to, protože vaše dítě řve. 

A upřímně - pokud vím, že moje dítě řve vždy a všude a mohlo by ostatní rušit, automaticky se k tomu postavím tak, abych vyrušování minimalizovala (třeba že k doktorce půjdeme s prckem dva, jeden zůstane v čekárně a druhý počká s dítětem venku). Přijde vám to nespravedlivé? A přijde vám spravedlivé, když přijdete k neurologovi a vedle vás řve celou dobu čekání cizí dítě a rodiče se ho ani nesnaží uklidnit, protože vědí, že to nemá cenu - což vy nevíte? 

Chápu, že péče o autistu je náročná. Ale těžko můžete chtít po okolí, aby vašeho milého autíka akceptovalo a tolerovalo mu věci, které se normálně na veřejnosti netolerují. Vy autíka tolerujete, protože je to vaše dítě, máte k němu citový vztah. To ostatní nemají. 

Přiznávám bez výčitek, že když vidím dospělé, jak jejich děti řvou, vztekají se, válejí se po zemi a kdesi cosi, automaticky mě napadá, že dotyčné dítko je pěknej spratek a rodiče pitomci, když s tím nic nedělají. Obměkčilo by mě, kdyby se rodiče dítě aspoň pokusili nějak zpacifikovat, ale v takových situacích mě ovládá touha milého prcka zpacifikovat osobně, autista - neautista.

Dítě, které řve, má zjevně nějaký problém. Některé děti řvou, protože jsou rozmazlené a jen něco chtějí, některé proto, že mají hlad. Autista není ani rozmazlený, ani nemá hlad. Jen je těžší zjistit, co vlastně chce. Kdyby existoval nějaký způsob, jak už od pohledu rozlišit, které dítě řve z jakého důvodu, potom by se určitě zmenšil i počet lidí, kteří dělají ukvapené soudy rodičům řvoucích dětí. Ale nebylo by to nedůstojné vůči těm dětem?

Dobrý den, mohla bych vás poprosit o e-mail? Ráda bych vás požádala o rozhovor pro svou bakalářskou práci. Děkuji (juliana.fischerova@gmail.com)

Nemám nic proti tomu. Napíšu vám.

lehké to nemá ani jedna strana...doktor objektivně potřebuje klid, dítě lékařskou pomoc. Řešením je, že obě strany zkusí být ohleduplné k té druhé....lékař zvolí jemnější výraz a přidá trochu pocjopení...vy možná zkusíte procházku po chodbě a přijmete, že postižení dítěte si mohou ostatní nevšimnout a jejich kritika nemusí být důsledek nějakéhk zlého úmyslu. Černobílé pohledy na svět to neposunou....jakkoli soucítít s vašimi problémy a obdivuji vaši obětavost a péči o nemovné dítě.

šiš to je překlepů...ne, nejsem dislektik...jen mám na ten mobil asi moc velký pazoury

Váš článek je takový podbízivý blábol a já vám na něj nechci skočit, na rozdíl od těch chytrýsků v níže psaných komentářích. Znám tyhle děti, pracuji s nimi dnes a denně, ale o těch to není, je to o jejich rodičích, kteří z neznámých důvodů přenášejí zodpovědnost na lidi kolem. Třeba malé caparty, co čekají ve stejné čekárně a potřebují taky svůj klid, že? Chce to mnohem víc empatie k lidem kolem, oni za vaše dítě nenesou žádnou zodpovědnost. Nebo se mýlím?

Vy každý den pracujete s autisty? a kde prosim, Já s nimi opravdu pracuji a myslím , že tolik organizací tady není aby jste se mi tam ztratil. Notabene Víš názor na rodiče autisty je opravdu velmi a velmi mimo

Hm..., takže člověk, který se nerozplývá štěstím nad tím, jak jeho ratolest nádherně ječí, je "nevzdělanec a neinformovaný ignorant." Autor se zřejmě domnívá, že rozeznat nemocné dítě od záplavy rozežraných harantů je samozřejmost. Kromě toho ani případné rozpoznání nemoci není důvodem k tomu, aby se člověk usmíval jako jelito.

eee ... samozřejmě "cizí" ratolest

Sám jsem před několika lety absolvoval kolečko po doktorech, včetně neurologie, protože se u mě zničehožnic objevila neustále se vracející a později všudypřítomná bolest hlavy, ačkoliv do té doby jsem nic takového neznal. Několik týdnů si mě podávali lékaři napříč obory. Ve finální fázi mi dělal problém jakýkoliv pohyb hlavy, otřesy, světelné změny a samozřejmě hluk. Bolesti byly tak velké, že jsem myslel, že skočím z okna a bude pokoj. Tišící prostředky buď nezabíraly nebo jsem se obával vytvoření závislosti na těch silnějších. Možná se Vám to bude zdát přitažené za vlasy, ale já se v té době měnil i povahově. Bolest je sviňa.

Je klidně teoreticky možné, že jsme se na té neurologii mohli potkat. Malý autista s hlasitým projevem a týpek, který se sice narodil zdravý, ale jak se později ukázalo, dopracoval se k benignímu nádoru mozku. 

A teď si představte, že spolu sedíme v čekárně. Dva nemocní lidé, každý se svými vlastními problémy a strastmi a čekárna je jen jedna. Vy očekáváte ohleduplnost, já očekávám ohleduplnost. Můžeme vzájemně šermovat argumenty, čí choroba je horší, kdo je na tom lépe, kdo by měl být ohleduplnější, ale já říkám, že je to hloupost Nikdo z nás nežije ve vzduchoprázdnu, a tak se holt občas naše problémy střetnou. Zkuste si to uvědomit, až se zase na Vás bude příště někdo mračit kvůli Vítkovi. Já se na oplátku příště pokusím být emapatický vůči nějakému prckovi, který možná "zlobí" jen proto, že se narodil nemocný.

Sleduji blog pana Forejtka i blogy jiných rodičů s autistickými dětmi - je to každodenní, 24 hodin trvající boj o přežití. CHápu, že v čekárně nastala absurní situace - zoufalí rodiče přišli s dítětem, které bezdůvodně stále řve, ke specialistovi a ten je v čekárně okřikne a chce, aby nějak zpacifikovali dítě, aby neřvalo...

ALe jako u blogu pana Forejtka o návštěvě kostela: http://forejtek.blog.idnes.cz/c/282248/Autistovo-katolicke-faux-pas.html

tak i zde musím napsat, že v právu jsou obě strany. V čekárně sedí i jiní lidé, těm mohou projevy řvoucího autisty vadit, mohou mít pochopení a nemusejí - oni sami mají zase jiné problémy, se kterými jdou za specialistou - třebas jsou přecitlivělí na zvuky. Sama lékařka asi nezhodnotila dobře situaci, protože dnes nechají lidé v čekárnách hlučet i své zdravé děti, určitě by tak nezareagovala, kdyby případ znala.

A ač je to trpké, tak opravdu si myslím, že se jeden s rodičů měl procházet s dítětem, já to tak dělala, když děti stonaly a byly uřvané, prostě jen proto, abych neobtěžovala druhé v čekárně.

Mimochodem, nedávno jsem konejšila půl hodiny cizí dítě. To jeden tatínek přijel s manželkou a půlročním dítětem na gynekologii (pán byl zoufalý, dítě řvalo už pět minut jak tur, tak jsem se dovolila a zkusila jsem triky z rejstříku zkušených matek......dítě jsem nosila, mluvila jsem na něj, říkala mu říkanky atd - zabralo to; ale když vyšla paní z ordinace a říká "kde mám dítě?", skočila ke mně jako lvice - pán si četl noviny a já byla s dítětem u okna a ukazovala mu stromy a ptáky za oknem...). Vím, že to nemá s autistickými dětmi nic společného, jen mi to evokovalo vzpomínku...

Ten kostel, to je teda síla. A ještě se pan Forejtek diví.

Ja bych to prinejmensim resila objednavkou k lekarce na urcitou dobu, aby dite A rodine nemuseli cekat a pani doktora byla v klidu. Nechapu, proc to u te doktorky neni mozne. Asi je neschopna. Nebo se nezajima.

Byla jsem párkrát na neurologii ve velké nemocnici- objednaná na určitou hodinu, čekala jsem tři a půl- nejen, že je neurologů málo, ale je to prostě složitý obor, většina nemocí tam spadajících jsou náročné na vyšetření atd., prostě nejsou ideální podmínky skoro nikde, a v lékařích to většinou není