Po dnešním, prvním ránu, je to zatím jen zdánlivé vítězství. Úspěch se ale dostavil. A protože se zatím nepotvrdilo, že by mohl být způsoben něčím jiným, není důvod pochybovat o správnosti předpokladů. Létají mi hlavou věty jak vystřižené ze zápisníku šíleného vědce, který se snaží vyvinout zcela novou, neortodoxní metodu. Sám jí rovněž trochu nevěří, ale dokud jí ostatní vědci nevyvrátí, bude platit. I kdyby to mělo být jen do dnešního večera.
21.4.2013 HoudiniPetr Forejtek
A přitom jsem jenom rozšlapal dětem větrník a okřiknul věčně štěkající psisko.
Tomu ovšem předcházela důkladná rozvaha toho všeho, co by snad mohlo se podílet na vyrušování autistického dítěte od spánku, neboť to se, tři dny po sobě, se sadistickou důkladností probíjelo z vlastního usínání hlasitým řevem, úprkem před čímsi a ničím kamsi a nikam, a pokud by bylo snad schopno mluvit, pak i blouzněním. Víme ale, že se tu jedná o Vítka, dítě, které skutečně existuje, obvykle po uložení do postýlky okamžitě usne, a nebýt prapodivného chování, zjevem se ničím nevymykajícím běžné realitě.
Tak pátrám a diskutuji, proč proboha, po takové době klidu, najednou z ničeho nic taková změna? Zuby? Hlad? Žízeň? Zima? Mravenci? Úplněk? Kočky? Noční můry? Zjišťuju, že ačkoli by mě to normálně vůbec nezajímalo, v zrcadle svých nynějších zkušeností, spatřoval bych zjišťování důvodů nespaní zdravého, komunikujícího dítěte nanejvýše zábavnými. Zejména proto, že objekt zkoumání by se jistě mého úsilí o vlastní spánek nějak aktivně účastnil, případně by alespoň pasivně spolupracoval, nebo by za nějakou úplatu pustil cárek užitečné informace.
Pátrám a diskutuji. Vlastně všechny věci, které mě napadly, že by mohly být příčinou nespaní mého nespavce, a ještě i o několik úchylností více, které mě vůbec nenapadly, by to opravdu mohly být. Namísto aby se mi okruh otázek zužoval, rozšiřuje se až tak moc, že si začínám myslet, jestli si ze mě ti lidé, kterých se ptám, proč můj autista nespí, nedělají srandu. Pak to začnu přičítat důsledkům vlastního nevyspání.
Dnes, poté, co byl můj autista uložen k spánku, a poté, co po příchodu do obýváku zachycuji Kamily pochvalný pohled, neboť zdánlivě je klid (asi že to bylo na mně), záhy se ukazuje, že to byl omyl. A tak, protože je to na mně, jdu za práh domu, abych se podíval na měsíc, poslechl si kočky a okřikl psisko. A co mě tu najednou ruší? Větrník. Otáčí se ve větru a hnusně skřípe. Ani nad tím nepřemýšlím a jdu ho uthnout od zábradlí. A jak se vracím zpátky k domovním dveřím, najednou si říkám, teď už bude spát jako dítě.
Přicházím zpátky a pravím, "vyřešil jsem náš problém.".
Kamila na to, "a jak jsi to udělal?".
Odpovídám, "rozšlapal jsem dětem větrník a věř mi, že se mi při tom dvakrát ulevilo.".
Efekt mávnutí motýlího křídla, když se o něm zmíníte, určitě také vyvolá efekt mávnutí motýlího křídla. Zejména, pokud motýl bude zářivě barevný africký elegán a posluchačka plavovlasá intelektuálka. U autistů si ale můžete být jisti jedním. Že si nemůžete být jisti ničím.
