Dáša Stárková
- Počet článků 334
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1773x
Seznam rubrik
Dáša Stárková
Febrilní křeče u dětí aneb co může způsobit „očistná“ horečka
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Nesla jsem svou dvouletou dcerku sedící mi na boku. Šli jsme i s mým otcem z ordinace dětské lékařky, která zkonstatovala slabou letní virózu a na mé přání mi předepsala léky na teplotu, které mi noc předtím došly. Dokoupili jsme je a cestou k autu se to stalo. Moje holčička se prohnula do luku, začala rozhazovat ručičkama a s očima v sloup chroptit tak náhle, že jsem jí měla v první vteřině co dělat, abych jí neupustila.
Dáša Stárková
Co je u mne přirozený porod
Rodila jsem třikrát. Protože mezi mým prvním a posledním porodem uběhlo 20 let, mohu, myslím, srovnávat. Asi to zní neuvěřitelně, ale ani jednou jsem se porodu nebála a ani jeden můj porod mě neodradil od žádného dalšího. Mám daleko do ovce vláčené systémem a nikdy, ani ve chvíli největšího tlaku a bolesti, jsem nebyla natolik oslabená na těle a na duchu, abych nevěděla, co se se mnou děje a abych, v případě nesouhlasu, nedokázala říci razantní NE.
Dáša Stárková
Kudy kudy kudy cestička….
Tento víkend se mi drobně rozstonali synci a já si uvědomila, že k uzdravení, stejně jako k vyřešení čehokoliv, je potřeba nejen soucit a uvědomění si problému a zjištění, že je situaci třeba řešit, ale především zdravý odstup k získání nadhledu, know how, zručnost a v mnoha situacích i manažerské schopnosti (tam, kde je třeba týmová práce). A jakkoliv to možná bude znít jako nesmysl, připadne mi, že problém s imigranty by se mohl řešit obdobně.
Dáša Stárková
Nazývejme problémy pravými jmény, jinak se řešení nedobereme
Všímám si, jak sami sebe svazujeme strachem z odsouzení. Že nám fakt, že se zdráháme problém a především jeho příčiny případně pojmenovat, brání si vůbec uvědomit, že něco problém je a potažmo, že by se měl řešit.
Dáša Stárková
Stáli jsme všichni na stejné startovací čáře. Proč je to teď jinak a jak na to?
Kolega Kroupa mi nahrál myšlenku a mně nedá, abych se nezamyslela. Prosím, nevnímejte můj blog jako rasistický a nacionalistický výkřik. Snažím se poctivě zamyslet nad tím, co se během historie přihodilo, že přesto, že ta startovací čára nebyla tolik odlišná, je na tom Afrika tak jak je a tak moc potřebuje naši pomoc. Nechci tím naznačovat nic o nadřazenosti naší rasy, ale naopak přijít na to, jak Afričanům pomoci v jejich prostředí a zabránit tak všemu, čeho se tolik bojíme a co jsem popsala.
Dáša Stárková
Česká budoucnost v italských vodách a křeslech EU
Měsíce tu teoretizujeme a diskutujeme, přeme se a napadáme. Někteří považují přistěhovalectví a zvláště muslimů za problém, zatímco jiní prosazují ideu multikulturalismu. A mezitím nám megaproblém zaklepal na dveře. Přiznám se, děsím se toho dne, až naše vláda podlehne výsledkům summitu EU a přijme na naše území první imigranty. V tomto případě jsou to lidé z Afriky, mnozí z nich muslimové.
Dáša Stárková
O (ne)obyčejných věcech - Osud jedné „komůrky“
Když se to narodilo... ne, místnosti se nerodí, ale staví, vždyť já vím. Čili znovu, když to bylo projektováno, měla to být kuchyně, oddělená od velkého obývacího pokoje. Budoucí obyvatelé a majitelé se však rozhodli, že především ctí soukromí jednotlivých členů domácnosti a budou domeček koncipovat tak, aby měl každý svou malinkou ložničku i za cenu obývací kuchyně, o kterou budoucí majitelka původně ani malinko nestála. Tahle místnůstka má necelých 10m2.
Dáša Stárková
Ač jsem matka, odvody do aktivních záloh mi nevadí
Ač jsem matka dvou synů a dcery (přičemž nejmladšího syna se mohou týkat), nikterak mne vidina odvodů do aktivních záloh v takové míře, jak je uveřejňováno, neděsí ani nepohoršuje. Nevidím nic špatného na situaci, kdy si země prostřednictvím armády prolustruje, kolik potencionálně bojeschopných jedinců má k dispozici a když těm bojeschopným (a zejména těm boje ochotným) poskytne příslušný výcvik (na němž strávený čas má navíc v plánu uhradit).
Dáša Stárková
(Ne)Maturita (nejen) v učňovském školství aneb vše je o správné motivaci
Mám tři děti, z toho dvě dospělé, které již, v podstatě, na svou cestu životem, zdá se úspěšně, vykročily. A všechny tři vychovávám či vychovávat hodlám ve stejném duchu. Totiž, aby si co nejdříve uvědomovaly, že se neučí pro mne či tatínka, ani pro peníze od babiček za jedničky, ale proto, aby si jednou mohly vybírat obor, ve kterém budou působit. A také že, pokud prokážou schopnost se učit novému, mohou takových oborů za svůj dospělý život vystřídat několik, dle své preference a schopností. Nejsem jistě sama, kdo jim je toho živoucím příkladem (působím v jiném oboru, než který jsem vystudovala).
Dáša Stárková
Lidé bděte, lumpům na lep nesedněte (řádně předtím zagůglete)
Včera večer jsem, znavena, komunikovala s několika kamarádkami na facebooku, na půl oka sledovala TV a v tu chvíli mi do oka padla zpráva sdílená kamarádem. Byla o tom, že kdesi v Nigérii muslimové nemilosrdně zaživa upálili 220 křesťanů. Byl k tomu přiložen více než výmluvný obrázek (viz odkaz) s česko-slovenským (spíše ani českým ani slovenským) burcujícím dovětkem :
Dáša Stárková
Sami jsme dali Babišovi hůl do ruky
Nebudu lhát, i mne rozhořčila myšlenka pokladen a potažmo přesně evidovaných odvodů. I já si uvědomuji, že ti, kvůli kterým byla tato myšlenka uvedena do akce (velké firmy), budou dále týt ze svých nadměrných zisků (vždy najdou peníze na to, aby zaplatili specialisty, kteří najdou v tomto zákoně díru), zatímco většina z těch malých bude mít ještě dále do úst. Ti si budou moc vybrat jen, zda navýší ceny svých výrobků či služeb anebo zda budou muset pracovat o mnoho více (což mnohdy není fyzicky možné), aby si při používání pokladny vlastní udrželi jakýs takýs životní standard.
Dáša Stárková
Babičko, vyprávěj (aneb malé zamyšlení nad možnou budoucností)
Zase jsou tu letní prázdniny, děti a jejich partneři si neberou dovolenou, aby nepřišli o práci, a mně se sešla veškerá droboť. Moje krásné vnučky si mohou obléknout šortky, sundat hidžáby a poškádlit se se svými bratry a bratranci, které ve škole nepotkávají. Ti je tahají za nádherné světlé vlasy, které vypadají, jako by pokaždé za léto u nás nabraly na délce, barvě a síle. Chlapci se mohou přestat chovat povýšeně, protože vědí, že u babičky jim to nefunguje a mohou se chovat adekvátně svému věku, ne jako malí dospělí. Taky jsme hned první večer po jejich příjezdu schovali koberečky a odložili korán s tím, že se ho budou muset začít memorovat až týden před koncem prázdnin. Naštěstí mají skvělou paměť.
Dáša Stárková
Víkend na hovínko
I takové dny jsou, zpívá Michal David a já dodávám, že někdy i víkendy. Můžete mít plány všelijaké. Záhony, keře, kompostér mohou křičet o vyčištění, ulehčení, odebrání, shrabání, zasetí. Klidně Vám může přát počasí jako nikdy. Ale když se nedaří, tak se nedaří.
Dáša Stárková
Proč je tak těžké říci ne?
(a jak vědět, kdy je to správně a nebát se, co by tomu řekli ostatní) Jsem silný ročník 70, to čtenáři mých blogů vědí (či si mohli spočítat). Nevím, zda je to ročníkem, faktem, že jsem nejstarší dítě anebo výchovou ze strany rodiny či tehdejšího systému, ale mám problém říkat NE=být „za tu zlou“. Mí sourozenci (o 7 a 14 let mladší) a další generace po nich už takový problém nemají. Proč asi?
Dáša Stárková
Tluču na poplach, hledám stejně naštvané dospělce. Pojďme to řešit!
Odpusťte, kolegové blogeři a spoluobčané, ale z historického hlediska je úplně jedno, co, kdy, jak a komu řekl pan prezident Zeman. Takového jsme si ho zvolili a takového ho budeme muset v prezidentském úřadě strpět druhou polovinu jeho mandátu. Je nepodstatné, jak moc budeme protestovat proti tomu, že pan prezident odjede do Ruska či předtím proti průjezdu amerického konvoje. Je to jeho rozhodnutí a je to pan prezident Zeman, kterého jde buď respektovat anebo mít vůči němu emoce negativní. Rozhodla jsem se pro první alternativu s tím, že ho znovu volit nebudu. Můžeme jen doufat v náš zdravější, kolektivní úsudek, že si příště na pomyslný trůn české politiky a diplomacie zvolíme úctyhodnější osobnost.
Dáša Stárková
Ano, paní Maruškinová, hodně z nás nechceme přijít s islámem do přímého styku
Ač jsem tak zahájila jeden ze svých blogů, necítím se být ani islamoFOBEM ani islamoBIJCEM. Netrpím spasitelským komplexem, necítím nenávist a už vůbec netoužím islám zcela vymýtit z povrchu zemského (dle pravidla „každému, co jeho jest“). A to i přesto, že jsem s islámem, muslimy/islamisty a bigotně věřícími a slepě poslušnými lidmi (nejen, ale často all in one) do kontaktu přišla. Skutečně jsem se snažila je pochopit, vcítit se do nich a představit si, zda bych byla schopna a ochotna v takovém prostředí žít (aniž bych v sobě musela potlačit vše, co mne dělá takovou, jaká jsem) a zda bych byla schopna veškeré aspekty tohoto prostředí akceptovat. Upřímně doznávám, NEBYLA. Ani schopna ani ochotna.
Dáša Stárková
Nechtěla bych být v kůži rodičů Andrease Lubitze
Říká se, že nejhorší životní zkušenost ze všech je dívat se do hrobu vlastnímu dítěti. Myslím, že o tom nepochybuje nikdo z nás, kdo se dnes a denně strachujeme o své ratolesti, ať jim je pár sekund nebo –sát let! Musí být hrozné přijít o syna a musí být ještě horší se vzápětí dovídat, že byl pravděpodobně nejen strůjcem smrti své, ale v podstatě masovým vrahem. Že už navždy bude v očích odborné i laické veřejnosti vykonatelem strašlivé smrti dalších 149 lidí včetně malých dětí.
Dáša Stárková
Poprvé souhlasím s naším prezidentem
Chci předeslat, že jsem moc ráda, že se unesené mladé ženy, Hanička a Tonička, mohly vrátit ke svým rodinám. Myslím, že si prožily své a že se se svými zážitky budou zbytek života vyrovnávat. Na druhou stranu (asi poprvé) souhlasím s rozhodnutím prezidenta se s nimi nesejít a nevyvolávat tím pocit v dalších mladých lidech, že se také mohou nazdařbůh vypravovat do nebezpečných končin s vědomím, že to nakonec dobře dopadne, že je někdo zachrání a nakonec dostanou i pomyslné poplácání po zádech. Už jen proto, že setkání s prezidentem a potýkání se s reakcí médií a veřejnosti je asi to poslední, o co děvčata a jejich rodiče v současné době stojí.
Dáša Stárková
Jak jsme fandili na Pražském půlmaratonu 2015
Včera jsme já a náš nejmladší byli fandit tatínkovi, který se, jako mnoho jiných závodníků, postavil na start včerejšího půlmaratonu. Předně jsem si užívala toho, že jsme dorazili včas. Byl čas se rozhlédnout, najít si dobré místo za startem a náležitě manžela poplivat před odchodem do depa (synek v tu chvíli spinkal ukolébán předchozím prvním zážitkem- jízdou metrem). Když zazněl výstřel startovací pistole, pochopila jsem, proč momentálně indisponovaná dcera odmítla jet fandit se mnou. Sledovat borce, vybíhající za zvuků Smetanovy Vltavy, a nemoci tam být s nimi, musí být pro závodníka tortura.
Dáša Stárková
Národe pomož sobě aneb toto se samo vážně „nevyčokoláduje“
Nejspíš to znáte sami. Něco se porouchá a hlásí, že se blíží doba jeho odpisu, ale Vám se to zkrátka teď zrovna nechce řešit. V takových chvílích tatínek mých starších dětí občas říkal: „Nechme to, ono se to vyčokoláduje“. A skutečně. Na příště televize fungovala, pračka prala, vysavač vysával, dětské autíčko troubilo a jezdilo. Ještě chvíli. A takhle nějak to je teď se situací s uprchlíky, azylanty a přistěhovalci (nejen islámského vyznání), kteří budou spolu s naším působením v EU do naší země přicházet.
Dáša Stárková
Omlouvám se Angelině Jolie a apeluji : „Život stojí za prsa a dělohu!"
Uznávám, že jsem se (nejen včera) hluboce mýlila. Nezmapovala jsem si dostatečně současný stav a potažmo možnosti našeho zdravotnictví, nepročetla dost statistik a nechala jsem promluvit negativní emoce. Ráda bych se omluvila Angelině za znevážení jejího poselství. Zapomněla jsem totiž, že většina z nás si zkrátka musíme sáhnout na rozpálenou plotnu (či být přímo u někoho, kdo po sáhnutí na ní trpí), abychom se o tom, jak se popálení vyhnout, hluboce zamysleli a učinili –třeba i osudové- rozhodnutí a diametrálně změnili své počínání i myšleni.
Dáša Stárková
Oprava, nestává se ze mne islamofob, ale brojič za nastavení funkčních pravidel
Pokusím se o příměr či bajku. Mám velkou barvitou rodinu. Krom pěti zástupců homo sapiens do ní patří pes- retrívr, kočka, kocour, morče a had-korálovka (pruhovaný škrtič, žijící v teráriu a krmený jednou laboratorní myší týdně). Všichni žijeme, jak pevně doufám, ve vzájemné shodě a je tomu především proto, že všichni máme ukojeny své potřeby a vymezený prostor.
Dáša Stárková
Můj rozpolcený pohled na operace Angeliny Jolie
Když si známá herečka nechala před dvěma lety (ve svých 37 letech) provést mastektomii, tleskala jsem jí a netajila se obdivem. Už jen proto, že jsem o podobných činech sama uvažovala dvakrát. Poprvé, když jsem před první svatbou, ve svých 21 letech, byla odeslána svou gynekoložkou na oddělení COP (centrum onkologické prevence) a podruhé, asi v 35 letech, když mi současně zemřely dvě dobré známé na rakovinu prsu a já si, již sama vychovávající své dvě malé děti, nahmatala to, co jsem považovala za bulku.
Dáša Stárková
Proč se stávám islamofobem
Bývala jsem extrémně důvěřivá, sluníčková, soucitná a chápavá. Dělila jsem se o svačiny, zastávala outsiderů, nezřídka jsem své mamince domů dovedla toulavé kotě, štěně a dokonce i žebravou cizí babičku. Při své první návštěvě Anglie v roce 1991 jsem obdivovala jejich symbiózu s přistěhovalci. Při dalších návštěvách jsem nestačila zírat, kam až může dojít příliš benevolentní a následně již bezzubá přistěhovalecká politika.
Dáša Stárková
Je tu jaro, moc se těším na všechna Tvá „poprvé“
Ahoj synku! Po letech tlačím kočárek, procházím chronicky známá místa, potkávám známé lidi, povětšinou provádím obyčejné činnosti, vidím stále stejné věci, ale nic z toho není stejné. Pro Tebe, který jsi teď stále se mnou, je většina z toho POPRVÉ.
| předchozí | ... 8 9 10 11 12 13 14 | další |
