Nechtěla bych být v kůži rodičů Andrease Lubitze

Říká se, že nejhorší životní zkušenost ze všech je dívat se do hrobu vlastnímu dítěti. Myslím, že o tom nepochybuje nikdo z nás, kdo se dnes a denně strachujeme o své ratolesti, ať jim je pár sekund nebo –sát let! Musí být hrozné přijít o syna a musí být ještě horší se vzápětí dovídat, že byl pravděpodobně nejen strůjcem smrti své, ale v podstatě masovým vrahem. Že už navždy bude v očích odborné i laické veřejnosti vykonatelem strašlivé smrti  dalších 149 lidí včetně malých dětí.

Musí být hrozné usínat a probouzet se s pocitem, co jsme zanedbali či přímo udělali špatně ve výchově svého dítěte, když jsme ho podporovali v jeho dětství, dospívání, výběru (či přímo vysnění) povolání a přípravě na jeho vykonávání. Musí být příšerné probírat den za dnem, hodinu za hodinou, co jsme přehlédli, jak mohl syn před námi zatajit své zdravotní a patrně i duševní problémy a zda jsme vůbec mohli tak hroznému neštěstí zabránit a jak.

Myslím, že jejich zármutek a každodenní zpytování svědomí neutěší ani skutečnost, že se jejich syn v nedožitých 28 letech  dostal přes svůj nízký věk a malé pilotní zkušenosti do wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Andreas_Lubitz).

Musí být šílené být rodičem zločince, zvláště když máte v živé paměti jeho první úsměvy, krůčky, pokroky, hry, pokusy, když máte pocit, že své dítě znáte… totiž znali jste.

Musí být destruktivní toto vše prožívat uvnitř a vnímat, jak je Váš život, spolu s životem Vašeho dítěte, cupován a prozkoumáván kousek po kousíčku a dáván médiím, pozůstalým obětí i laické veřejnosti všanc.

Nechtěla bych být v kůži Andrease Lubitze. Musel trpět nepředstavitelnými bludy, které v něm potlačily svědomitého pilota, kterým tak moc toužil být, a které ho přiměly využít příležitosti a ukrátit životy tolika nevinných lidí a proznámit se celému světu tak zrůdným činem. Ale on „si“ umřel (čas a způsob své smrti si vybral a vykonal) a nechal tu své rodiče. Skutečně bych nechtěla být v jejich kůži.

P.S. Nejhorší na tom všem je, že i kdyby se někdy v dalekém budoucnu prokázala nevina Andrease Lubitze (jistě by nebyl historicky prvním obětním beránkem obdobného neštěstí), jeho rodičům už toto příkoří a utrpení nikdo nikdy neodčiní.