Sami jsme dali Babišovi hůl do ruky

Nebudu lhát, i mne rozhořčila myšlenka pokladen a potažmo přesně evidovaných odvodů. I já si uvědomuji, že ti, kvůli kterým byla tato myšlenka uvedena do akce (velké firmy), budou dále týt ze svých nadměrných zisků (vždy najdou peníze na to, aby zaplatili specialisty, kteří najdou v tomto zákoně díru), zatímco většina z těch malých bude mít ještě dále do úst. Ti si budou moc vybrat jen, zda navýší ceny svých výrobků či služeb anebo zda budou muset pracovat o mnoho více (což mnohdy není fyzicky možné), aby si při používání pokladny vlastní udrželi jakýs takýs životní standard.

Jsem si vědoma skutečnosti, že malí živnostníci budou mít zisky ještě menší a mnohým se tak moc nevyplatí investovat do pokladny (a zároveň přijít o významný zdroj svých příjmů), že jich několik bude nuceno pověsit svou živnost na hřebík.

Přitom jsme tu pomyslnou hůl dali Babišovi do ruky  sami. Kolikrát jsme (jako zákazníci) řekli „nechte to /myšleno bez účtenky/“ či sami, coby poskytovatel služby, nasadili dvojí ceny, abychom si ušetřili papírování?

Všichni jsme se, vlastně z nejlepší vůle a v duchu „ruka ruku myje“ dostali do situace, kdy se chováme liberálně jeden vůči druhému (pro tuto chvíli), ale nesprávně, nezdráhám se říci protiprávně, pro státní pokladnu, pro naše chvíle budoucí.

Je to vlastně stejný začátek konce blahobytu jedince, jako když si naši pradědečkové schovávali peníze do „strožoku“ namísto, aby je dali do oběhu.

Mluvím v první osobě čísla množného, protože nejsem výjimka. I já si uvědomuji své chyby a hodlám se chovat jinak. Jak jako poskytoval tak jako spotřebitel. Možná s křížkem po funuse, ale přeci jen.

První zmínky o výběrčích daní a fungujícím státě znám z Pyšné princezny. Tam byli výběrčí daní pojati jako zlí tupci. Ale zamysleli jste se někdy, jak je možné, že Země krále Miroslava fungovala lépe a radostněji?

Víte, taky se mi nechce utíkat někam pryč jen proto, abych si mohla svobodně zazpívat a zatančit. Ale nějak si říkám, že tou osobní poctivostí sám sobě i jeden vůči druhému by to mělo začít.

Pak se totiž budeme moci svobodně zlobit, neboť budeme mít zameteno před vlastním prahem.

Autor: Dáša Stárková | středa 15.4.2015 13:13 | karma článku: 14,58 | přečteno: 837x