Ano, paní Maruškinová, hodně z nás nechceme přijít s islámem do přímého styku

Ač jsem tak zahájila jeden ze svých blogů, necítím se být ani islamoFOBEM ani islamoBIJCEM. Netrpím spasitelským komplexem, necítím nenávist a už vůbec netoužím islám zcela vymýtit z povrchu zemského (dle pravidla „každému, co jeho jest“). A to i přesto, že jsem s islámem, muslimy/islamisty a bigotně věřícími a slepě poslušnými lidmi (nejen, ale často all in one) do kontaktu přišla. Skutečně jsem se snažila je pochopit, vcítit se do nich a představit si, zda bych byla schopna a ochotna v takovém prostředí žít (aniž bych v sobě musela potlačit vše, co mne dělá takovou, jaká jsem) a zda bych byla schopna veškeré aspekty tohoto prostředí akceptovat. Upřímně doznávám, NEBYLA. Ani schopna ani ochotna.

Nemohu si pomoci, vadí mi submisivita muslimských žen a nadřazený postoj mužů-muslimů. Nadřazený nejen vůči jejich ženám a dcerám, ale především ke všem, kdo nesdílí jejich víru. Vadí mi pokrytectví, jakého jsou vůči nám, nevyznávajícím jejich víru, schopni. Pokud vím, víra jim přímo doporučuje (či nakazuje?) bezvěrcům lhát.

Jak se tedy někteří naivkové mohou domnívat, že sem můžeme pustit ty muslimy, kteří slíbí svůj umírněný postoj k jejich víře!?! Za prvé to, co nám slíbí, nemusí splnit a za druhé pro muslima NEEXISTUJE umírněný postoj k jejich víře. Víra je pro ně návod na jedině správné žití, víra je život, za víru jsou ochotni a schopni (nejen) svůj život položit, to už přeci dávno víme!

 V neposlední řadě mi vadí mi jejich „když jsi u nás, podřiď se-jsi host, když jsme u Tebe, podřiď se-jsme hosté“. A to by se nezměnilo a to zkrátka nechci. Nechci a dle zásad demokracie bych měla mít možnost říci, co nechci a žádat své zákonodárce, aby můj názor vzali v potaz, zvláště, je-li nás, kdo nechceme, více.

Je možné, paní Maruškinová, že tu v roce 2050 budou problémy s „povalujícími se přistěhovalci, vrahy a zloději“ a jinými kriminálníky mnohokrát větší než problémy s „pár“  muslimy. Kéž by! To by znamenalo, že jsme se s tím, co nyní považujeme za problém, vypořádali úspěšně, že jsme se přeci jen poučili z negativních zkušeností našich evropských sousedů, že jsme jim byli schopni předejít.

Cože nám tedy hrozí? Ať už to skutečně řekl „pouze jeden imám“ anebo ne, ať už je teroristická hrozba ze strany islamistů reálná či nikoliv, v reálu již mnoho desetiletí dochází k onomu „ovládání bezvěrců dělohami islámských žen“. Zatímco my, domácí, porodnost regulujeme tak, abychom byli svým dětem schopni zajistit určitou životní úroveň, rozumnou míru vzdělání a to, co zkrátka považujeme dle našeho nejlepšího soudu za to nejlepší, rodiny islamistů se množí- promiňte mi to přirovnání- jako králíci. Vždyť jediným úkolem jejich žen je rodit a vychovávat nové muslimy.

Čili ano, dokud mi bude srdce bít a rozum fungovat, budu apelovat na své okolí, aby otevřelo oči a uvědomilo si, že těmi svazky klíčů jsme zvonili především a právě proto, abychom získali svobodu. Svobodu se rozhodovat, svobodu si vybírat, svobodu říci ne a zejména svobodu vyjádřit svůj názor a svobodu kontrolovat, čemu budou naši potomci vyučováni, jak a kým vychováváni.

A také, abychom si uvědomili, že svoboda v žádném případě neznamená muset si něco nechat diktovat, muset přijímat uprchlíky, žadatele o politický azyl a přizpůsobovat své zvyklosti a potřeby zvyklostem a potřebám těch, kterým jsme nabídli své pohostinství.

Odmítám přirovnání, že apelovat na zdravý rozum a být ve střehu a napnout své síly, znalosti a um na prosazení svého názoru znamená být ustrašený. Jsem přesvědčena, že právě tady a teď je prostor na zdravou asertivitu, na to, abychom se ujistili, že jsme těmi klíči nezvonili zbytečně, že si můžeme svých pracně nabytých svobod svobodně užívat.

P.S diskutující prosím o věcné argumenty a slušné výrazivo obou stran. Ctím každý názor, dokonce i ten, který je v přímém rozporu s mým, zvláště, je-li rozumně a nikoliv demagogicky a dogmaticky prezentován. Předem děkuji

D.S.