Je tu jaro, moc se těším na všechna Tvá „poprvé“

Ahoj synku! Po letech tlačím kočárek, procházím chronicky známá místa, potkávám známé lidi, povětšinou provádím obyčejné činnosti, vidím stále stejné věci, ale nic z toho není stejné. Pro Tebe, který jsi teď stále se mnou, je většina z toho POPRVÉ.

Všechno to komentuješ očičkama doširoka otevřenýma, pusinkou od ucha k uchu, tělíčkem napnutým jako struna. Do všeho jdeš srdnatě, po hlavě (často doslova) a jen po očku sleduješ, zda mě či tatínka máš na dosah. Koneckonců, i ten nejstatečnější rytíř potřebuje občas dobít baterky, natankovat energii, utřít slzičky či uslintanou bradičku a prostě dokonale pošmudlinkat.

Poslední dobou se nádherně bublavě směješ a vydáváš i zvuky jiné než pláč a křik. Je legrační, že sám sebe zvláště tím halekáním překvapuješ. Prozkoumáváš rejstřík melodií, trénuješ intonační techniky, přiřazuješ různé zvuky různým zážitkům. A tak to bude ještě drahnou řádku let. A já se moc a moc těším.

Dáváš každým okamžikem celým svým tělíčkem najevo, kolik Tě udivuje věcí. Sluníčko vystrkuje své paprsky, raší tráva, byliny i dřeviny a já to všechno vnímám Tvýma očima.

Radostně mácháš ručičkama, když vidíš známé jako brášku a sestřičku, babičky a dědečky, pejska či kočičky. Fascinuje Tě, když  nad sebou vidíš ve větru třepotající prádlo, mhouříš oči před sluneční září, rozšiřuješ chřípí svého maličkého nosíčku, když ucítíš něco neznámého, usmíváš se na neznámé lidi, nejspíš protože se na ně usmívám já, Tvoje maminka.

Jakmile Tě poleká neznámý zvuk, podíváš se po mně doširoka rozevřenýma očima, abych Ti vysvětlila, co to bylo. Na vysvětlení „tatínek udělal hepčík“, „Samík udělal haf“, „jede auto“, „bráška a sestřička dělají dup dup“ ... se na mně lišácky  podíváš, jako bys říkal : „Vždyť já vím, už jsi mi to říkala“.

Nedávno jsi byl poprvé v bazénu a poprvé ses napil chlorované vody. Pak jsi poprvé seděl ve své jídelní sedačce a zahalekal jsi nám něco, co jsme si přeložili jako „to je prima, že mám konečně rozhled“.

Tolik se těším, jak budeš komentovat kytičky, stromečky, mráčky, prostě všechny ty pro Tebe novosti. Taky se těším, jak se budeš tvářit, až budeš postupně ochutnávat nejdřív jednotlivosti a pak už čím dál složitější pokrmy.

O něco méně se těším, jak po stopadesáté páté uvidím všechny ty Krtečky (oprava, ty po tisíci stopadesáté páté),  Mrazíky a Harry Pottery. Ale i tak se určitě neudržíme a budeme se s Tebou smát, plakat, lekat i bát.

Tolik si přitom budu vzpomínat na všechna poprvé Tvého staršího brášky i sestřičky, na jejich reakce a rozzářená očička, nadšením rozklepané ručičky, všechny ty roztodivné emoce, které je a potažmo mne tolik rozechvívaly tenkrát.

A trochu se u toho budu netěšit na dobu, až budeš stejně velký jako oni a já už nebudu moci naplno sdílet Tvá poprvé.

Pusy (i za tatínka) Tvá mamka