Babičko, vyprávěj (aneb malé zamyšlení nad možnou budoucností)

Zase jsou tu letní prázdniny, děti a jejich partneři si neberou dovolenou, aby nepřišli o práci, a mně se sešla veškerá droboť. Moje krásné vnučky si mohou obléknout šortky, sundat hidžáby a poškádlit se se svými bratry a bratranci, které ve škole nepotkávají. Ti je tahají za nádherné světlé vlasy, které vypadají, jako by pokaždé za léto u nás nabraly na délce, barvě a síle. Chlapci se mohou přestat chovat povýšeně, protože vědí, že u babičky jim to nefunguje a mohou se chovat adekvátně svému věku, ne jako malí dospělí. Taky jsme hned první večer po jejich příjezdu schovali koberečky a odložili korán s tím, že se ho budou muset začít memorovat až týden před koncem prázdnin. Naštěstí mají skvělou paměť.

Konečně mohu zase fungovat jako správná babička. No ano, koupila jsem na černém trhu půlku prasete. Před příjezdem vnoučat jsem nadělala jitrničky a tlačenku, dědečkovi sádlo a sulc a napekla koláče a buchty. Dnes s děvčaty pečeme cukroví, perníčky, vánočku a děda s chlapci ozdobili stromeček a nachytali kapříky v nedalekém rybníčku. Děda udělal svou specialitu, obrovskou mísu bramborového salátu. Děti pobíhají kolem nás, prostírají, prozpěvují a já smažím a rybu a řízky. Podle naší rodinné několikaleté tradice první sobotu prázdnin přijíždí i naše děti a všechny rodiny pohromadě děláme dětem Štědrý den. Děti přivezou staré fotky a filmy a společně dětem vyprávíme. V tento den vyprávíme, co je koleda, co se Vánocemi původně oslavovalo. Většinou vyndáme bibli a čteme  vnoučatům o narození Ježíše Krista,  o Betlémské hvězdě a  o Třech králích. Aby nám vytrávilo, zahrajeme  si po nadílce na zahradě všichni fotbal. Až nás kluci pokopou, my děvčata si zahrajeme badminton a jiné, spíše holčičí, hry.  A nakonec si společně opečeme buřty, co mám na mrazáku schované pod halal masem a děda ze svých zásob odněkud vyndá mužským po láhvince Plzničky (nejspíš ze sedmého schodu). Přitom lijeme olovo, krájíme jablíčka a pouštíme lodičky z vlašských ořechů.

Já vím, přijde Vám to zvláštní, ale co nový Parlament zrušil tyto dny jako státní svátky, málokdy je můžeme slavit, takhle pohromadě už teprve ne.

Nedaleko od nás stával nedaleký středověký kostelík, kam prarodiče chodili na skutečný Štědrý den, aby si s kamarády a známými společně zazpívali koledy a odnesli si jmelí za úplňku sbírané (starý druidský zvyk). Tam je teď minaret. Nicméně mnozí z nás se, než byly zavřeny či se zemí srovnány kostely, nechali vysvětit za protestantské a starokatolické kazatele, takže na konec našeho improvizovaného Štědrého večera zaklekneme všichni pospolu a odříkáme motlitbu Páně i s Večeří Páně.

Moje kamarádka, co bydlí na bývalé Moravě, se mi svěřila, že to s vnoučaty praktikují obdobně. Ti dokonce chovají čuníka ve sklepě. Na prdelačku, jelítka a červenou tlačenku se k nim zdaleka sjíždějí příbuzní  a známí. Její manžel a jejich sousedi se nevzdali palírny. Nebojte se, veškeré produkty se používají jen do tinktur a starých „babských“ medicín. Podle nových pravidel  dostává každé ráno každý dýchnout a běda, kdybyste měli byť i jen zbytkový alkohol po víkendu. Proto byly veškeré palírny odstěhovány do nedalekých jeskyní a ví o nich jen pár vyvolených. Na jižní Moravě si stejně tak zakládají na tradici pěstování vinných hroznů. Dnes se z nich dělají hrozinky a jako přidruženou výrobu vyrábí med do tradičních zákusků. To víte, že na černém trhu jde sehnat sem tam lahvička vínka, ale nikdo si netroufne vice než loknout z výše uvedeného důvodu.

Až děti odjedou za svými povinnostmi, vezmeme vnoučata do Prahy. Orloj je sice vypnutý, aby nerušil svolávání k motlitbě, ale i tak dětem ukážeme dílo starého Mistra a nedaleké místo, kde bylo sťato 27 statečných českých pánů. Odtud to není daleko na Vyšehrad a Veleslavín. Cestou si připomínáme České i Pražské pověsti. Jindy zase  jedeme na Karlštejn či Křivoklát. Každé prázdniny stihneme vyšlápnout na Blaník, kde dětem vždy vyprávíme zvěst o rytířích, co nás vysvobodí, až bude nejhůře. Když se nejmladší vnučka, Dášenka (po mé babičce Stárkové), dětským hláskem zeptá, kdy to bude, pohladím jí beze slov po vláscích a upravím hidžáb, abych schovala její blond vlásky a modré oči po prapradědečkovi. Občas je vezmeme do Betlémské kaple, vyprávíme o  Janu Husovi, Janu Žižkovi a naposledy jsme jim připomněli i Jana Amose Komenského.

Večer, když se nám děti schoulí v naší velké posteli, děda, dříve velký táborník, vypráví, jaké to bývalo, když jezdili na tábory chlapci i děvčata společně, když mohli podnikat spousty akcí jako koupat se venku v rybníku, hrát míčové hry a na lodičce mohly dělat zadáky i děvčata.

Ano, myslíte si správně, že poslední víkend prázdnin, až si děti přijedou pro vnoučata před začátkem školy, budeme s děvčaty barvit vajíčka, páni kluci plést pomlázky a budeme se honit po dvoře. I s naším psem. Ano, dalo to práci sehnat dvě fenky rasy Basenji. Nemohou štěkat a nechali jsme je vykastrovat, aby  nás neprozradily. Rozhodli jsme se s totiž dědečkem, že vnoučatům předvedeme věrnost psích kamarádů v praxi.

Moc nás mrzí, že jsme toho pro naše vnoučata nezvládli udělat více, ale pevně věříme, že nám Pán Bůh dá ještě pár let na to, abychom splnili slib daný našim prarodičům. Totiž, že budeme dělat vše, abychom v našich dětech zažehli touhu po poznání a udržování všeho, co k našemu Češství patří.