Zuzana Čekalová
- Počet článků 50
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4179x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Zuzana Čekalová
Jak jsme ve frontě v Tesku uctili Václava Havla
Opřela se do francouzských berlí a do kapsy napcala vypadávající šálu. „Já chtěla zaplatit tím kuponem, co mi dcera dala k vánocům, osm stovek, pane, osm stovek! A víte, co mi řekla? Ta u tý pokladny? Že prej ty kupony neberou, že je pokladna nezná! Osm stovek! Dárkovej kupon, tady koupenej, a pokladna ho nezná? Já tady budu stát a budu čekat, protože tohleto si přece nenechám líbit!“
Zuzana Čekalová
ONI, ti všemocní tam nahoře. Kdo vlastně???
„O tohle by se měli postarat, to takhle nejde.“ „Tu cestu by měli opravit, ty díry jsou hrozné.“ „To je tak drahé, to by měli nějak regulovat.“ Taky jste to už někde slyšeli? Nebo variaci na toto téma? Já to slyším často. A vždycky se toho navrhovatele ptám: „A kdo teda by to měl udělat? Kdo jsou ti ONI“? Navrhovatel často znejistí a zjistí, že neví. Prostě ONI, ti, co se o TO starají. Kdo ONI? A o CO se starají?
Zuzana Čekalová
Etika pouličních prodejců – před nemocnici ne!
V poslední době musím bohužel častěji než jindy docházet k lékaři. Vyprávění o tom, že v březnu zavoláte k lékaři, že vás bolí noha, zda by se vám na to nemrknul a on řekne Jasně, nejbližší termín máme v červenci, teď opominu. Ale má to souvislost – když se v tom březnu objednáte na červenec, tak máte dvě možnosti – buď vás bolest přejde, nebo se zhorší natolik, že pak lékař na vás křičí Proč jste nepřišla dřív?? Jsem případ něco mezi – noha bolela tak příšerně, že jsem nevyčkala do termínu objednání, ale šla na pohotovost už v květnu... Dřív jsem nepřišla proto, že jaksi nebylo kam, leda na tu pohotovost, že ano. A tak tam pak musíte furt, protože stav se za těch pár měsíců dost zhoršil. No, ale takový je systém.
Zuzana Čekalová
Nechápu, za co lidi utrácejí
Vyprávěl dneska chytrý pán v televizi, že lidi šetří, mají málo peněz, kupují levné věci, méně utrácejí. Rozproudila se doma debata, za co lidi tak strašně utrácejí, že se pořád musí řešit jakési rozhodčí doložky ke spotřebitelským úvěrům, že se vůbec uživí lichvářské firmy půjčující „rychlé“ peníze na obrovské úroky a proč si lidi u nich vlastně půjčují. Protože my doma to jaksi nechápeme.
Zuzana Čekalová
O zraněné kobře aneb Domácí komunikace
Čím dál tím víc jsem přesvědčená, že nejmenší územní jednotkou, kde se používá unikátní komunikační jazyk, není stát, ani oblast, ani město, ani městská část, ale každá rodina. A jsem si jistá, že k tomu přispívají děti v rodině obsažené. Každé dítě, když se učí mluvit, si zjednodušuje slova tak, aby se mu dobře vyslovovala. Spousta těch nejroztomilejších slov pak přijmou dospělí a začnou je používat i mezi sebou. Zkomoleniny pak přispívají k jakémusi ještě intimnějšímu sblížení nejbližších lidí. Veselo může být, když se pak tyto zkomoleniny tak zautomatizují, že je použijeme i mimo rodinu. Tuto situaci pak dělíme na dva děje podle toho, jestli naším partnerem v hovoru je kamarád, nebo naprosto cizí člověk. Kamarádovi to zajisté vysvětlíme, ten se zasměje a je to. Cizí člověk si nejdříve myslí, že špatně rozuměl a když mu zkomoleninu zopakujete, pojme podezření, že jste asi cvok.
Zuzana Čekalová
I úctu dávkujte s mírou
K napsání článku mě inspirovala kolegyně blogerka. Včera napsala úvahu o tom, jak jí rodiče celý život vyčítali, kolik je stojí peněz a jak jí to trápilo. Do diskuse pak lidi přihazovali své příběhy, jak rodičům platí za "nocleh", když je jedou navštívit nebo jak nakupují jídlo, když k nim jdou, protože hodně sní a rodiče jim to pak vyčítají.
Zuzana Čekalová
V MHD se přemnožili blázni
Možná jste si toho taky všimli. Nastoupíte do tramvaje, chvíli tak nějak koukáte do prázdna, a pak zaregistrujete hovor. Hlasitý hovor. Myslíte si, že se zas nějací puberťáci předvádějí a mluví co nejvíc nahlas. Ale ne. Je to člověk, který mluví sám se sebou. V poslední době mi připadá, že se v MHD tito blázni nějak přemnožili.
Zuzana Čekalová
Přišla na mě sociálka!!!
Do včerejška jsem si myslela, že kontrola ze sociálky, když jste na neschopence, je něco, čím se v televizi straší flákači a simulanti. Že se o tom jen vypráví, ale nikdo to nikdy nezažil, neviděl, že to neexistuje. To jsem se pletla.
Zuzana Čekalová
Noha v sádře! Nuda! Pomoc!!!
Tento článek vzniká nikoliv k vyjádření sek danému tématu, ale pro emotivní rozdělení se o svou současnou náladu. Proto prosím všechny čtenáře, zejména ty náhodné, aby v článku nehledali pointu a nedivili se, že případně žádnou nenajdou.
Zuzana Čekalová
Komunistka v TV dneska zase kecala
Jen tak jsem u vaření cvakala na ovladači televize. Na chvíli tam byly Otázky Václava Moravce. Jakási paní, v závorce za jménem měla KSČM a prej to je stínová ministryně zdravotnictví (nevím, čí stín aktuálně je), právě říkala dobrej hlod. Prý po zavedení regulačních poplatků stouply náklady všech domácností o 30% a listovala u toho v papírech a potřásala hlavou na znamení, že jako tak to je a jakýkoliv odpor odmítá.
Zuzana Čekalová
Závažná otázka silonových punčocháčů
Muži jsou ušetřeni mnoha typicky ženských věcí. Nutnosti naučit se do svatby vařit. Dohlížení na úklid v bytě/domě. Porodů a vůbec všech hormonálních výkyvů. Vysokých podpadků. Kvůli tomu všemu bych ještě zatnula zuby. Co pánům ale FAKT závidím, je možnost mít bavlněné ponožky do jakékoliv obuvi. Obout si bavlněné ponožky není žádné umění. Obléci si silonové punčocháče, to bych chtěla muže vidět. Mít nohy doslova v bavlnce, to je těžká pohoda. Pánové, zkusili jste někdy mít nohy celý den zavřené v botě v silonové ponožce/punčoše/punčocháčích?
Zuzana Čekalová
Můj spánek ruší černý nepřítel
Je to k zbláznění. Určitě to taky znáte. Žijou všude kolem nás. Bydlí si, kde chtějí, dělají kravál, bordel, živí se tím, co kde najdou, nic je nezajímá. Ráno vás budí řevem pod okny a když jdete ráno do práce a večer z práce, posměšně na vás koukají, že jste blbí, kam to chodíte, když na světě je tak krásně. Oni nemusí nic dělat, jsou svobodní.
Zuzana Čekalová
Jarda Jágr a já jsme nemocní
Právě vyšel článek o tom, že Jaromír Jágr má virozu a možná neodletí na MS v hokeji. Všichni jsou z toho na větvi, bodejť, Jaromíra je v týmu třeba. O mně by mohli napsat úplně stejný článek. Ale nenapíšou. Mě na MS nikdo nepotřebuje. Na bruslích se sotva držím a na pravé křídlo ani nedobruslím. Viry jsou mrchy DNA-ovité kapsuloidní. To si takhle bruslíte na tréninku (Jarda) nebo sedíte v kanceláři (já), virus na vás skočí, a už ho máte. Ráno jste jako rybička, pan Růžička nebo můj šéf vás rádi vidí, odpoledne vás zaškrábe v krku a večer se už vezete. Jedete domů (Jarda na Kladno, já do Michle), hlásíte šéfovi, že jste KO (Jarda i já) a snažíte se léčit. V tomto bodě se naše cesty s Jardou rozcházejí (aspoň doufám, v jeho zájmu a tím i v zájmu úspěchu našich hokejistů na MS).
Zuzana Čekalová
Proč bych nemohla být hokejistou
Koukám tady na zápas Slavie s Plzní, sešívaní si právě dali vlastní gól, smůla a kuriozita, ale co se dá dělat, musí se hrát dál. Komentátoři ten moment podezírají z toho, že by mohl být dneska velmi důležitý. Musím říct, že stát se něco takového mně, asi bych se tam rozbrečelaa dál hrát nechtěla. Nebo nedejbože kdybychom jako mančaft prohrávali 1:3 na zápasy a mělo by se jet hrát k soupeři. Nikdo by mě nedonutil se snažit ještě to otočit. Hokejisti se vždycky snaží. Malá odolost, to je jedenz důvodů;-), proč bych nemohla být hokejistou;-).
Zuzana Čekalová
Co to byl Dukelský závod branné zdatnosti aneb Můj život před r.89
Kolega bloger mě inspiroval k napsání vzpomínkového článku. Tento kolega vypočítal všeliká fakta o životě v minulém režimu, a to z pohledu dospělého. Ale co my, kterým v době revoluce bylo 13 let? Co my si pamatujeme? Co VY si pamatujete?
Zuzana Čekalová
Česko-moravské jazykové bariéry 2 – špíz s vepřovou játrou
Jazykové bariéry mezi Čechami a Moravou jsou rozsáhlé a nemůžu si pomoct, při každé návštěvě své rodné severní Moravy najdu materiál na toto téma:) Minulý víkend jsme jeli k našim zas a protože měla půlka rodiny narozky a mámu už přestalo bavit pořádat velkolepé oslavy doma, šli jsme do restaurace. A tam vám bylo materiálu!!!:)
Zuzana Čekalová
Česko-moravské jazykové bariéry – dorta, hadra, bot
Slyšela jsem dnes z TV reportáž z ostravské ZOO. Opičky měly narozeniny a celá ZOO s nimi slavila. Paní ze ZOO říkala, že „ZOO kuchyně jim upekla dobrou dortu, dorta byla super a opičky si na ní moc pochutnaly“. Pak jsme doma měli oběd a požádala jsem svého drahého, aby mi „dal tady ty brambory“. Někdy hledáme kocourovu plyšovou myš a já naviguju, že by mohla být „v síni u botů“. O česko-moravských jazykových bariérách už toho bylo napsáno hodně, ale nikdy toho není dost.
Zuzana Čekalová
Záhady života v USA
Vrátila jsem se právě z USA. Je to vymoženost kapitalismu, jezdit si, kam člověka napadne a za relativně málo peněz; mě by před takovými 6 lety nenapadlo, že se někdy do Států vůbec podívám, nemluvě o tom, že za vlastní peníze. Ale život je změna, hlavně co se týče ceny letenek a vízových povinností, takže to, co se zdá nedosažitelným, se může stát dostupným. Byla jsem v USA zatím 3x, z toho jednou mě tam poslala firma na školení (Severní Carolina, jen jsme chodili do školy a o víkendu prošli Durham), pak 2x soukromě (jaro 2008 Divoký Západ, 8 000 km v autě z Denveru přes L.A. a Yellowstone zas do Denveru, leden 2009 New York).
Zuzana Čekalová
Traumata z dětství – červená řepa a přejezd hranic
K této úvaze mě inspiroval pořad ČT Retro na téma Cestování do zahraničí v době socialismu. Mám totiž z té doby tak trochu trauma a poznamenání. Není mi tak moc let, ale připadám si stará, když si uvědomím, že lidi třeba jen o nějakých 5 let mladší než já si při čtení tohohle textu můžou ťukat na čelo (to můžou i starší:), ale mladší spíš proto, že to asi nebudou znát a chápat).
Zuzana Čekalová
Pyšná princezna a Nagano
Každá doba má svoje. Když opomenu politické rozdíly, kterými jsme se bavili v diskusi pod mým minulým blogem:), tak každá doba má i svoje pohádky. Jednak doba roční, jednak ta jiná doba, tak říkajíc historická epocha. Pohádka je většinou o tom, že je nějaký chudák utlačovaný, svým dobrem přemůže zlo a nakonec to všichni oslaví. Pyšná princezna nebyla utlačovaná, jen pyšná, utlačovaný byl její tatínek, ale král Miroslav napravil Krasomilu a dobrem přemohl špatné rádce jejího táty. Princezna Lada se zlatou hvězdou zase musela utéct z domu kvůli atakům krále Kazisvěta, kterému její táta neuměl klást odpor, ale dopadlo to dobře za využití sametové techniky. O vánocích se vysílá spousta pohádek. Období okolo nového roku pak sportovní kanál vycpává trochu jinou pohádkou – vysíláním hokejových zápasů z olympiády v Naganu. Je to naše novodobá pohádka; všechno zlo bylo poraženo, brusle otupené podlahou nabroušeny, nadutý kanadský trenér se musel sklonit, ruský velikán byl poražen a malá země slavila výhru. Našich 23 princů v bílých dresech stárne, ale s televizí se vracíme o 10 a více let zpět a vidíme jev plné síle. Abychom se zasnili jako při té pyšné princezně.
Zuzana Čekalová
Severní Morava – kraj duchů
Vydali jsme se o svátcích do mého rodného kraje, do dědiny vzdálené vzdušnou čarou 2 km od Polska a 30 km od Slovenska. Prožila jsem tam 18 let, pak odtáhla studovat, za pár let jsem se tam pak vrátila strávit zoufalých pár měsíců registrace na úřadu práce (doufám, že v životě mě už tato věc nepotká) a teď tam jezdíme s manželem za našima a bráchou s rodinou aspoň jednou za 6 týdnů. Bydlím v Praze a jako taková jsem na severu Moravy ovcí zbarvenou lehce do černa - znáte ty půtky mezi hlavním městem a zbytkem státu, tolik obvyklé v naprosto všech zemích všech kontinentů. Mně je úplně jedno, odkud kdo je a co dělá, pokud má hlavu na krku k něčemu jinému než aby zabránila dešti pronikat do krku. Letošní čtyřdenní pobyt v rodném kraji byl ale „jiný“. Místy jsem si tam připadala jako ve filmu, místy jako v nějakém sociálním experimentu a jindy jsem si zas říkala, že „tohle“ je přece všude, kde žijí lidé.
Zuzana Čekalová
Popelka a Karel Svoboda pláčou – Could you, would you, should you
No koukám na to jako vrána, povím vám. Já koukám, KarelSvoboda se v hrobě obrací, Popelka zahazuje tři ořechy a prchá do sociálního ústavu pro týrané Popelky. A „zpěvačka“ Shaun Baker tuctuc tucá naTV Óčko.
Zuzana Čekalová
16 km za 7 miliard na 5 s ve zprávách
Často jezdím pracovně nebo za rodinou na Ostravsko. Proto sleduju každý postup stavby dálnice D47 v těchto končinách. Moc mě potěšilo otevření 20 km z Bohumína do Bravantic a jsem nadšená, že už nemusím přes všecky ty Hrabůvky, Příbory a Nové Jičíny. S radostí jsem sledovala, jak se staví obchvat Lipníka a Hranic. Minulý týden jsem tudy jela; cesta už byla hotová, cedule už jen škrtnuté oranžovou páskou. ŘSD avizovalo otevření tohoto úseku v listopadu, akorát jsem nevěděla, kterého, takže jsem ještě jela přes Hranice s jejich úžasnými kruháky. Na web ŘSD jsem nekoukala, takže mě včera překvapil kamarád, který mi volal z trasy Brno-Ostrava, jestli nevím, v kolik hodin se má nový úsek dálnice otvírat, protože se tak mělo stát právě včera. V rádiu prý ani slov, tak jestli něco nevím. Otevřela jsem internet na hlavních zpravodajských portálech, ale tam taky nic. Tak jsme to dál neřešili s tím, že to asi neproběhne. Ovšem na webu ŘSD pak zpráva o otevření kusu nové dálnice byla. Ovšem nikde jinde ani slovo. Nechápu to.
Zuzana Čekalová
Novácký silvestr na prknech Národního divadla
Byla jsem včera poprvé v Národním divadle. Ve svých letech jsem už asi tuhle svou premiéru měla mít za sebou, ale co už. Těšila jsem se. Minulý týden jsme byli U hasičů, ale Národní je Národní. Navíc na „klasiku“, Sluhu dvou pánů s Donutilem. Ne že bych ho zvlášť obdivovala, ale o té hře se hodně mluvilo, já ji ještě neviděla, a tak jsem se prostě těšila. Kromě toho mě tam pozval zaměstnavatel, i s partnerem. Dopadlo to bohužel špatně.
Zuzana Čekalová
Sci-fi o 5 stupních manžela paní Celsiové za pár miliard
Předevčírem nás doma rozhodila zpráva o tom, že od soboty je povinnost mít na D1 zimní gumy. Plánovali jsme na sobotu zájezd z Prahy do Brna ke kamarádce Ladě kouknout na její roční slečnu Agátu. Moje služební sršeň draze zdaňovaná kvůli osobnímu použití je totiž k přezutí objednaná až na příští týden. Už jsme se tedy viděli, jak lezeme do vlaku a z Brna do Viničných Šumic, kde Lada bydlí, jedeme nějakým autobusem. Anebo spíš výlet rušíme z důvodu lenosti a odporu k autobusům. Nic se nejí tak horké,jak se uvaří, a tak jsme se postupně dozvěděli, že zimáky ano, ale jen na kousku dálnice a jen když je míň než 5 stupňů manžela paní Celsiové. Předpověď slibovala celých 12 těchto stupňů, a tak jsme ráno nakopli sršeň, na Hájích naložili spolucestující a vyrazili.
| předchozí | 1 2 | další |
