16 km za 7 miliard na 5 s ve zprávách

Často jezdím pracovně nebo za rodinou na Ostravsko. Proto sleduju každý postup stavby dálnice D47 v těchto končinách. Moc mě potěšilo otevření 20 km z Bohumína do Bravantic a jsem nadšená, že už nemusím přes všecky ty Hrabůvky, Příbory a Nové Jičíny. S radostí jsem sledovala, jak se staví obchvat Lipníka a Hranic. Minulý týden jsem tudy jela; cesta už byla hotová, cedule už jen škrtnuté oranžovou páskou. ŘSD avizovalo otevření tohoto úseku v listopadu, akorát jsem nevěděla, kterého, takže jsem ještě jela přes Hranice s jejich úžasnými kruháky. Na web ŘSD jsem nekoukala, takže mě včera překvapil kamarád, který mi volal z trasy Brno-Ostrava, jestli nevím, v kolik hodin se má nový úsek dálnice otvírat, protože se tak mělo stát právě včera. V rádiu prý ani slov, tak jestli něco nevím. Otevřela jsem internet na hlavních zpravodajských portálech, ale tam taky nic. Tak jsme to dál neřešili s tím, že to asi neproběhne. Ovšem na webu ŘSD pak zpráva o otevření kusu nové dálnice byla. Ovšem nikde jinde ani slovo. Nechápu to.

Možná neumím hledat, ale na idnes.cz jsem žádnou zprávu o 16km nové dálnice za 7 miliard nenašla. Televizi jsem sledovala asi tak od čtyř, taky ani slovo. Takže zájemci z celé země o cestu na sever Moravy nějak neměli šanci oslavit další zkrácení a zpohodlnění cesty autem tam.

Mám za to, že v podmínkách naší země, kde jsme na tom s dálnicemi bledě a kde každý kilometr stojí hromadu času hádek s tzv. ochránci přírody, majiteli pozemků a pak hromadu peněz, bychom se mohli o takové věci z masových médií dozvědět. Ten kamarád Petr si ze mě dělal legraci, že my tady v Praze o nějaké dálnici do Ostravy nevíme, že je mu to jasné – co je za Průhonicema, to není. Když jsem pak viděla, že na ČT24 na celostátním veřejnoprávním kanálu běží celé odpoledne informace o tom, že Vyšehradský tunel bude pro tramvaje otevřený už od čtvrtka místo od neděle, říkala jsem si, že na tom možná něco je.

Až v hlavních zprávách jsem se dočkala. Někdy před půlosmou, v kraťoučkém, pársekundovém prostřihu, záběr na nůžky stříhající pásku, jednu směrovku na Ostravu a jedna věta, že teda kus dálnice je otevřený. Hned pak následovala asi stejně pro celý stát důležitá informace, že Brno přišlo o hokejový stadion na Lužánkách (nic proti Kometě, taky jsem tam na hokej chodila) a pak že u Strakonic nějaký magor přejel chlapa, popovezl ho kus dál a znovu ho přejel (chudák přejetý kluk). Tento rozsah zprávy mě taky neuspokojil, spíš zklamal.

Nemůžu si pomoct a nechci být vztahovačná, ale… Když se otvíral 6km dlouhý úsek D3 u Tábora, to bylo slávy. Natřásal se ministr dopravy, premiér, lítaly zátky od sektu. O měsíční opravě Vyšehradského tunelu se mluvilo týden, lanovém mostě na jižní spojce taky. O hádkách s ochranáři v severních Čechách a paní, co nechtěla prodat pole u Hradce Králové, taky. Ale když se konečně otevře docela velký kus dálnice okolo Hranic, tak ani ťuk. Neustále dokola se omílá Rath, Lisabonská smlouva (kterou nikdo nikdy nečetl ani číst nebude), Hlídač číslo 47 a prsa Dominiky Mesárošové, ale něco praktického pro život, to nestojí za řeč.

No nic, pomůžeme si sami. Nelze spoléhat na velkomédia, velkoportály a velkozprávy. I když se to od nich chce a očekává, nakonec co si nezjistíme sami, to nemáme.