Nechápu, za co lidi utrácejí

Vyprávěl dneska chytrý pán v televizi, že lidi šetří, mají málo peněz, kupují levné věci, méně utrácejí. Rozproudila se doma debata, za co lidi tak strašně utrácejí, že se pořád musí řešit jakési rozhodčí doložky ke spotřebitelským úvěrům, že se vůbec uživí lichvářské firmy půjčující „rychlé“ peníze na obrovské úroky a proč si lidi u nich vlastně půjčují. Protože my doma to jaksi nechápeme.

Nechápu, co lidi pořád tak ve velkém nakupují, že musí šetřit a kupovat šunty. A protože „podle sebe soudím tebe“, říkali jsme si, co děláme vlastně dobře, že žádné dluhy kromě hypotéky na bydlení nemáme. Nevíme, jestli jsme lakomí, nebo skromní, anebo – a co by bylo zvlášť zajímavé zjištění – že bychom snad byli bohatí??!!!!

Oba máme práci. Bydlíme v Praze, takže když člověk chce, tak pracuje. Živíme vlastně dva byty. V jednom bydlíme, na druhý splácíme hypotéku a bydlí v něm tchýně. Koupili jsme jí malý byt a ona nám nechala ten velký (no, velký, prostě krásných 76 metrů). Tento velký byt jsme zrekonstruovali – za půjčku ze stavebka. Hypotéka+splátka dluhu na stavebko+energie v našem bytě+pojistky+důchodové spoření+další spoření na druhém stavebku+internet+telefony, to jsou náklady.

Možná jsme podle statistik bohatí. Bereme lehoulince naprůměrné platy. Čili žádné statisíce. Na náklady padne zhruba jedna výplata. Z druhé žijem. A půlku z ní ušetříme. Co teda děláme, že všecko máme a nic nám nechybí a jsme v pohodě??? No, tady by manžel možná namítal, že těch třítýdenních cest po Americe by mohlo být víc:), ale to je ono – utratíme to, co máme, na nic si nepůjčujeme.

Když jsme se vzali, byt jsme si vybavili za svatební dary a pár desítek tisíc. Věci nezničíme a když, tak nekupujeme nějaké dyzajnové výstřelky, ale věci, u kterých se počítá s tím, že je oškrábe kocour nebo poblijou děti, 10 let to vydrží a pak se holt pořídí nové. Čili už čtyři roky s válíme po stejné sedačce a posteli, na stejných židlích u stejného stolu a voda teče ze stejných baterií. Takže do bytu nic necpeme, když nepočítám nové žaluzie, když ty extra staré mi už fakt lezly na nervy. OK, nové žaluzie do půlky bytu, 5 tisíc.

Elektronika? Taky žádná extra útrata. Televize je ty čtyři roky stará, tehdy stála asi 12 tis i se stolkem. Hokej a pořady o Yellowstonu jsou na ní pěkně vidět a zprávy slyšet, víc neočekáváme. Počítač? Tak nějak se udržuje při smyslech, občas se do něj něco koupí od pětikila do dvou tisíc. Telefony? Já jednou za 7 let jeden za 1500, manžel jednou za pět let jeden za 5tis. Nějaké hifi soustavy a domácí kina – nevedeme, nezajímá. Vedeme přehrávač DVD za 700 korun, v provozu je průměrně jednou za kvartál:) Takže na tohle si taky nepotřebujeme půjčovat.

Kultura? Divadlo, kino, hokej, fotbal. Do hospody manžel s bídou 2x za měsíc, já 2x na koktejl do kavárny, kterou provozují postižení – jinam nechodím, všude je smrad z cigaret. Takže nepropijem, neprohulíme. Alkohol doma nepijeme. Přesto nám ho lidi k narozeninám nosí, nám to pak tady hnije v baru, dokud to zase někomu nedáme:) Jezdíme rádi na výlety po okolí, hrady, zámky, turistické zajímavosti. No, sportu moc neholdujeme;-), ale akvaparky máme rádi.

No a tady jsme u prvního kamene úrazu. Nehulíme, nechlastáme. Když se podívám na ulici kolem sebe, každý druhý kouří. Když vytáhne krabku za den, to je 80,-, to je za měsíc přes 2 tis. Když kouří oba, 4 tisíce. Je prý zvykem doma pít víno. Vím o lidech, kteří si každý večer otevřou flašku. Řekněme za kilo – to jsou 3 tisíce za měsíc. Myslím, že jedny z největších zdrojů úniku peněz jsou alkohol a cigarety!

Pak živíme kocoura. Když nepočítám oškrábanou sedačku a díry do tapet, tak sežere za den kočičí maso za cca 12,-, granule tak za 5,- a za měsíc pročurá kočkolit za 220,-, tj. kocour nás stojí cca 600,-. Kocoure, tebe je lepší šatit než živit:)

Z těch sportů tak leda bruslení. Máme každý brusle. Asi tak 6 let staré, slušné. Když na to přijde, jdeme bruslit do Letňan nebo na takový ten dřevěný stadion u Vltavy. Pravda, nemáme žádná kola (nemáme je kde skladovat a není tady kde jezdit), kolečkové brusle, lyžařskou výstroj. Já lyžování nemusím a na manžela nejsou lyžařské boty:), takže nejsem nucena jezdit na hory, kde mě to nebaví.

Jídlo. U jídla na peníze nekoukáme. Neživíme se sice uzeným lososem po kilech, ale když chci tuňák, koupím si ten nejlepší. Když chci šunku, koupím si tu nejkvalitnější. Stejně tak všechny uzeniny, pečivo, sýry, mlíko, jogurty, ovoce, zeleninu, maso, prostě co chci, to si koupím. Odmítám jíst odpadky, odkrojky a zbytky s prošlou exspirací, nejíme špekáčky z růžové mouky ani těstoviny bez vajíček. Přes týden máme k obědu meníčka v restauracích, o víkendu většinou vaříme doma.

Kosmetika. Parfém Chanel body fluid jsem si koupila před 6 lety na letišti ve Francii a od té doby ho mám a je ho zatím půlka. Manžel parfémy nenávidí, nic by si na sebe nenandal:) Já zas nenávidím malovátka na obličej, takže darovaná řasenka mi uschla a jednu rtěnku mám několik let – asi ji vyhodím, možná už je shnilá;-) Takže jen běžné sprchové gely, běžné šampony, deodoranty. Můj krém na obličej, aby se mi nescvrkávala kůže. Opět – nic extra. Když vídám lidi, kteří jsou schopní koupit si vodu ve spreji na obličej, dvě deci za 400, tak mě omývají.

Oblečení. Nikdy jsme nic nekoupili u asijského stánku. Radši si koupím jedny ponožky za 90,- a mám je dva roky, než jedna za 20,- a mám je na měsíc. A to platí pro veškeré oblečení. Oblečení nezničíme. Boty taky ne, takže tenisky mám já na tři a více let, manžel na dva roky. Stejně tak všechny ostatní boty. Opět nic extra. Na nějaké modely a značky moc nedáme, ke stánku bych pro boty nešla, ani za ně v obchodě nedala víc jak 1500.

Doprava. Auta máme služební, řádně zdaněná a krvavě placená. Nicméně asi vyjdou pořád levněji než auto soukromé. Firma mi auto prostě dala a jsou daná pravidla, jak je používat. Ta dodržuju, je to benefit, jsem v pohodě. Někdy je mi to až blbý, že si můžu jet, kam chci, pokud to není každý týden k moři, ale jak říká kolegyně – to máš za to, že ses ve škole dobře učila:) Služební auto ale brzo vrátím (půjdu na mateřskou) a protože to bez auta nejde, tak si koupíme vlastní. Ovšem nikoliv na dluh, ale tak říkajíc keš. Žádné SUV Dodge Durango to nebude, ale na nákup, na výlet na Karlštejn a se svištěm na očkování bude stačit.

Zdraví. Mám lupénku a kupuju si na to masti s konopím. Vydrží dlouho, takže za měsíc tak za kilo. Jinak jsme zdraví. Nekupujeme nic na hubnutí, proti stresu, na spaní, na orgasmus, na játra, proti slepotě. Teď jsme ale neprozřetelně vlezli k zubaři a tam to vypadá špatně, tam to bude drahé. Já zatím za 3tis a ještě není konec, manžela odhaduju tak na 10tis a více. Ale to máme za to, že tam nejdem 10 let, takže si za to můžeme sami a nemůžeme brečet. Taky beru nějaké vitamíny na výživu budoucího sviště. Beru je, když si na to zrovna vzpomenu;-)

Nejraději cestujeme. Nejraději po severní Americe. Byli jsme tam zatím 2x a máme naplánovano ještě asi tak 5 okruhů, které bychom chtěli v životě udělat:) Jeden takový zájezd vyjde tak na 80tis a více, takže žádná láce. Ale než bychom jeli nějak v létě na 14 dní válet se na pláž třeba do Řecka za 40tis, tak to radši jeden rok nikam a druhý rok okruh Texas-Florida! Jenže někam jet skoro pořád chceme, tak bereme za vděk Evropou;-) Takže se do té Ameriky už dva roky nemůžeme dostat! Ano, mohli bychom si na to půjčit, ale protože máme všech pět pohromadě, tak si na to nepůjčíme.

Kupujeme knížky. Docela dost. Manžel čte tlusté, anglicky psané romány o špionech. Já čtu kde co, v rodném jazyce;-) Knihy se nám doma hromadí. Jednou přijde okamžik, kdy půjdou do antikvariátu nebo do sběru a oba si pořídíme průkazku do knihovny!

Takže znovu – za co lidi utrácejí?? Za to, co my nemáme? Za elektroniku, telefony, sportovní vybavení, drahé značkové věci? To by ovšem nekorespondovalo s tím, co říkal ten pán – že lidi kupujou levné věci a šetří. Takže problém je asi někde jinde!

Osobně si myslím, že lidi vrážejí zbytečné peníze do zbytečných věcí. Především do chlastu a cigaret. Pak do laciných šmejdů, u kterých si myslí, že ušetří, ale ve finále ty šmejdy kupují opakovaně, takže je vyjdou podstatně dráž. Pak jsem si taky všimla, že lidi kupujou naprosté kraviny typu laciné časopisy o ničem – stará paní u trafiky, a to máme Rytmus života, Pestrý svět, Veselý život, Katka, Klaudie, Tina, Vlasta, Blesk, Aha, dvoje cigarety, 400korun, nojo, paní, ale nějakou radost v tom životě musíme mít, že jo! Další pitomosti jsou věci z reklam – od vůní do wc přes prášky na hubnutí až po „úžasné“ přístroje na kdeco od hubnutí až po strouhání cibule.

Asi jsem nevyřešila původní otázku, jestli jsme lakomí, skromní, líní, nebo bohatí. Možná od všeho trochu. Ale víte co? Hlavně, že nemáme na krku exekutory a že jsme šťastní:)