Jarda Jágr a já jsme nemocní

Právě vyšel článek o tom, že Jaromír Jágr má virozu a možná neodletí na MS v hokeji. Všichni jsou z toho na větvi, bodejť, Jaromíra je v týmu třeba. O mně by mohli napsat úplně stejný článek. Ale nenapíšou. Mě na MS nikdo nepotřebuje. Na bruslích se sotva držím a na pravé křídlo ani nedobruslím. Viry jsou mrchy DNA-ovité kapsuloidní. To si takhle bruslíte na tréninku (Jarda) nebo sedíte v kanceláři (já), virus na vás skočí, a už ho máte. Ráno jste jako rybička, pan Růžička nebo můj šéf vás rádi vidí, odpoledne vás zaškrábe v krku a večer se už vezete. Jedete domů (Jarda na Kladno, já do Michle), hlásíte šéfovi, že jste KO (Jarda i já) a snažíte se léčit. V tomto bodě se naše cesty s Jardou rozcházejí (aspoň doufám, v jeho zájmu a tím i v zájmu úspěchu našich hokejistů na MS). 

Zatímco o Jardu se postará mančaft doktorů, vezmou ho do špitálu, prozkoumají, dají nějakou kapačku a odpovídající léky, já mančaft doktorů nemám. Mám obvoďačku. V Praze vyznávají kdysi dávno zavedený systém zvaný „spádová oblast“. Když je mi blbě, že – jak praví klasik – nemám ani tužku, jdu ke své „spádové“ lékařce. Takto blbě mi bylo naposled před 4 lety. Ale dnes ráno, kdy si moje krční mandle začínají žít vlastním životem, teplota překračuje mez slušnosti a klouby otékají nad únosnou míru, se vypravuji na svou „spádovou“ polikliniku. Nejdříve si dlouho vzpomínám, jak se jmenuje moje „spádová“ lékařka. Pak se snažím najít na ni kontakt na webu. Na webu není. Volám na „spádovou“ polikliniku. Tam mi řeknou, že lékařka už tam není, ale mám přijít do stejné ordinace, jako „jsem zvyklá“ a tam bude jiná lékařka. Moc „zvyklá“ nejsem a hlavně ne na to, aby mi někdo jen tak měnil lékaře. Ale co, je mi blbě, snad nová lékařka pozná, co mi je.

Vzpomínám, kde ona ordinace v tom megabaráku je. Druhé patro. Šipka k ordinaci je označená jménem původní lékařky, ale sedí v ní jiná. V pěkné vzdušné a čisté čekárně sedí tři nešťastníci. Jásám, neb počet 3 pokládám (naivně) za dost nízký a jímá mě přesvědčení, že dopůl hoďky vypadnu. Skládám se na židli a oči se mi klíží. Minuty ubíhají, desítky minut ubíhají, hodina ubíhá. Když uběhla 90. minuta (to je, Jardo, celý jeden zápas s Rusákama a ještě jedna třetina navíc!!!), dostávám se nařadu (jsem 4. v pořadí).

Paní doktorka je letitá žena, na stole má počítač a psací stroj (napadá mě – na co potřebuje stroj, když má počítač?). Na můj pozdrav neodpoví, ale poslechne si moje vyprávění o krku a zázvorovém čaji. Sesumíruje, že mám tyhle a tyhle příznaky a vyjádří myšlenku, že mi vlastně nic moc není. Nějaká teplotka, krček trochu zahleněný, no, paní Čekalová, dejte si na noc paralen, dva pomeranče, a to bude dobrý, koukám, v kartě skoro nic nemáte,vy nestonáte, tak to nebude tak zlý. …a pak jí zajiskří v očích a řekne A na ten krk vám dám Sumamed! Načež já se optám A co je Sumamed? Ona povídá Antibiotikum. Já chci vědět, jaké. Ona povídá, že makrolid. Já chci vědět, který. Ona řekne, že MAKROLID. Já chci vědět, který a protože nejsem nelida, tak napovím, jestli třeba erytromycin nebo streptomycin nebo že by nějaký jiný –ycin??? Paní doktorka už načuřeně odpoví, že PROSTĚ MAKROLID a dál se mnou nemíní diskutovat.

Po pěti minutách jsem venku, neschopenku nechci, máme v práci tzv. sickleave, prachy jsou stejné jako bych byla v práci, takže byrokracii ušetříme. Sestra žádá 30 korun poplatek. Za co? Za radu s pomerančem, paralenem a za to, že paní doktorka neví, co je účinnou látkou léku, který mi dává a tím pádem nezná ani mechanismus, kterým lék působí?? Ale nehádám se, dávám tři pětky. V lékárně si Sumamed vyzvednu. Je to azithromycin. No hurá, aspoň to jsem se dozvěděla.

Jarda se má. Sice u nás si asi zdravotní pojištění neplatí, ale do špitálu může (asi to cvakne cash, on, nebo hokejový svaz?? Nebo nějaká jiná pojišťovna? Čert ví!), postarají se o něho. Asi mu dají víc než paralen a pomeranč. Když se podívám na výplatnici a vidím, kolik cvakám za zdravotní pojištění, tak si říkám, že to házím z okna – doktorka mi za cca 8 tis měsíčně po dobu 10 let poradí pomeranč a neví, co je makrolidární antibiotikum.

Jardo, musíme si držet palce. Abys do Švýcar dorazil, Rusáky porazil, placku přivezl. A já abych to rozchodila, vira pomerančem vyhnala.

Tak hodně zdraví všem, sportu zdar a hokeji zvlášť a Kdo neskáče, není Čech!!!