Pyšná princezna a Nagano

Každá doba má svoje. Když opomenu politické rozdíly, kterými jsme se bavili v diskusi pod mým minulým blogem:), tak každá doba má i svoje pohádky. Jednak doba roční, jednak ta jiná doba, tak říkajíc historická epocha. Pohádka je většinou o tom, že je nějaký chudák utlačovaný, svým dobrem přemůže zlo a nakonec to všichni oslaví. Pyšná princezna nebyla utlačovaná, jen pyšná, utlačovaný byl její tatínek, ale král Miroslav napravil Krasomilu a dobrem přemohl špatné rádce jejího táty. Princezna Lada se zlatou hvězdou zase musela utéct z domu kvůli atakům krále Kazisvěta, kterému její táta neuměl klást odpor, ale dopadlo to dobře za využití sametové techniky. O vánocích se vysílá spousta pohádek. Období okolo nového roku pak sportovní kanál vycpává trochu jinou pohádkou – vysíláním hokejových zápasů z olympiády v Naganu. Je to naše novodobá pohádka; všechno zlo bylo poraženo, brusle otupené podlahou nabroušeny, nadutý kanadský trenér se musel sklonit, ruský velikán byl poražen a malá země slavila výhru. Našich 23 princů v bílých dresech stárne, ale s televizí se vracíme o 10 a více let zpět a vidíme jev plné síle. Abychom se zasnili jako při té pyšné princezně.

Je to už opravdu 10 let a bylo to tak jedinečné, že zápasy play-off jsou opravdu jako pohádka s dobrým koncem. Čas na tom nic nezmění. Mohlo by na tom něco změnit leda nějaké další podobně epochální vítězství, ale ruku na srdce, asi to jen tak brzo nebude. Nagano nebylo už politicky motivované, naganský duch vznikl spontánně a pořád žije. Aspoň mezi hokejovými fanoušky žije. Není to tak dávno, kdy jsme měli po Naganu absťák a uspořádali jsme Nagano-víkend. Pouštěli jsme si všechny zápasy jako bychom je nikdy neviděli, dělali jsme si k tomu „elektronickou tužku“ a slavili každý gól, jako bychom nevěděli, jak to dopadne. Asi je to pošetilé a dětinské. Jenže lidi dělají takové věci pro radost.

Všem princům v dresech je o 10 let víc a to už se na člověku pozná. 68 sundal vlasy, 97 už aktivní hru zapíchl a dělá Slavii, 4 si postavil vlastní halu, 10+20 válčí na Kladně, 21 doma v Litvínově, dost je jich pořád na vrcholu a každý hokejový fanoušek ví, že TO JE ON, kdo má zlato z Nagana. A i kdyby dotyčný princ v hokejovém brnění byl aktuálně součástí úplně nejvíc nejsoupeřovatějšího týmu, tak je tady k němu velká úcta, protože má to zlato z Nagana (i když Litvínováci to teď ve vztahu k Martinu Ručinskému možná vidí jinak;-) ).

Princové ztratili krále. Král podle všeho udělal klukovinu a my mu teď nosíme kytky k pomníčku ve škarpě u Karlových Varů. Král sice padl, ale my o něm víme. Kdejaký pohár a medaili věnují princové jeho památce. Asi už žádný král nebude jako on, i když ten ze Slavie se k němu možná někdy za dost let aspoň přiblíží.

Pouštět zápasy z Nagana je dobré. Za několik desítekl et budou princové už starými dědečky a naše děti budou koukat na ty 50 let staré zápasy, budou se smát výstroji a účesům jako my se usmíváme tomu, co měl na sobě Modrý nebo Holeček, a my jim budeme říkat Byli jsme u toho. Pro ně to bude pohádka jako ta princezna Lada. Ale pro nás to bude pohádka skutečná.

Tak pohádkový nový rok!!!