Vlastík Fürst VIP
Mám rád diskuse, ve kterých se dovím něco nového. Chápu ale i ty, kteří si jen potřebují zchladit žáhu. Pokud jim to pomůže jako terapie nebo detox, má to smysl.
Nemám nic společného s neomylností, tu přisuzuji jen Bohu.
- Počet článků 3370
- Celková karma 23,80
- Průměrná čtenost 799x
Seznam rubrik
- Inspirováno biblickým Žalmy
- Novozákonní rezonance
- Na počátku všeho bylo Slovo
- Rady moudrého starce
- Komentáře
- Křesťanství je...
- Kuchař pro začínající kuchaře/
- Paprsky
- Přísloví a Perly krále Šalamou
- 50+
- Společnost
- Střípky nejen z prázdnin
- Vážím si
- Vztahy
- ZOO nebo ráj ?
- Život není fér
- Osobní
- A co když žádný Bůh není?
- Co když Bible nelže?
- Dopisy apoštola Petra
- Evangelium svatého Pavla
- Hádanky
- 365 dnů s Matoušem
- Viděl jsem Boha
- Pořádek nebo anarchie?
- Začalo to zklamáním
- sobotní blog
- Jaký je Bůh ?
Vlastík Fürst
Davaj časy, Voloďo!
“Brácho vstávej! Rusi nás okupují!“ byla první slova, která jsem to ráno slyšel. Zítra to bude 42 let, co k nám pod rouškou tmy přišla na nezvanou návštěvu vojska Varšavské smlouvy.
Vlastík Fürst
Díky, babi
S příchodem puberty se o prázdninách něco změnilo. Už mi nestačili jen noví kamarádi, fotbal, chytání pstruhů pod kameny a podobná dobrodružství. To vše najednou vystřídala touha poznávat taje lásky.
Vlastík Fürst
Voňavé prázdniny
V sobotu před polednem jsem kousek za Frýdkem procházel okolo staré chaloupky a v tom mi zavoněly prázdniny. Vůně se linula z okna, za kterým zrovna drobná stařenka přiložila pár šišek do kamen, na kterých vařila oběd.
Vlastík Fürst
Horší, jak splašený šicí stroj
Jsou věci, které se do kapsy od kalhot prostě nedávají. Moudrý si dá poradit, hloupý na to musí přijít sám. V desíti letech jsem na to přišel i já. A bylo to zjištění, které mne tehdy hodně bolelo.
Vlastík Fürst
"Nebreč! Chlapi přece nepláčou."
Tato slova jsem poprvé slyšel od mého dědy. O prázdninách jsem uklouzl na hromadě štěrku a do krve si odřel ruku, bok a stehno. Bolelo to. Ale to jsem ještě netušil, co mne čeká.
Vlastík Fürst
Trochu tvrdé přistání bez podvozku
Nejrannější vzpomínky na tátu mám spojené s jeho červenou Javou 250. Nedávno jsem našel fotku. Sedím na motorce a sním o tom, že jednou...
Vlastík Fürst
Ostrá břitva v rukou hloupého a hladového kluka
Pokud ve vás nadpis článku vyvolal představu hororového příběhu odněkud z periferie velkoměsta, proudy krve a houkající sanitky, odvážející zraněné, tak jste vedle. I když tou stříkající krví to klidně mohlo skončit.
Vlastík Fürst
Jak jsme sousedce ožehli pozadí
Nedávno mi maminka vyprávěla kouzelnou příhodu z dětství, na kterou bych málem zapomněl. Při jejím povídání se mi znovu začaly vybavovat vzpomínky na náš dům...
Vlastík Fürst
Kopal jsem s cikány
S cikány se setkávám celý život. Na některá setkání raději zapomínám, jiná si občas rád připomínám. Jedno se mi vybavilo, když jsem včera u nás ve Frýdku uviděl partu kopáčů.
Vlastík Fürst
Už mám té zmrzliny asi dost. Na břiše se mi dělá...
Bylo to rok po ruské okupaci. Ve vyškovské tržnici na Hraničkách se objevil stánek s pravou jugoslávskou zmrzlinou. Byla opravdu dobrá a tak srbský zmrzlinář neměl nouzi o zákazníky. Díky bratrovu kolu jsem mezi nimi měl zvláštní místo.
Vlastík Fürst
"Tak, a teď vypadám jak prase..."
komentuje muž u oběda to, že se pokapal rajskou omáčkou. Manželka se na něj podívá a dodá: "A ještě sis pokecal košili!"I tak může vypadat komunikace mezi partnery.
Vlastík Fürst
Jak jsem ujídal vepříkům
Představte si, že je vám deset a jste na prázdninách v chaloupce na konci vesničky. Dál už jen pole a nekonečné lesy. U domu obrovská "staletá" hrušeň, na které zrovna dozrávají hrušky máslovky...
Vlastík Fürst
Na schodech ležel podezřelý balíček
Vrátili jsme se z návštěvy u rodičů. Na schodech, přede dveřmi, ležel nenápadný balíček. Protože nežijeme v Řecku a nikdo z naší rodiny ani neaspiruje na funkci ministra vnitra, nevolali jsme policii a nesháněli pyrotechnika, ale v klidu jsme balíček vzali domů.
Vlastík Fürst
S tím děda určitě nepočítal
Se třemi bratry a jednou sestrou jsme prožili krásné dětství. Nebyli jsme nejbohatší, ale díky velké rodině jsme každé prázdniny prožili někde jinde.
Vlastík Fürst
Desetikilový důkaz lásky
Vzpomenete si ještě na dobu, kdy jste byli tak zamilovaní, že pro vás nebyl problém udělat cokoliv, jen abyste svému protějšku dokázali svou lásku? Důkazy mohou být různé. Vznikají tak někdy neuvěřitelné a jindy zase velice úsměvné historky.
Vlastík Fürst
Plavat se můžeš naučit za pět vteřin
Patřím ke generaci, která podle dnešních “evropských“ zákonů měla dávno vymřít. Guláš mi chutná nejlépe tak na třetí den. Gumové hračky, s nimiž jsem si hrával, obsahovaly tolik jedů, že by dnešní děti zabilo už jen to, že by se na ně podívaly...
Vlastík Fürst
To je moje smrt, znělo mi v uších...
Už jste se někdy ocitnuli byli v situaci, kdy jste měli pocit, že je to váš konec? Pak možná pochopíte, jak jsem se cítil, když jsem ve svých dvaapadesáti letech ve Vysokých Tatrách poprvé v životě vystoupal na Rysy a pak, po náročném výstupu, najednou seděl v nadmořské výšce 2499,6 metru.
Vlastík Fürst
Jeden hřebíček do rakve
Připadali jsme si velcí. Bylo nám šest, po prázdninách nás čekala první cesta do školy, měli jsme svůj klukovský fotbalový tým a před námi byl zápas s podobnou partou kluků z Ivanovic. Už jsme se nemohli dočkat.
Vlastík Fürst
Tomu pokušení prostě nešlo odolat
Už ani nevím, jak k tomu došlo, ale to léto jsem byl u babičky sám. Děda nebyl pár dnů doma, protože právě řediteli vyškovské nemocnice stavěl na jeho chatě krb a komín. Tak jsme s babičkou zůstali sami.
Vlastík Fürst
Sladilas to kafé?
Můj moravský děda bydlel ve Lhotě u Vyškova na Hané. Celý život měl nejraději jednu snídani – chleba nadrobený do bílé kávy. Zažil i dobu, kdy to bývalo jeho jediné jídlo za celý den. A to dělal kameníka.
Vlastík Fürst
Šťastný budu, až budu velký!
Vzpomínám si, jak jsem záviděl staršímu bratrovi, který dosáhl na kliku. Říkal jsem si: “Až se mi to jednou podaří, to bude štěstí!“ Jednoho dne se mi to konečně podařilo i bez malé stoličky a já byl skutečně šťastný...
Vlastík Fürst
Nenápadny hrdina: Zachránil život a nikdo o tom neví
Čas od času nám média zprostředkují dojemný a někdy i dramatický příběh záchrany života. Sám jsem se nedávno stal svědkem příhody, u které ale televizní kamery ani ostatní média neasistovaly.
Vlastík Fürst
Tatínku, to je pravda nebo reklama?
Naši kluci patří ke generaci, která jako první zakusila slasti svobodné reklamy v televizi. Oba dva synové proto dost často toužili po něčem, co viděli v reklamě. Jednoho dne jsem se rozhodl, že jim to náležitě vysvětlím.
Vlastík Fürst
Umřel mi kamarád
Minulý pátek mi umřel kamarád se zvláštním jménem – jmenoval se Car. Říká se, že u psa je jeden rok jako u nás sedm. Přesto umřel mladý. Měl svých 49 psích let. Bude se mi po něm stýskat.
Vlastík Fürst
Hádaly se kukačky, kdypak asi umřu
Na Hané se povídá, že vám zbývá tolik let života, kolikrát kukačka zakuká. Pamatuji si to ještě z dětství. To jsme počítali a tvářili se vážně, když kukačka skončila příliš brzy.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
